Doma mě moc nevidí, říká Straka

"V kabině pořád říkám, abychom zůstali při zemi," říká šestatřicetiletý centr, jenž září. Stejně jako celé mužstvo.

Do extraligy vletěl navrátilec z NHL jako uragán. Tři zápasy, čtyři góly. Celkem pět bodů (4+1). "Přitom jsem z toho úvodu měl trošku obavy," přiznává. V neděli jeho tým ovšem skolil i Spartu.

Co s vámi dělá pohled na tabulku?
"Nic, já na ni vůbec nekoukám."

Ale jistě víte, že jste první.
"Tak to jsem někde slyšel." (směje se)

Může ten výborný start něco naznačovat?
"Ne, zůstal bych nohama pevně na zemi. Čekají nás velmi těžké zápasy a najednou se všechno může otočit. Počkal bych do reprezentační pauzy, pak se uvidí. Ale je pravda, že začátek je moc důležitý. Od něj se všechno odvíjí – klid, pohoda a sebevědomí. Nejhorší je, když mužstvo musí pak neustále něco dotahovat a na poslední chvíli body honit. To si pamatuju z Rangers, když jsme před dvěma lety od prosince už každý zápas hráli jako v play off. Abychom ztrátu dohnali."

Přitom rok předtím jste s Rangers začali výborně a pohoda vám dlouho vydržela.
"To je pravda. Po skvělém startu jsme se setrvačností dostali až do vyřazovacích bojů. Start je na psychiku důležitý. Takže i tohle jsem klukům v kabině před ligou říkal. Chtěli jsme ze dvou zápasů šest bodů, ta třetí výhra nad Spartou už byla vlastně bonusem."

Čekal jste, že i vám osobně to takhle půjde?
„Měl jsem trochu obavy. Hlavně z toho, že jsem v přípravných utkáních góly nedával. Pak mi to tam v lize naštěstí napadalo, jenže vím, že přijde doba, kdy z pěti šancí nedám nic. Ale nejde jen o mě - celkově dáváme dost gólů, což je i pro ostatní super.“

Plzeň se proměnila ve vaše království. Jak na ledě, tak v kanceláři. O to víc berete osobně, aby všechno klapalo?
„Spousta věcí se změnila, tlak je velký. Ale moc mi pomáhají lidi, kteří se mnou dělají. Jarda Zavoral (ředitel klubu) i Milan Tichý (sportovní manažer). Známe se hrozně dlouho, vzájemně si důvěřujeme. A když něco nestíhám, udělají to za mě.“

Kolik času strávíte v kanceláři?
„Záleží, co se děje. Třeba v neděli se nám zranili dva obránci (Dobrovolný a Cartelli), takže už druhý den ráno jsem byl v osm na zimáku, abych zjistil, co je nového. Už předtím jsem v noci mluvil s doktorem, volal mi v půl druhé ráno.“

Takže jste se moc nevyspal.
„Po utkání stejně nemůžu spát...“

Když se vrátíme k programu -tak po tréninku rovnou zpátky do kanceláře?
„Nejlepší je to na ledě, na něm se vždycky uklidním. (směje se) Pak přichází ta zmiňovaná kancelář, nějaké telefonáty nebo návštěvy u sponzorů. Takže pořád je co dělat.“

Moc volného času tedy nemáte.
(usměje se) „Jak bych to řekl... Asi takhle: Doma mě moc nevidí.“

A nadávají?
„Ne, Gábina věděla, do čeho jdu. Občas sice kroutí hlavou, ale jinak to zvládá výborně. Doufám, že se to časem usadí.“

Znáte už všechny kolegy generální manažery v extralize?
„Ne, to ne. Ale nemám problém někomu zavolat, i když ho osobně neznám. V tomhle má výhodu Milan Tichý, který byl se všemi už předtím v kontaktu.“

Zúčastníte se nějakého zasedání APK, abyste šéfy ostatních klubů poznal?
„Na to nemám čas, schůze nechám ostatním.“

Dáváte si velký pozor, abyste zůstal hlavně hráčem, pak až manažerem?
„Stoprocentně ano. Hlavně v den zápasu se soustředím jenom na utkání, už od rána na něj myslím. A v tom mi pomáhá i Milan Tichý, který mě skvěle zná. Třeba mi řekne: Hele, nech toho a pojď si odpočinout. Vycítí, když jsem utahaný.“

Zvoní vám hodně telefon?
„Jde to, zatím si nestěžuju.“

Ale do informační knížky určené pro novináře jste na sebe kontakt raději neprozradil.
(usměje se) „Ne, to zatím ne. Až nebudu hrát, dám ho tam.“

