O titul se popereme, říká jablonecký boss Pelta

V atriu hotelu Hilton na pravém břehu Vltavy hrála relaxační hudba. Miroslav Pelta si však nejdříve povzdechl: „Včera jsem na fotbale nastydnul,“ hlásil. Naříkat si však po podzimu nemůže. Jeho milovaný FK Jablonec, který vlastní, stojí v tabulce jen bod pod absolutním vrcholem.„Ale o titulu bych se nebavil. To je předčasné,“ říkal.

Tomuto tématu se však nevyhnete. Fotbalovými kuloáry se nese: Pelta cítí velkou šanci na titul, a tak po ní půjde hlava nehlava. Je to tak?
„Nebudu říkat, že se o titul nebudu prát do poslední vteřiny, kdyby na něj byla šance. Ve Spartě jsem strávil sedm let a jestli se nepletu, tak jsme pětkrát vyhráli titul. Ale vyhrát titul s Jabloncem by bylo něco jiného. Jenže jsem realista.“

Co to znamená?
„Byl bych spokojený, kdybychom skončili na místě zaručujícím předkolo některého z evropských pohárů. Kdyby se tak nestalo, byl bych naopak smutný.“

Jak velkou motivací je pro vás osobně titul?
„Přestal bych mluvit o titulu.“

Ale to je logické téma při pohledu na ligové pořadí.
„Když si vezmu jaro a podzim 2009, tak když se sečtou body, tak bychom byli určitě na jednom z prvních tří míst. Proto chceme zaútočit na Evropu. A taky říkám otevřeně, že bychom po letech chtěli skončit v tabulce před Libercem. Bylo nepříjemné, když jsme měli sérii čtrnácti zápasů, v nichž jsme Liberec nedokázali porazit. Rivalita tam je. Ne osobní, ale sportovní.“

A tak jste vykoupil za dvacet milionů korun útočníka Tomáše Pekharta z Tottenhamu. V době pokračující ekonomické recese a v době, kdy městu splácíte desetimilionovou půjčku. Nemálo jabloneckých obyvatel si určitě řeklo: Nejprve si půjčí od města a pak vrazí do jednoho hráče dvakrát tolik. Co vy na to?
„Jsem rád, že se nám tenhle transfer podařilo realizovat. O této investici jsem nepochyboval. Řešil jsem jen to, jak na ni sehnat kapitál.“

Kde jste ho našel?
„Z vlastních normálních provozních prostředků bychom nebyli schopni tenhle transfer uskutečnit. A tak jsem našel jiný způsob financování. Vytvořil jsem skupinu investorů, kterou jsem pro tenhle projekt získal.“

Takže Pekhart je jejich majetkem, ne majetkem klubu?
„Pekhart je majetkem Jablonce. A kdybychom v budoucnosti realizovali jeho transfer v Česku nebo do zahraničí, tak se investoři budou na těchto výnosech podílet určitými procenty. Takhle jednoduché to je.“

Procenta jsou nastavená podle toho, kdo jak velkou částku vložil do jeho nákupu?
„Ani bych to takhle neřekl. Je to vždycky tak, že náš investor má především fotbalové srdce. Zároveň má v hráči uložené prostředky s tím, že by je v budoucnu mohl získat zpátky s profitem. Ale není to tak, že by s tím mohl napevno počítat. Rizik je hodně. Ztráta formy, zranění, nebo ten hráč nikoho neoslní. Je to minimálně padesát na padesát.“

V případě Pekharta jste se toto riziko rozhodl podstoupit. Čím vás přesvědčil?
„Dlouhodobě ho sleduji a vím, že byl ve všech mládežnických týmech vždy nejlepším kanonýrem. A s odstupem. I v akademii Tottenhamu. To vypovídá o jeho střelecké kvalitě. Má postavu, charakter. Hlavně mě na něm ale nadchlo, že mi říkal: Já do Jablonce chci! To je pro mě nejdůležitější.“

Stane se z něj druhý Adam Hloušek, jehož odchod do Slavie za více než 20 milionů pomohl významně jabloneckému klubu finančně zpátky na nohy?
„Investice do hráčů je jako investice do majetku. Koupíte barák na pěší zóně. Budete v něm mít dobré nájemníky a věříte, že když uděláte z regulovaného nájemného neregulované, budete mít větší příjmy a větší hodnotu. Takhle to praktikuji s hráči. Věřím, že pořizovací cena se zhodnotí. Jako tomu bylo v případě Adama Hlouška. Ale v rozpočtu nelze s těmito výnosy kalkulovat. I když prodej Adama Hlouška do Slavie nás finančně stabilizoval. Nechci říct, že jsme si v ten moment mohli vydechnout, ale překonali jsme výpadky našich partnerů.“

Hlouškem jste si byl také od začátku jistý?
„Naprosto. Adama znám po fotbalové, fyzické i charakterové stránce. On a jeho rodina na nic jiného než fotbal nemyslí. Je to hráč budoucnosti. Jeden z mála českých fotbalistů, který by mohl působit ve významné evropské soutěži.“

