8°C
Dvanáctinásobný účastník MS Výborný: Vedl nároďák, teď prodává baráky!
Hokej skoro vytěsnil ze života. Hrál na dvanácti šampionátech v řadě, pětkrát zapíjel zlato, ale letošní turnaj v Dánsku nesleduje. Kapitán mistrů světa z roku 2005 David Výborný (41) má jinou vášeň – domy, činžáky, byty. A protáčí v nich stamiliony.
Tak schválně, kolik jste viděl z mistrovství světa zápasů?
„Asi jeden. Ten první, co hráli
Pastrňák
s
Krejčím
proti Rusku. Ale přehled o výsledcích mám, takový dement zase nejsem.“ (směje se)
Neměl jste čas, nebo vás to po těch letech nebaví?
„Tak nějak obojí. Ale mistrovství vlastně začíná až teď, na čtvrtfinále se dívat určitě budu. S klukama Jirkou Jarošíkem, Jirkou Novotným nebo s Jardou Bednářem hrajeme fotbalový srandamač ve Zlatníkách, tak mrkneme společně.“
Loni, rok po konci kariéry, jste říkal, že vás až mrazí, jak vám hokej nechybí. To pořád platí?
„Ano. Zkusil jsem si pak rok manažera v Boleslavi a zjistil jsem, že mě to vůbec nenaplňuje. Cítil jsem, že mi to spíš ubírá čas. Nebavilo mě na ty zápasy koukat, natož pak něco říkat hráčům...“
Místo toho obchodujete s nemovitostmi. To vás baví?
„Samozřejmě, jinak bych to nedělal. Ale nechodím do firmy jako do kolbenky. Pracuju podle nálady, termínů schůzek atd. Nejsem tady od rána do večera. Mám tým lidí, kteří vědí, co mají dělat, jsou v tom kovaní...“
Čím přesně se zabýváte?
„Ještě s jedním kolegou máme developerskou firmu. Nejsme realitka. Obchodujeme se starými historickými secesními domy v centru Prahy, nejlépe na Vinohradech. Některým lidem se o baráky staráme, některé jsou naše, děláme jim správu. Jiné koupíme, zrekonstruujeme a rozprodáme po bytech nebo pronajmeme.“
Jak jste se do téhle branže dostal?
„O nemovitosti se zajímám už tak od roku 2003. Pokaždé, když jsem se v létě vracel z NHL, koupil jsem tu byt. Pak se to nashromáždilo, měl jsem jich deset nebo dvanáct. Někomu jsem to svěřil, ale oni se o to třeba nestarali, nebo na mě vydělávali. Tak jsem se časem dal dohromady s mým společníkem a už tři roky máme firmu.“
Jak je velká?
„Začínali jsme ve dvou, teď je nás pět, máme své právníky, daňové poradce... Za tu dobu firmou proteklo třeba půl miliardy korun? Děláme hlavně činžáky nad 50 milionů, to už nemá každý. Samozřejmě, pak jsou tu velcí hráči, kteří jedou projekty od půl miliardy výš. Třeba se tam taky jednou dostaneme. Nebo taky ne. Ale zkusíme to. Člověk pořád musí mít nějaký cíl.“
Prodáváte byty i bývalým spoluhráčům?
„Jednomu známému hokejistovi se v centru Prahy staráme o dům. To je jeden z mála těch chytřejších. (směje se) Jméno samozřejmě neprozradím. A někteří kluci si byt z našich projektů koupili. Ale zatím je hodně těch, kteří mají peníze, ale ještě nepochopili, že nejlepší je investovat do nemovitostí.“
Ale teď se mluví o realitní bublině, která brzy praskne. Nemáte strach?
„Ne. Neděláme projekty někde na zelené louce. Soustředíme se na historické centrum, kde tušíme, že když přijde krize, tak ceny neklesnou, případně jen minimálně.“
Pomáhá nějak v byznysu slavné jméno?
„Občas asi jo. Při jednáních lidé vědí, že jsem snad seriózní člověk, a když něco slíbím, tak to dodržím.“
Do názvu firmy jste si ale jméno nedal.
„To ne. Ten název vymyslel syn. Dostává za to 500 korun ročně na účet jako know how. Samozřejmě je to spíš legrace...“
Vypadáte, že vám podnikání klape. Co nějaké špatné zkušenosti?
„Fauluje se všude, nejen v hokeji. Chtěli jsme třeba koupit dům, dávali jsme požadovanou sumu, ale prý nás někdo přeplatil. Pak jsme se dozvěděli, že ten dotyčný to nakonec nekoupil a ozvali se nám znovu. Ale to už jsme neměli zájem.“
Při práci se asi potkáváte se známými lidmi...
„Určitě. Ale jde spíš o podnikatele. S klukama ze sportu se vídám spíš po hospodách u piva.“
Případný návrat do hokejového prostředí nepřipadá v úvahu?
„To si nedovedu představit. Stoprocentně ne. Když se letos táta vrátil do Sparty, tak já se tam byl podívat jednou. A to ještě kvůli mladýmu. Nad Třincem vedli 2:1, po druhé třetině jsem odešel. Fakt mě to nebavilo.“