Jako generální manažer jste rázně proměnil plzeňské vedení. S několika lidmi jste se musel rozloučit, přitom se o vás říká, že jste příliš hodný. Neměl jste s tím problém?
„Pár takových věcí už proběhlo a bylo to pro mě těžké. Vím, že ti lidé tady pracovali dlouho, věnovali klubu spoustu času. Takže i tímto bych jim chtěl poděkovat. Nemuseli odcházet kvůli tomu, že bych proti nim něco měl. Ale prostě jsem se chtěl obklopovat svými spolupracovníky, na které se můžu stoprocentně spolehnout. Nejsem naivní a vím, že přijde období, kdy to mně ani klubu nepůjde, takže zrovna v tu dobu mi pomůžou.“

V tom případě hodně zodpovědnosti padne právě na vás.
„To je jasné. Ale Jarda Zavoral s Milanem Tichým mě psychicky podpoří. V sezoně to je nahoru, dolů, což si moc dobře uvědomuju.“

Zpátky k funkci manažera - už jste na někoho musel i zvýšit hlas?
„Také k tomu došlo. Měl jsem tady rozhovor s někým, kdo podle mě nepracoval tak, jak má. Nemyslím hráče, ale někoho tady z kanceláře. Řekl jsem mu, že se to nesmí opakovat. Nejde jen o něj, ale všichni si musí uvědomit, že my jsme tady kvůli hráčům. Ne naopak! (důrazně) Oni baví fanoušky, oni hrají. Áčko je tedy číslo jedna a pro hráče tady pracujeme. Ne oni pro nás. Ze začátku s tím lidi měli trošku problém, aby to pochopili.“

Takže jste si musel pořádně dupnout?
„Ano. Abychom si to všichni hned vyjasnili. Že vedení je tady kvůli hráčům.“

Pokud nepostoupíte do play off , budete to brát jako osobní selhání?
„Určitě ano, postup je naším hlavním cílem. Uděláme pro něj maximum. Zatím mám z týmu dobrý pocit, všichni v kabině makají naplno, nasazení hráčů mě až překvapilo. Parta je taky skvělá.“

Když už o tom mluvíme - všiml jste si, že deník Sport vašemu týmu přiřkl v prognóze před sezonou osmé místo?
„Noviny moc nečtu, takže tohle nevím.“

A co na to říkáte?
„To bych bral! To by bylo krásné!“

Není přeci jenom osmé místo málo?
„To je přece play off , ne? A v něm už se pak může stát cokoliv!“ (směje se)

Všichni vás velebí jako správného lídra. Míváte v kabině nějaké proslovy?
„Nic speciálního. Když se mi něco nelíbí, řeknu to. A naopak i pochválím. Ale že bych se choval nějak jinak než za posledních patnáct let? To ne. Nebudu ze sebe dělat něco, co nejsem.“

Plzeň vede kouč Pavel Hynek, pro něhož je to v roli hlavního trenéra první exgtraligová štace. A hned opepřená o to, že vede svého šéfa... Jak to vnímáte?
„Klasická novinářská otázka. (směje se) My s Pavlem to ale vnímáme jinak - on je v kabině šéf, já ho respektuju, nic si k němu nedovolím. To jsem nikdy nedělal a nikdy dělat nebudu. Co řekne, to je svaté. A já to tak beru.“

Při úvodním domácím zápase jsem si všiml, že se k vám sklonil a něco vám důrazně vytknul. Nebo aspoň tak to na dálku vypadalo.
„Jasně. Když se mu něco nezdá, je normální a správné, že mi to řekne. Hned první den poté, co jsme se sešli, jsem mu říkal, že on je v kabině šéf a když se mu něco nelíbí, ať mi to řekne. A nevadí, jestli u toho jsou ostatní, nebo ne. I na mě zvýší hlas, což je dobře. Ostatní pak vidí, že ani já si nemůžu dovolit, co chci. Pavel je kouč, on vše sleduje ze střídačky, má přehled a vidí, když udělám chybu. Pak mi ji vytkne.“

V kanceláři u vás je to ale naopak, tam jste šéf vy.
„Tam zatím naštěstí k žádnému vážnému jednání nedošlo.“

Na začátku října v Praze startují Rangers s Tampou sezonu. Nepřepadne vás stesk po NHL?
„Určitě ne. Už je to za mnou, NHL jsem z hlavy vypustil. Nechci se vracet k tomu, co bylo.“