Před jeho prodejem se mluvilo o Jablonci jako klubu na pokraji krachu. Sedělo to?
„Víte, nejhorší ve fotbale je, když se dostanete do problémů sportovních i finančních. To byl případ Jablonce před dvěma a půl roky. Denně přicházela špatná zpráva, že náš tenhle a tenhle partner padl. Pořád dokola. A do toho jsme ještě hráli do posledního kola o záchranu.“

Hrozil tedy bankrot?
„Takhle bych to úplně neříkal. Ale kdyby se nepodařilo zajistit nové partnery, tak hrozilo, že nebudeme schopni vytvořit rozpočet v řádech desítek milionů na provoz klubu. Nic jsem neskrýval, veřejně jsem hlásil, že je průser. Jsem relativně statečný, ale sedala na mě deprese. Říkal jsem si: Já už to asi z krize nevyvedu. A do toho mi sdělili, že bižuterní průmysl nebude podporovat klub. Najednou se ptáte: Co teď? Ale řekl jsem si, že to takhle nenechám.“

Co jste podnikl?
„Výborně se k nám zachovalo město Jablonec. V roce 2009 nám nejen poskytlo půjčku ve výši 10 milionů korun, ale dalo nám i příspěvek na činnost klubu v hodnotě dalších 10 milionů korun. Dál bylo důležité, že se nám podařilo získat generálního sponzora ve společnosti Baumit a k němu se přidala sázková kancelář Chance. Ty nahradily partnery z bižuterního průmyslu.“

Splácíte půjčku městu?
„S problémy, ale splácíme.“

Začalo i utahování opasků v hráčském kádru. Bolelo to?
„Hodně nám pomohl příchod trenéra Franty Komňackého. Ten na rovinu řekl: S těmi hráči chci pracovat a s těmi ne. Pro mě to bylo někdy hodně bolestné, protože jsem měl některé hráče v srdci a těžko jsem se s nimi loučil. Ale dal jsem nakonec na to, co si přál trenér.“

A provedl jste radikální řez.
„Výsledky prostě nekorespondovaly s náklady. Proto Milan Fukal, Jirka Homola, Honza Flachbart, Luděk Zelenka, Míra Baranek odešli. Většinou bez náhrady. Ale zbavili jsme se vysokých smluv.“

Lze vyčíslit, kolik jste tímhle krokem ušetřili?
„Velké peníze. Se zbytkem hráčů jsme si sedli a změnili jsme způsob odměňování.“

Jak?
„V minulosti měli hráči základní plat. K tomu většina bonus za podpis smlouvy. Za každý rok smlouvy. Dále měli startovné, prémie za bod a prémie za vítězství. A ještě byly na mužstvo prémie. Ty jsme zrušily. Stejně jako bonusy za podpis smlouvy. Každý hráč má dnes základní plat a pak prémie za bod nebo za tři, které jsou individuálně odstupňovány.“

Šlo to hladce?
„Moje výhoda je, že jsem zároveň vlastník i manažer. Mám tedy nadstandardní vztahy s hráči, protože jsem je do klubu přivedl a důkladně je znám. Takže jsem se s nimi rychle dohodl. Museli pochopit, že se přepisují dějiny. Bankrotují světové banky.“

Chápali to?
„Nemají jinou alternativu. Musíme si dneska otevřeně říct, že to, že někomu končí smlouva, je většinou výhodou pro klub. Devadesát devět procent klubů mu nabízí horší podmínky, než měl doteď. Je prostě jiná doba. Jsem úplně klidný, když někomu končí v Jablonci smlouva. Konkurence má problémy jako my a ne všichni můžou do ciziny. Je zázrak, že v českém fotbale na úrovni první a druhé ligy se ještě nenašel klub, který by řekl: Neumíme sehnat peníze, končíme. V hokeji už se to stalo. Ve fotbale ještě ne. Až je mi to nepochopitelné.“

Berete hospodářskou krizi jako ozdravnou kúru?
„Určitě. Musíme si jasně říct: Rok 2010 bude pro český sport hodně složitý. Musíme zvážit každý náklad. Doufám, že za dva roky budu moci říct, že nemalá investice do mladých hráčů se vyplatila.“

Ale prestiž českého fotbalu uvadá, což se do ceny hráčů promítá…
„Prošel jsem Spartou a vím, jak jsme s hráči obchodovali, když jsme hráli v Lize mistrů, a jaké jsme měli nároky. Dnes jsme v úplně jiné situaci. Samozřejmě výrazně horší.“

Dá se procentuálně vymezit, o kolik šly nabídky na české hráče dolů?
„Propad je v desítkách procent. Padesát procent, možná ještě víc. Cena českých hráčů prostě spadla. Zahraniční agenti a kluby si řeknou: Za poslední roky odešlo z Česka patnáct hráčů a kdo z nich a kde se prosadil? Teď už drží vlajku jen Petr Čech v Chelsea a zaplaťpánbůh snad zase i Tomáš Rosický v Arsenalu.“

