14°C
Oslavenec Kouba o svojí Robinsonce: Postavila nás před hotovou věc!
Důvod k bilancování? Zapomeňte! „Na vzpomínky mě neužije,“ upozorňuje Petr Kouba, kterému v pondělí oslavil padesátku! Brankářská legenda se raději dívá do přítomnosti, v níž jí dělá radost rodina, trenéřina či golf.
Jak probíhají oslavy?
„Mám to rozdělené. Rodina, přátelé, práce. Tři akce. Už jsme měli oslavu, kdy nám sparťanští fanoušci udělali nečekané posezení. Krásné překvapení, dort jsme dostali, dárky.“
Jste slavící typ?
„Mám rád posezení s přáteli. I když takovéhle jubileum… Nevím, zatím mě to nedostihlo, že bych bilancoval. Nejsem vzpomínkový typ, brankářina mě naučila žít přítomností, koukat se dopředu. Teď už beru, že jsem aktivní trenér. Jsem hlavně u reprezentací a akademií.“
Co vás na trenéřině nejvíc baví?
„Že můžu poradit a pomoct. A když se to chytne, rada padne na úrodnou půdu a vidím nějaký progres, tak to mi dělá radost. Trošku mi chybí, že nejsem denně na hřišti. Docela by se mi líbilo mít svou skupinu dvou až tří kvalitních brankářů a z nich v uvozovkách vyrobit ty hvězdy. Ale tady je to zase o tom výběru, sledování a tvoření. Člověk si může vybírat z těch nejlepších.“
Láká vás práce v klubu?
„Dovedu si to představit. Jsem ale jinak spokojený.“
Vy sám jste provozoval akademii. Co se s ní stalo?
„Musel jsem to bohužel ukončit. Právě kvůli povinnostem na FAČR. To mě bavilo, byla to taková masovka, kdo se chtěl přihlásit v jakémkoliv věku, mohl. Ale když už jsem neměl čas na ty tréninky chodit, tak nemělo smysl držet Akademii Petra Kouby, když Petr Kouba nemohl chodit na tréninky.“
Co dalšího stíháte?
„Mám rád golf. Ta procházka s bagem na zádech mě baví. Nejvíc chodím s Radkem Bejblem, se kterým máme podobné cítění, a jdeme za každého počasí, když je to jen trochu možné. Ta atmosféra z fotbalu se přenesla na jiné hřiště. Pořád je tam hezká tráva, na níž si mám možnost zasportovat, a ještě u toho zažít s klukama nějakou srandu. Jinak už bych se nerozeběhl, do brány bych si nestoupl.“
Co říkáte tomu, že se dcera Katka dala na ragby?
„Fandím jí. Když vyjde chvilička, tak se jdeme s manželkou a synem podívat. Když vidím, jak je šťastná a spokojená, tak je to pro každého tatínka radost.“
Hrála někdy fotbal?
„Nikdy, i když to prostředí zná i jako děcko. Dělala atletiku, lukostřelbu a základy amerického fotbalu a tam přičichla k ragby a strašně ji to chytlo.“
Je to docela drsný sport, pro slečnu netradiční.
„Mně se líbí, že ragby vychovává lidi nejen k pohybu, ale i k respektu a úctě k soupeři, k pravidlům a ke hře jako takové. To je to, co my bohužel v tom fotbalu až tak neumíme.“
A taky se tam nesimuluje…
(smích) „No právě.“
Katka loni účinkovala v reality show Robinsonův ostrov, schvaloval jste jí to?
„Ne, a to z jednoho důvodu. Neprobrala to s námi a hodila nás před hotovou věc. Ale je dospělá a bylo to její rozhodnutí a já už to tak měl vždycky srovnané: Je ti osmnáct, jsi dospělý, já ti do toho nemám co kecat.“
Byl jste na ni pyšný?
„No jasně. Já tyhle typy pořadů rád nemám, ale tady to byly jediné díly, kdy jsem se koukal (úsměv).“
A co váš syn Petr?
„Ten se o sebe zase musel postarat sám v anglickém Brightonu. Dělal tam na stadionu v úklidové firmě. Když skončil se školou, tak jsme se jako rodiče ptali, co bude dělat. A on: Hele, jedu do Anglie s kamarády. Kam? Nevíme. Na jak dlouho? Nevíme. Co tam budete dělat? Nevíme. Takže se sebrali a jeli na zkušenou do světa. Našel si v novinových inzerátech nabídku práce tam a z těch kluků tam vydržel nejdéle. Fotbal má rád a tím, že pracoval na stadionu, tak v Premier League mohl vidět ty nejlepší mužstva, nejlepší hráče. Rok a půl tam byl. Tak jsem si říkal: na devatenáctiletýho kluka dobrý. Nejlepší škola.“
Co ho láká dál?
„Zatím neví. Bude mu 22. Já v jeho letech už měl skoro děti. Ale málo lidí v tomhle věku ví, co chce.“
Nechtěl jste z něj mít fotbalistu?
„Hrával v záloze za Braník. Pak toho kvůli zdraví nechal. Kolena, svaly a tak dále.“
Ve fotbale jste toho dokázal moc. Máte i nyní nějaké cíle a sny?
„Nějaké ambice mám, ale s tím věkem už to není tak žhavý. Spíš ten osobní rozvoj, učit se nové věci. Dílčí cíle a výzvy jsou, ale už to beru víc v klidu.“
