7°C
Co dnes dělá Sabovčík? Legenda vyrábí nábytek, synové už nemluví slovensky
»Jumping Joe«, »Skákající Pepa«, tak bratislavského rodáka znají po celém světě. Jako krasobruslařskou legendu. Co dělá Jozef Sabovčík, který dnes slaví pětapadesáté narozeniny, nyní? Žije v americkém státě Utah, odkud Blesku ochotně poskytnul rozhovor. Užívá si začínající umělecké kariéry svých synů a úspěchy malých nástupců, které trénuje. Rád navštěvuje Slovensko i Česko, i když to stíhá jen párkrát za rok. A taky truhlaří.
Dřív jste každé narozeniny slavil krasobruslením. S tím už je konec?
„Ano. Na ledě jsem sice každý den, ale od srpna loňského roku jsem sám nejezdil.“
Zato koučujete své malé nástupce. Jak dlouho už se vlastně trenéřině věnujete? A dělají vám svěřenci radost?
„Trénovat jsem začal hned po konci kariéry mezi amatéry (1986), vážněji se tomu věnuji posledních patnáct let. Zrovna jsme měli velké kvalifikační závody a jeden kluk se mi dostal na mistrovství USA. Paradoxně syn mého slovenského kamaráda Karola Kováře! Jmenuje se Kai a je mu dvanáct.“
A proč u krasobruslení nezůstali vaši synové Blade (26) a Jozef (15)?
„Oba ho zkoušeli. A hlavně Blade měl dost talent. Nechtělo se mu ovšem moc makat, to je pak horší. (úsměv) Ale jeho to myslím ani moc nebavilo. Tak si našel něco jiného. Vystudoval na univerzitě film, otevřel si se svou partnerkou firmu v branži. Ze začátku bylo docela těžké v tom prostředí prorazit, ale jak se uchytil, tak už to jde. “
Jozef hraje stále na bicí?
„Ano. On je takový tichý, tak uvidíme, jak se prosadí. V muzice je to podobně těžké jako u toho filmu. Ale rytmus má výborný, to mu řík0, i všichni učitelé.“
Sám máte mezi hudebníky přátele, například Bruce Springsteena. To mu může otevřít nějaké dveře…
„Když bude mít zájem, samozřejmě mu pomůžu. Ale ještě je na to trochu brzo, je hodně mladý.“
Zpět k vám. Jak vypadá typický den Jozefa Sabovčíka?
„Pondělky a středy mám ráno volno, trénovat začínám po obědě a končím až večer. Úterky, čtvrtky a pátky zase začínám velmi brzy ráno, někdy jsem už kolem půl šesté na ledě. Potom utíkám dovézt Jožku do školy, protože manželka je v práci. Přes den to mám trochu volnější, a jakmile děcka přijdou ze školy, tak zase trénujeme.“
Jak často se dostanete do bývalého Československa?
„Letos už jsem tam byl třikrát – v lednu, březnu a květnu. A snad to stihnu ještě jednou, zrovna se domlouváme s oddílem VSK Technika Brno, s nímž spolupracuji, jestli se zvládnu v prosinci zúčastnit nějaké akce. Snažím se dostat domů, co to jde. Nejen pracovně, ale i soukromě, za rodiči do Bratislavy.“
Líbí se vaše rodiště synům?
„Strašně! Naposledy se mnou byli na mistrovství Evropy v Bratislavě (2016 – pozn. red.) a stále o tom básní, že to byl jejich vůbec nejhezčí výlet. Slovensky nemluví, i když trochu rozumí, můj mladší se jazyk dokonce učí. A oba mají rádi zdejší kulturu. A taky jídlo. Třeba červené zelí by mohli jíst úplně bez ničeho. Nebo knedlíky, které si samozřejmě musím u nás dělat sám, protože v USA je nedostanete.“
Kromě bruslení vám tedy jde i vaření. A co truhlařina, stále se jí věnujete?
„Ano, moc rád! Manželka říkala, ať jí něco vyrobím na Vánoce, tak aktuálně dělám takovou dózku do kuchyně. Další věci mám rozdělané.“
Praktický koníček…
„To ano, udělal jsem si vlastně celou kuchyň, synovi jsem postavil stůl na počítač... Hlavně mě ale truhlařina baví. A naučila mě i trpělivosti, ze začátku jsem chtěl mít všechno hned hotové, a ono to nejde, když chcete dělat věci pořádně.“
Kariéru ještě neukončil!
Řekli byste, že je ve sportovním důchodu. Podle serveru Wikipedie dokonce už pět let. Zmínku o rozlučkovém závodě Jozefa Sabovčíka se ale nedaří najít… „Já jsem totiž konec kariéry ještě neoznámil,“ překvapí čerstvý pětapadesátník. „Možná za pár týdnů něco přijde,“ nadhodí neurčitě. Takže velká rozlučka? „Je to dost možné,“ usměje se. Naposledy vystupoval, jak sám říká, naplno v Bratislavě v roce 2015. „Tam jsem jezdil normální číslo, se saltem, se skoky. Tak kdyby už nic dalšího nepřišlo, bylo by to hezké sbohem,“ připomene, že právě v hlavním městě Slovenska se narodil.
O fanynky se stará manželka
Milovaly jeho ladné pohyby na ledě i vizáž rockera. Jozef Sabovčík byl po celou kariéru idolem žen. A fanynky na něj nezapomněly ani po padesátce. „Dostávám strašně moc dopisů. Z Evropy, ale i třeba z Japonska,“ líčí Jozef. Manželka Jennifer, bývalá americká krasobruslařka, ale žárlit nemusí. „Všude je uvedena jako kontakt, takže když se se mnou chce někdo spojit, musí nejdřív komunikovat s ní,“ vysvětluje rodák z Bratislavy. „Žena tak v podstatě všechno kontroluje. Ale udělal jsem to tak schválně, aby nebyly nějaké problémy,“ rozesměje se slovenský sympaťák.
Byl populárnější v zámoří než doma
Za oceánem strávil větší část života než v rodné zemi, v roce 1987 odešel do Kanady se svou první ženou Tracy Weinman. Největší úspěchy ale Jozef Sabovčík sbíral v tehdejším Československu. Kde je populárnější? „V devadesátých a prvních nultých letech jsem byl v USA a Kanadě minimálně stejně známý jako v Evropě, krasobruslení bylo obrovsky populární,“ vypráví legenda. Důvod byl jasný: až thrillerový příběh dvou amerických sokyň Nancy Kerrigan a Tonyi Harding, který vygradoval v roce 1994 napadením první, o kterém druhá dopředu věděla. »Sabovčíkománie« pak přišla po »domácí« olympiádě v Salt Lake City, kde Jozef ztvárnil hlavní postavu při úvodním ceremoniálu. „To mě všude poznávali. Teď je to trochu slabší. Nejsem až tak aktivní, tak lidi zapomínají,“ přiznává.