A reprezentace se neprobojovala na mistrovství světa do Afriky.
„Nároďák nás dlouhodobě držel. Byli jsme nahoře v žebříčku FIFA a teprve teď, když už v něm tak vysoko nejsme, si to člověk uvědomuje. Nešťastné bylo vystoupení reprezentace v Emirátech. To nás úplně degradovalo. Takže ať jsme v opozici nebo v koalici, tak se musíme semknout a udělat všichni všechno pro to, aby se české mančafty dostaly co nejdál v evropských pohárech a náš nároďák postoupil na mistrovství Evropy 2012. Bez toho si neumím představit, že se zvedneme. Musí se nám to povést za každou cenu!“

Nový svazový předseda Ivan Hašek nedávno nadhodil, že v budoucnu by rád inkasoval z prodeje televizních práv na ligu 100 milionů korun. Je to podle vás reálné?
„To vůbec nechci komentovat. Obecně jen řeknu, že doufám, že když někdo přijme nějakou funkci, mám tím na mysli pana Kříže, místopředsedu svazu, a garantuje, že chce v určitém čase zvednout příjmy STES (marketingové společnosti) na dvojnásobek, tak že to splní. Člověk jeho typu by měl za svá slova ručit. Protože některé delegáty valné hromady přesvědčily jeho proklamace, že má dohody s energetickými a dalšími důležitými firmami na území České republiky, že vstoupí do STES. Bylo by nepříjemné, kdyby se to nestalo.“

Máte hmatatelné důkazy, že by se mu to mělo povést?
„Žádné hmatatelné důkazy nemám. Vím moc dobře, že není možné, aby vás někdo včera zvolil a hned zítra byly peníze na světě. Ale když někdo řekne, že něco zajistí a získá za to podporu, tak by se činy měly splnit. A jsem v očekávání, jak se to podaří.“

Věříte tomu?
„Podle mě to není možné. Neumím si představit, že to jde zvládnout. Ale byl bych rád, kdybychom mohli říct, že ze šesti milionů ročně, na které máme smlouvu se STES nyní, by to teď bylo osm milionů a v další sezoně třeba deset.“

Co když místopředseda Kříž slib nenaplní?
„Tak by to pro mě bylo velké lidské zklamání. Deklarovali, že chtějí změnu i proto, že přivedou finanční prostředky, a říkali, že už smlouvy mají předjednané. Takže jsem v očekávání.“

Nejeden fanoušek zase žije v očekávání jarních mistrovských dostihů. Vy coby majitel Jablonce se v nich utkáte se Spartou, kde jste dříve působil. Je to i pro vás prestižní souboj?
„Jak s managementem Sparty tak hlavně s panem Křetínským mám nadstandardní vztahy. I po odchodu z Letné mám sparťanské srdce. Ale samozřejmě je to teď tak, že když k nám na jaře dorazí Sparta, tak ji budu chtít porazit. Lhal bych, kdybych říkal něco jiného. Beru ji jako každého jiného soupeře. Rozdíl je jen v tom, že když přijedu na Spartu a posadím se na ty polstrované sedačky, tak vzpomínám a říkám si: Tady jsi prožil sedm let života. Většinou šlo o příjemné chvíle. I když byly samozřejmě i ty horší.“

Kdy vám tam bylo nejhůř? Když propukla korupční aféra a na veřejnosti zlidověl váš výrok: Celé jaro bylo cinklé?
„Když už se k tomu vracíme, tak nějaké cinklé jaro… Za prvé je nepříjemné, že někdo s odposlechy pracuje a je to v médiích. Každý z nás, když s někým telefonuje, tak nepočítá s tím, že ho někdo jiný poslouchá, a proto říká určité věci. Ale já jsem si byl začátku jistý, že nebudu mezi obviněnými, protože jsem nic nespáchal. Samozřejmě mě to ale poškodilo. V očích veřejnosti, národa jsem získal punc muže zákulisí, člověka, který pracoval na ovlivňování něčeho. Myslím ale, že za poslední léta jsem na svém mediálním obraze zapracoval.“

Vylepšilo se i fotbalové prostředí?
„Jsem si na devadesát devět celých devět procent jistý, že nás to všechno vyléčilo. Jestli dnes rozhodčí udělá chybu, tak to není cíleně. Hráli jsme doma se Slavií, dostali jsme gól z ofsajdu. Ale jsem si jistý, že to rozhodčí neudělali schválně. Je to lidský faktor. Když vidím některé chyby rozhodčích v anglické lize, tak se chytám za hlavu. Kdyby se to stalo u nás, tak se zblázníme. My to totiž máme v sobě, ve všem vidíme spiknutí. Dříve jsme žili jen, kdo co a jak. Dneska to necítím.“

Co cítíte?
„Ani velké kluby nejsou protežované. Platí padni komu padni. Myslím si, že důvěra lidí v ligu je. A to je dobře. Teď potřebujeme nakopnout nároďák.“

Letošní jaro tedy, budu-li parafrázovat váš výrok, nebude cinklé?
„Budeme mít všichni starosti, abychom hráčům a všem dodavatelům splnili všechny finanční závazky. Dneska si už výdaje, na které narážíte, všichni vymazali ze svých hlav. Všichni mají základní starost: udržet provozní chod klubů. Takže o cinklém jaru už nepřemýšlím.“