Posadil se na židli na své střídačce, na níž bývá při zápasech upoután kvůli prodělané operaci kolene a spustil. Z úst budějovického kouče Václava Prospala je to vlastně sezonní kolovrátek. Slušná práce, naděje, ztráta koncentrace, zmar a body fuč. Jako v pondělí večer, kdy jeho Motor v dohrávce 16. extraligového kola padl s Brnem 4:5. „S Kometou to bylo pošestnácté, kdy jsme prohráli zápas, ve kterém jsme buď vedli, nebo jsme šli do třetí třetiny za nerozhodnutého stavu. Šestnáctkrát ze 43 případů…“ kroutil hlavou trenér Jihočechů.
Za Kometu rozhodli zápas nejzkušenější hráči, bylo vůbec ve vašich silách je ubránit?
„Klepiš dal dva góly z přesilovek, dostal to krásně nalito, nečekal na nic, díky tomu se Kometa dostala zpátky do hry. Hráčům, kteří jsou lepší než ligový průměr, rázem narostlo sebevědomí. To oni táhnou jejich mančaft. Připravit se na ně dá, ale nejvíc eliminuješ jejich sílu tím, že se nenecháš vylučovat. My jsme se nechali a nakonec to skončilo tak, jak se nám krystalizuje celá sezona. Ve třetí třetině jsme udělali dvě obrovské individuální chyby a o jeden gól jsme prohráli. Navíc gólem, kdy si náš obránce sklepl puk mezi nohy gólmana…“
Jak své hráče nabudit, když jsou poslední a řada zápasů jim vysloveně proteče mezi prsty?
„Kluci jsou z toho nešťastní. Chyby se opakují, my trenéři na ně poukazujeme, mluvíme o tom na ledě, u videa, je to někdy frustrující. Oni bojují, pracují, ale to by měla být samozřejmost. Hokej je jejich džob, práce, kterou milují. Aspoň doufám. Když vám Mueller projede mezi dva beky a dá to zpátky Klepišovi, to je hokejový moment. To beru. Ale my bychom měli umět rozebrat hráče, jako se nám to nepovedlo před čtvrtým gólem. To bychom v zápase č. 43 už měli zvládat.“
Jak silní mentálně jsou vaši svěřenci v této chvíli?
„Leží to na nich, samozřejmě. Snažím se to odlehčit, někdy jsem tvrdší, jindy to beru víc s humorem. I když prostoru pro humor tady moc není. Ale pořád je to naše vysněné povolání. Kluci dlouho hráli první ligu, teď se prokousávají extraligou. A bohužel se naučili prohrávat. Jak jsme uměli loni vyhrávat, teď to umíme z opačné strany. S Kometou to bylo pošestnácté, kdy jsme prohráli zápas, ve kterém jsme buď vedli, nebo jsme šli do třetí třetiny za nerozhodnutého stavu. Šestnáctkrát ze 43 případů… Četl jsem hodnocení pana trenéra nároďáku, že dobrý tým by vedení udržel. My asi dobrý tým nejsme. Postavení v tabulce to také říká.“
Máte pocit, že už jste na své hráče vyzkoušel všechny cesty, které vyzkoušet jdou?
„Nejde o to, jestli jsem vyzkoušel všechno. Faktem je, že mám nějakou skupinu, se kterou pracujete. Nikdo nový už nepřijde. Velkou část utkání jsme hráli na čtyři beky. Proč? Protože ti dva, co seděli… Zkrátka mládí není zásluha. Nedáváš to? Tak nebudeš hrát. Průšvih je, že do konce sezony máme beků jen šest.“
Pěkný zápas vám odvedl Zdeněk Doležal, který zapsal 2+1. Je vidět, že se mu zvedá sebedůvěra?
„Poslední zápasy se prosazuje, pro něj jen dobře. Nevím, kde to bylo, proč to nešlo na začátku soutěže. Šancí měl dost, gólů mohl dát pětadvacet, střelu má velmi dobrou. Svým způsobem je v laufu, ten kluk tu střelu má. Zaráží mě, proč nestřílí víc, proč nemá víc gólů. On je střelec, měl na kontě dva góly a při další akci chce nahrávat… Měl zavřít oči a vypálit znovu.“


# | Tým | Z | Skóre | B |
---|---|---|---|---|
1 | ![]() | 52 | 194:116 | 108 |
2 | ![]() | 52 | 187:130 | 106 |
3 | ![]() | 52 | 167:126 | 97 |
4 | ![]() | 52 | 152:118 | 93 |
5 | ![]() | 52 | 170:128 | 91 |
6 | ![]() | 52 | 144:127 | 89 |
7 | ![]() | 52 | 141:146 | 81 |
8 | ![]() | 52 | 130:142 | 74 |
9 | ![]() | 52 | 144:152 | 73 |
10 | ![]() | 52 | 145:176 | 73 |
11 | ![]() | 52 | 133:146 | 72 |
12 | ![]() | 52 | 105:156 | 59 |
13 | ![]() | 52 | 108:178 | 43 |
14 | ![]() | 52 | 128:207 | 33 |
- Play-off
- Předkolo Play-off
- Baráž