8°C
Sexy »vojanda« Spilková letí dobývat Ameriku! Vezme přítele s sebou?
Dokázala to, co nikdo v Česku před ní. V nadcházejícím roce bude Klára Spilková (24) hrát nejlepší golfovou soutěž světa. Česká bojovnice míří za velkou louži!
Kláro, jak jste slavila postup na americkou túru LPGA?
Byly to decentní oslavy, ale trošku delší, než jsem předpokládala. Ale to stálo za to.
Odměnila jste se nějak?
Pro mě byla největší odměna to, že můžu být dva tři měsíce doma. Hezké věci si kupuji v průběhu roku, protože se ráda odměňuji, i když zrovna nemám úspěch. Jsem teď na sebe nějaká hodná.
Je právě to jeden z klíčů vašeho úspěchu?
Určitě. Celý život jsem všechnu práci dělala jen proto, abych byla dobrá v golfu. Pak jsem se zastavila a přišlo mi to jako úplná blbost. Konečně to dělám víc pro sebe.
Čeká vás stěhování do Ameriky. Už víte, kam to bude?
Myslím, že na Floridu do Sarasoty. Je tam krásné počasí a super golfová hřiště. A také tam létá dobrý spoj z Prahy.
Budete bydlet u hřiště, nebo u moře?
Dobré je, že tam jsou hřiště všude a moře je deset minut. Takže mi to je asi jedno. Hlavně, že budu mít postel, budu mít, kde si vyčistit zuby, a budu se tam cítit dobře.
Prý se tam s vámi chystá i přítel Martin.
Nečekala jsem, že by šel se mnou. Říkala jsem si, že to nějak uděláme, budeme za sebou jezdit. A on povídá: Tak půjdeme spolu, já jsem chtěl vždycky do světa a budeme na to dva.“
Snila jste někdy o životě v USA?
Popravdě ne. Ale představa hezkého počasí, moře a golfu na jednom místě se mi teď hodně libí. Martin chtěl žít vždycky u moře, já jsem to nikdy nechtěla. Teď si říkám: To nebude špatné.
Může váš úspěch pomoct golfu v Česku, kde má pověst sportu pro pupkaté zbohatlíky v letech?
To já úplně nejsem, že? Bylo by to fajn. A je pravda, že jsem teď jela v taxíku a pán mi říká: Vy jste ta golfistka. Anebo když jsem přiletěla, tak mi jen v hale gratulovali tři lidi.
Opravdu to způsobilo takové haló?
Je to zvláštní, protože se mi to nikdy před tím nestalo. Všichni říkají, že to je obrovský úspěch, ale já se tak vůbec necítím. Dělám to, co mám ráda, dělám to srdcem, a že se něco takového stane, je pro mě třešnička na dortu. Ne, že bych po tom toužila.
Po čem tedy toužíte?
Dělat ty věci pro sebe. Nedělat je kvůli sportu a na úkor vašeho duševního zdraví.
Tak to ale nebylo vždy. Byla jste hodně upnutá na výsledky, že?
Ano a až teď vidím, jak moc. Ale v dnešní době to je těžké. Lidi jsou nastavení na výkon a výsledky. Myslí si, že jsou šťastní. A když mají úspěch, tak šťastní jsou, ale to je jen na chvíli. Začala jsem si dávat od toho větší odstup, abych ve třiceti nezjistila, že jsem vyčerpaná.
Pomáhá vám v tom i ten vztah, který máte už docela dlouho?
„Asi jo. Já jsem si o každém svém vztahu myslela, že už bude navždy. Můj nejkratší byl dva a půl roku. To mám asi z rodiny, naši jsou stále spolu. Možná proto se to na mě projevuje.
Jakým způsobem?
Martin jde podobnou duševní cestou jako já, tak se v tom pěkně doplňujeme a pracujeme na sobě oba. V tom vztahu se to hodně promítá a je stále víc a víc zralejší.
On golf nehraje. Učíte ho?
Jsem ráda, že netrávíme naše víkendy na hřišti. Já si během nich dávám volno. Párkrát byl odpalovat, rychle by se to naučil, ale já nechci.
A učí on vás něco?
Právě že hodně. Když jsem k němu začala chodit na fyzioterapii, poprvé jsem potkala člověka, který rozumí pohybu. Dávalo mi to smysl a od té doby nemám problémy se zády. Já nemůžu zvedat sedmdesátikilové činky.
To by mi k vám ani moc nepasovalo.
Právě. Dřív jsem kolem sebe měla lidi, kteří říkali, že musím být silná. Ale o tom to není. Musíš poslouchat své tělo, a to mě on naučil. Abych se víc vnímala. To jsem před tím neznala.
Sexy »vojanda«Uniforma jí sekne. I když ji měla Klára jen půjčenou. Členkou Dukly sice je, ale nikoliv jako vojanda z povolání. „Já si jako malá hrála spíš s panenkami, než na vojáky,“ smála se. Prohlížela si armádní bezpilotní letouny a přemítala, jaké by to bylo sloužit vlasti na plný úvazek. Třeba absolvovat povinný úvodní tříměsíční výcvik. „Sice na to nejsem úplně typ, ale nějak bych to určitě zvládla,“ byla si jistá křehká dívka s postavou modelky a dodala: „Člověk se vždycky dokáže kousnout a pak si víc váží těch normálních věcí. Třeba že ho nebudí ve tři ráno na pochod.“ Její nátura plná odhodlání byla dobře patrná, když došlo na téma seskoků s padákem. „Já jsem trochu strašpytel. Dřív jsem si chtěla skočit, ale čím jsem starší, tím se víc bojím. Pak ale do toho nakonec stejně jdu, protože mě to hrozně zajímá,“ prozradila Klára. |
