8°C
Ochrnutý motorkář Šembera: Nejlepší je stát vedle přítelkyně a dát jí pusu
Nevzdává se a dál věří, že jednou bude opět chodit. Lukáš Šembera (21) jezdil MS silničních motocyklů a měl před sebou slibnou kariéru. Krutý osud změnil jeho život. V exhibičním závodě před pěti lety měl nehodu, která ho upoutala na invalidní vozík. Těžko se s tím vyrovnával a před dvěma roky se pokusil o sebevraždu. Tohle všechno má už za sebou. Našel si novou lásku a opět závodí. Toho kluka jen tak něco nezlomí.
Vybaví se vám ten osudný den před pěti lety?
„Pamatuji si to dobře. Byl to normální den. Prošel sem si tehdy dopoledne trať a čekal jsem na tréninky a závody. V hlavním závodě jsem dvakrát spadl a snažil jsem se rychle dohnat ostatní soupeře. Třetí pád byl osudný. Poslal jsem to tam do bariéry.“
Přišla vám ta trať nebezpečná?
„Den před tím, když jsem si procházel trať, tak zrovna na tom místě, kde se mi to stalo, jsem si říkal, že tady se někdo strašně rozseká. A zrovna jsem to byl já.“
Přemýšlíte často nad tím, že kdybyste tam nešel, mohlo být všechno jinak?
„Kdybych se mohl rozhodnout, tak bych tam už nešel, ale nikdy jsem nad tím zvlášť nepřemýšlel, proč jsem tam chodil.“
Před dvěma lety jste se pokusil otrávit léky kvůli frustraci. Teď už máte pro co žít?
„Od 1. ledna mám přítelkyni Ivetu a věnuji se jen jí. Ještě závodím na čtyřkolce a teď se chystám i na motokáry. Budu mít speciální volant, abych mohl vše ovládat rukama. Chci být mistrem České republiky nebo Moravy. Jen mi ještě chybí část peněz, tak sháním sponzory.“
Jaká je vaše přítelkyně?
„Je to úplně ta nejlepší holka, co jsem mohl potkat. Je moc hodná a pracovitá. Na dnešní dobu úplně zlatá holka. To se jen tak nevidí. Vycházíme si ve všem vstříc. Klape nám to.“
Jak jste se dali dohromady?
„Seznámili jsme se v klubu. Po měsíci jsme si dali první schůzku, pak to bylo častější a od 1. ledna jsme spolu. Dobře se to výročí alespoň pamatuje.“
Chystáte se nyní na rehabilitaci, jak to bude vypadat?
„Jednou týdně budu rehabilitovat, abych měl tělo v pohybu. Tři týdny budu mít uhlíkové dlahy na nohy. S chodítkem bych mohl alespoň trošku popojít. Je to dobrý na kosti, na klouby a navíc mozek trošku i pracuje a mohl by začít reagovat na ten pohyb nohou. Je to psychická a fyzická příprava.“
Jaký to je pocit stát opět na nohách?
„Je to hodně náročný ujít těch pár krůčků, ale člověk je pak na sebe hrdej. A nejlepší pocit je postavit se vedle přítelkyně a dát jí pusu.“
Věříte tomu, že ještě někdy budete chodit?
„Myslím si, že jednoho dne nebude problém, aby ochrnutí chodili. Právě proto stále tělo udržuji, aby bylo připravené, až to jednou přijde. Někteří vozíčkáři už tvrdí, že ta metoda, kdy vám dají čip do páteře a nohy se hýbou, už je vyzkoušená. Asi to bude hodně drahý, ale jednoho dne to bude možné.“
Jak vypadá váš běžný den?
„Ráno vstanu a jedu do práce, kde vyrábíme díly na motorky v rodinné firmě Sebimoto. Dělám modely v 3D programech na počítači a starám se o internetové stránky společnosti. Pak jedu na trénink basketbalu nebo domů, kde odpočívám.“
Díváte se ještě na závody MS silničních motocyklů, kde jste v šestnácti závodil?
„Motorky sleduji pravidelně. Je to letos velká podívaná. Nemůžu vynechat Moto3 to je masakr. Držím tam palce Kornfeilovi a Hanikovi, aby už konečně byli i na stupních vítězů. MotoGP mě taky hodně baví. Karel Abraham to tam má ale těžší.“
Komu nejvíce fandíte v závodech?
„Extra favorita nemám. Jsem rád, když je dobrej závod a hlavně všichni v pohodě dojedou.“
