9°C
Odešel Otakar Černý (†77): Vytýkali mu sykavky a Rada ČT ho kárala!
Někdejší dlouholetý šéf redakce sportu České televize Otakar Černý (†77) patřil k nejvýraznějším osobnostem české televizní žurnalistiky, a to nejen té sportovní.
Po listopadu 1989 moderoval velmi sledované politické diskusní pořady Co týden dal a Debata, nakonec se ale přes krátké působení v novinách a jako mluvčí vrátil do ČT a ke sportu. Kladenský rodák, který zemřel dnes v noci, měl přitom blízko nejen k hokeji, ale i k divadlu.
V tehdejší Československé televizi začal působit koncem 60. let minulého století jako externista ve sportovní redakci, do všeobecného povědomí se ale jeho tvář dostala až po listopadu 1989, a to díky politice. Od října 1990 moderoval Černý diskusní pořad Co týden dal a jeho otázku „Co na to občan?“ si vyslechly stovky jeho účastníků, ke kterým patřily vedle politiků i další výrazné osobnosti. Černý si totiž do pořadu zval třeba i lidi z kultury. „Chtěli jsme to trochu oživit,“ vzpomínal.
„Byl jsem nepopsaný list a politický panic, ničemu jsem nerozuměl. V té době byla figura prostého občana, kterou jsem hrál, pro diváka velmi přijatelná,“ řekl před několika lety v Právu Otakar Černý, který Co týden dal a později Debatu moderoval až do roku 1997. Dobře si byl přitom vědom, že jeho způsob vedení pořadu nebyl vždy všem při chuti. „Zároveň jsem byl ale pro spoustu lidí terčem, už proto, že nejsem školený hlasatel, neumím mluvit spisovně a s hereckou dikcí,“ přiznával.
Černý se nicméně v té době stal jedním z nejpopulárnějších televizních redaktorů, přestože byl kritizován nejen za sykavky. Opakované výtky si například zasloužil od Rady České televize, která mu vyčítala „masivní stereotypizaci“ v opakování témat, výběru i způsobu jednání s hosty a vůbec „nekomunikativní způsob vedení“ pořadu Debata. Rada jej také vinila společně s moderátorkou diskusního pořadu ČT Aréna Michaelou Jílkovou z politické předpojatosti.
Po krátkém intermezzu, kdy působil jako komentátor v denním tisku a dva roky byl mluvčím ministra zdravotnictví, se v roce 2002 vrátil do České televize. Tehdejší generální ředitel Jiří Balvín ho jmenoval šéfredaktorem redakce sportu a v této funkci Otakar Černý vydržel až do roku 2013, kdy v 70 letech odešel do důchodu. Během jeho působení televize například spustila sportovní kanál ČT4 (nyní ČT sport), který Černý považoval za jeden ze svých největších úspěchů.
„To je moje dítě. Ředitel (Jiří) Janeček měl tehdy možnost rozhodnout se pro dětský program, ale určil sportovní. V září 2005 nám to zadali a my jsme to ve čtyřech lidech do olympiády v Turíně připravili, za šest měsíců,“ řekl Černý v rozhovoru pro Mladou frontu Dnes v dubnu 2013, kdy už se chystal do penze. „Dneska je to jiná televize, jiná dynamika, jiná filozofie a já už jsem se nechtěl měnit,“ přiblížil později své důvody k odchodu z ČT, se kterou ale nepřestal spolupracovat ani později.
Otakar Černý se narodil 10. září 1943 v Kladně, kde také vystudoval hutnickou průmyslovku. Od mládí prý toužil dělat sportovního novináře, zpočátku ale koketoval i s divadlem a po maturitě se hlásil na režii a scenáristiku na pražské DAMU. Jako osmnáctiletý mladík ale u přijímaček neuspěl. K divadlu má přitom jeho rodina blízko - bratranec Jindřich Černý i jeho syn Ondřej byli v letech 1991 až 1993 (respektive 2007 až 2012) řediteli Národního divadla.
Nakonec tedy Otakar Černý vystudoval pedagogickou fakultu a řadu let učil fyziku na kladenském učilišti. Zároveň se věnoval sportu, byl funkcionářem tamního hokejového družstva. „V našem školním týmu jsme vychovali osm ligových hokejistů, z toho dva olympijské vítěze, Jágra a Pateru, tři mistry světa, bratry Kaberleovy a Vejvodu,“ vyprávěl Černý, který se nakonec dostal i ke sportovní žurnalistice.
„Ostatní si chodili přivydělávat, kdežto já jsem do televize docházel s cílem, že jednou tím reportérem budu. Chtěl jsem točit fotbaly, hokeje, Davis Cupy - tyhle fajnové věci. A taky se mi to splnilo,“ svěřil se po letech Černý, jenž v roce 1990 nastoupil do ČST jako zaměstnanec a brzy se stal jednou z nejvýraznějších tváří.
A ačkoli navenek nebyl tak výraznou osobností sportovní redakce jako komentátoři Vít Holubec nebo Karol Polák, zanechal v Čs. a později České televizi nesmazatelnou stopu.
