9°C
Půvabná atletka Joglová nafotila sexy snímky: S odvahou se ztotožnila!
Mezi českou atletickou smetánku vlétla nebojácně, a hlavně proklatě rychle. V současnosti nejlepší česká maratonkyně Marcela Joglová (32) ještě před třemi lety běhala jen pro radost, teď má za sebou mistrovství světa a chce víc!
Užila jste si pro vás hodně netradiční zážitek?
„Ze začátku jsem byla dost svázaná a napjatá, takové fotky běžně nedělám. Naštěstí tam byla moc milá vizážistka a bylo to celé přátelské, takže jsem se postupem času uvolnila. Nějak jsem si sedla, Ondřej udělal fotku, a bylo.“
Poznáváte se na fotkách?
„Na některých ano. Udělali jsme celou sérii, kde jsou i ještě o něco odhalenější, ale na nich to nejsem tolik já. Opravdu se mi líbí dvě (najdete je v přiložené fotogalerii, pozn. red.), s těmi jsem se ztotožnila.“
Co na odvážné obrázky říká váš přítel. Nežárlil?
„Určitě bych nešla do ničeho odhalenějšího, o to nestojím, ale tyto jsou v pořádku. Filipovi jsem je ukazovala tak trochu opatrně, ale líbí se mu!“
Vy spolu hodně sportujete, že?
„Dříve mě hodně doprovázel na kole, ale poslední dobou se taky vrhl na běhání, takže téměř všechny tréninky jdeme spolu. A je to super, já si vůbec nedokážu představit, kdyby ke sportu neměl vztah. Já bych s antisportovcem být ani nemohla.“
Na podzim jste ještě pracovala coby instruktorka fitness. Platí to pořád?
„Dalo by se říct, že od ledna se můžu považovat za profesionálku. Poloviční úvazek mám v Praze na Dukle a mám nějaké sponzory. Občas se sem tam snažím si přivydělat, ale aby to nenarušilo přípravu. Trenérku už proto dělám jen hodně poskrovnu a občas pomůžu jedné firmě s papírováním.“
Kromě trenérky jste taky hlídala děti nebo jezdila se záchrankou...
„Já nikdy nebyla typ, který úplně přesně ví, co chce dělat. Nikdy jsem neměla nalajnované, že budu právnička nebo doktorka, a tak jsem zkoušela různé profese. Vždycky mě to táhlo ke sportu, ale zrovna na záchrance bylo běhání hodně na vedlejší koleji.“
A dá se v Česku vytrvalostním během uživit?
„Zvlášť pro vytrvalce to vážně není jednoduché. Pokud jste úplná špička jako třeba Eva Vrabcová Nývltová, jen za účast na závodech máte slušné startovné, ale i tak je to jednou dvakrát za rok. Musíme jít všichni tak trochu do komerce. Když máte nějakého sponzora, musíte ho ukazovat. Tady vážně platí, že kdo není vidět, jako by nebyl.“ ¨
Ukázala jste se na MS, ale olympiáda je ještě o krok výš. Jste ráda, že se hry o rok odložily?
„Posun o rok je v tuto dobu asi ta nejlepší varianta. Možná tady pro mě platí, že všechno zlé je k něčemu dobré. Olympijský limit je teď moje hrana, takhle mám o rok víc času na trénink, nebo také ne, to se uvidí.“
Ale za rok už bude běhat i nyní těhotná Eva Vrabcová Nývltová, která má lepší časy než vy…
„Já ji neberu jako konkurenci, Eva běhá úplně jinou ligu. Tedy zatím (směje se). Můj cíl je limit.“
Ten je o sedm minut lepší, než je vás osobák 2:36:53. Dá se to stáhnout?
„Když jsem to zjistila, chvilku jsem to musela v sobě zpracovávat, ale musím fungovat s tím, co mám, ne se z toho hroutit. Sedm minut je dost, já nikdy nevěřila, že bych vůbec mohla cílit na čas kolem dvou a půl hodin. Chvilku jsem to i chtěla vzdát a běhat si dál jen tak, ale teď mám dobrého trenéra a vypadá to, že by to mohlo jít.“
Pro vás rychlé posuny nejsou nic nového. Ještě před třemi lety jste běhala mezi amatéry, loni už jste doběhla na 20. místě na mistrovství světa.
„Jo, nabralo to poměrně rychlý spád… Tím, že to vše plyne tak rychle, nestíhám to až tak registrovat. Ale když jsem v Dauhá doběhla, nemohla jsem spát, byla jsem rozpumpovaná, jen tak jsem ležela v posteli, a tam to na mě vše dolehlo. Ty pocity byly příjemné.
Vzpomínky na životní závod vám musejí dělat radost…
„Já jsem tam hlavně nechtěla zklamat. To se mi, doufám, podařilo, já byla spokojená.“
Co vlastně děláte, když náhodou neběháte?
„Ono není moc času na další aktivity. Ráda si pustím dobrý film, přečtu hezkou knížku nebo něco upeču. Občas se protahuji a pouštím si k tomu relaxační hudbu, koketuji s jógou. Teď to bohužel nejde, ale ráda zajdu s přáteli posedět. Je příjemné nebavit se jen o sportu, ale řešit i jiné věci, slyšet jiné názory.“
Slyšel jsem, že jste si strašně přála psa…
„Toho chci pořád. Ale když jsem to řekla přítelovi, jak moc ho chci, donesl mi aspoň morče.“ (směje se)
