10°C
Soukromí šampionky Samkové: TŘI chlapi, ale chodí jen s tímhle
Léta hrají v jejím životě neodmyslitelnou roli dva muži. Trenéři, kterým všichni říkají »Jelen« a »Flaška«. Už rok a něco si ale Eva Samková (23) hýčká ještě jednoho fešáka. Je totiž šťastně zadaná...
Těžko si představit českou hvězdu světového snowboardcrossu bez Marka Jelínka a Jakuba Flejšara. Trénovali ji, ještě když u nás znali Evu jen ti zasvěcení. Pod jejich velením pak v roce 2014 vyhrála zlato na Hrách v Soči. Letos sehraný tým pomýšlí na premiérovou medaili z mistrovství světa a celkový triumf ve Světovém poháru, do něhož Samková vykročila v prosinci při prvním závodu v rakouském Montafonu pátým místem.
Co od vás trenéři k Vánocům dostali?
„Flaška (Flejšar – pozn. red.) knížku o Francois Villonovi, Mára nové kalhoty na snowboard. On měl tak příšerné, že už se na to nedalo koukat. Navíc oni dost často tráví celý den postáváním na sjezdovce, navíc ve stínu, třeba i při minus dvaceti, tak aby mu nebyla zima.“
Znáte se dlouho. Jaký vlastně máte vztah? Umí být na vás přísní?
„Marek je v pozici hlavního trenéra, je to vlastně mozek mého ježdění. Flaška je spíš takový kámoš, ale s respektem. Jsme na sebe hodně zvyklí, on se mnou jezdí od juniorského věku, zná mě nejlíp, ví, jak se mnou jednat. A já se oběma snažím svým ježděním dělat radost. Když nejezdím dobře, tak mi to vadí nejen kvůli sobě, ale i kvůli nim.“
Pohádáte se někdy?
„Jo, i když málokdy. Občas mě sprdnou, když se vyloženě potřebuju srovnat. Máme prostě takový zajetý zdravý vztah trenér – svěřenkyně.“ V Montafonu jste po vyřazení v semifinále naštvaně flákla v cíli prknem o sníh."
Býváte impulzivní?
„Jo, jsem. Občas je to na škodu, že se v tom trochu zacyklím. Ale většinou si ulevím a pak už je to dobré. Když jsem šla do malého finále, nahoře už jsem se zase smála.“
A v normálním životě?
„Jsem taková bezprostřední, takže občas platí – co na mysli, to na jazyku. Ve škole jsem z toho někdy mívala problémy.“
S přítelem jsme líní se hádat
S přítelem Jakubem jste se už pohádali?
„Asi jo. Ale ne zase tak, aby to hrozilo rozchodem. Navíc jsme oba dost líní na to se hádat.“
Jak jste se vlastně poznali?
„On patří do mé dlouholeté party kamarádů, z toho to nějak vyšlo. Nebyla to láska úplně na první pohled, jsme spolu něco přes rok.“
Má taky něco společného se sněhem?
„Je to sporťák tělem i duší, ale není to profesionální sportovec.“
Berete ho někdy i na závody?
„Zatím nebyl. Já ani moc nechci. Bylo by mi pak líto, že se mu nemůžu pořádně věnovat, protože toho času na závodech fakt moc není. Ale fandí doma, má stáhnutou aplikaci do mobilu a všechno sleduje nebo občas kouká na přenos na streamu.“
Takže přes zimu je to spíš vztah na dálku?
„My to nemáme zase tak hrozný jako třeba biatlonisti, kteří mají za sezonu pětadvacet štací. My objedeme osm závodů i s mistrovstvím světa. Teď jsem třeba skoro měsíc doma, i když mě začátkem ledna čeká dvoutýdenní soustředění na Dolní Moravě. Ale předtím pojedeme spolu a s partičkou na týden do Rakouska na takový pravidelný silvestrovský výlet.“
Přítel taky jezdí na prkně?
„Jo, jo, taky jezdí.“
A jak mu to jde?
„Dobře, určitě líp než průměrné české snowboardové populaci, bych tak řekla.“
Nelákají vás takhle ve volnu spíš lyže než snowboard?
„Ráda jezdím na běžkách, i v rámci tréninku. Doma ve Vrchlabí jsou tratě osvětlené třeba do desíti do večera... Ale na sjezdovkách přes sezonu nejezdím vůbec. Teď o Vánocích jsem udělala výjimku. Jinak je to zbytečné , mít pocit ze sněhu jiný než z prkna.“
U vaření si jídla si ráda tuním
V září jste uzavřela první ročník FTVS. Jak se stíháte učit?
„Samozřejmě bych to stíhala, ale jde o to, jestli se člověk přemluví...“
A přemluví?
„Jak kdy. Na soustředěních před sezonou (září, říjen, listopad) to jde trochu líp, ale když přijdu během sezony z tréninku, tak se mi nechce nic. Člověk je línej, utahanej...“
Jak na závodech relaxujete? Spánkem, četbou?
„Dřív jsem odpoledne spávala. Ale teď už se mi nechce a možná se bojím, že bych pak nespala v noci. Ale něco si uvařím, občas něco přečtu, večer je pak videokoučink... Ono to docela uteče.“
Vy si vaříte sami?
„Jak kdy. Když nebydlíme na hotelu, ale v apartmánech, tak ano.“
A kdo vaří? Vy, trenéři, někdo jiný z týmu?
„Dřív jsme vařili dohromady, teď už odděleně. Protože Vendy (mladší parťačka Vendula Hopjáková – poz. red.) nejí maso, já na závodech taky moc ne. Kluci zase jedí jenom steaky. Dřív jsem dělala jídlo i pro osm deset lidí, a to už fakt nedávám. Zaprvé polovina remcala a zadruhé to vzalo spoustu času. Takže teď už vařím třeba jen pro mě a Flašku.“
Vaříte ráda?
„Jo, hodně mě to baví. Dost si ta jídla tuním a těším se na to.“
A co vaříte?
„Smaženou zeleninu, rýži, omelety se sýrem, saláty... Nebo na závodech je docela dobrá kari pasta. Do toho člověk jen naleje kokosové mléko a má to!“
