7°C
Exkluzivně pro Blesk: Nejúspěšnější kapitán fedcupové historie Pála o boji s leukémií
Už příští týden povede v pražské O2 aréně české tenistky v roli kapitána za další dobyvatelskou misí, sám má přitom za sebou životní bitvu. Petr Pála (45) už druhým rokem bojuje s leukémii. A vítězí! Dodnes děkuje přítelkyni, že jej dokopala na preventivní prohlídku. Díky ní se totiž u Pály odhalily závažné zdravotní trable.
Na kurtu svedl nespočet bitev, na lavičce v roli fedcupového kapitána zažil spoustu velkých emocí, většinou radostných. Málokdo ale tušil, že Pála už téměř dva roky bojuje s leukemií! „Moc lidí to nevědělo. Nepotřeboval jsem se svěřovat, ale zase jsem si nevymýšlel, když jsem měl třeba vysvětlovat, proč někam nemohu přijít,“ povídá v exkluzivní zpovědi Blesku.
Vše začalo loni krátce před nástupem pandemie, těsně před jeho odletem do Austrálie. Preventivní prohlídka u paní doktorky Kováčikové z Health Plusu odhalila podezřele zvětšený krk. „Čehož jsem si nevšiml, protože nestrávím moc času česáním před zrcadlem,“ směje se prostovlasý čahoun. Šel okamžitě na operaci: „K panu profesoru Betkovi do Motola, což je velká kapacita. Vzali mi půlku štítné žlázy. Sotva jsem se dal trochu dohromady, nastoupil jsem na Karlák k panu profesorovi Trněnému na hematologii. Tam jsem absolvoval osm cyklů imunochemoterapie,“ vyjmenovává Pála.
Opravdu jste neměl žádné signály, že jste nemocný?
„Absolutně ne! Zpětně si uvědomuji, že jsem býval unavenější, protože půlka štítné žlázy vlastně nefungovala. Ale vůbec jsem si nemyslel, že by mi mohli něco najít, překvapilo mě to. Alespoň je vidět, jak je prevence strašně důležitá. V nějakém věku by už člověk na ni chodit měl.“
Pár týdnů po prohlídce jste už byl po operaci štítné žlázy a docházel na chemoterapie. Jak vlastně vypadaly?
„Je to dlouhé, takže jsem si vzal vždycky knížku a četl si. Nejprve vám odeberou krev, paní doktorka zkontroluje teplotu a až pak látku namíchají, aby se s ní neplýtvalo. Čekáte tak další dvě hodiny, potom jdete na pokoj, kde je vás šest, každý dostává nitrožilně něco jiného, hotovo je asi za čtyřicet minut. Prostě půl dne to celé vezme.“
Vše navíc v pandemické době.
„Právě. Nebýt covidu, lidi by spolu v čekárně možná víc komunikovali. Takto měli všichni respirátory, většina si četla. Zajímavé bylo, jak jiná oddělení v nemocnicích byla během pandemie prázdná, tak na hematologii měli pořád frontu...“
Jak jste léčbu zvládal?
„Já chodil po třech týdnech na další dávku. Po ní cítíte v puse dva dny chemii, následně se chemoterapie projeví i na těle – zhubl jsem až osm kilo, což je zrovna u mě docela vidět. (smích) Všiml jsem si, že mi nevypadávaly vlasy, ale ani nerostly, takže jsem se nemusel docela dlouhou dobu stříhat ani holit. A měl jsem míň chlupů po těle.“
Fyzická kondice musela utrpět, že?
„Samozřejmě, a jak! Byl jsem doma, díky nemoci jsem si pořídil Netflix. Přítelkyně kvůli mně nechodila do práce, aby nepřišla do styku s nakaženými, dělala na home office, což bylo super. Když jsem se chtěl jít po nějaké době projít, abych nabral energii, šel jsem pět minut a musel se vrátit, jak jsem byl unavenej.“
Procházky, to pro vás musela být nuda...
„Časem mi moc pomohl golf. Místo abych se toulal po lese, chodil jsem denně kousek od domova po golfovém hřišti. Sám, nejprve čtyři jamky, pak osm. Pak jsem začal hrát i s rukama – jel jsem golfovým autíčkem, oni šli pěšky. Tak jsem si postupně přidával. Fotbal nebo florbal jsem hrát nemohl, i tenis byl pro mě fyzicky příliš náročný.“
A teď jste na tom jak?
„Pořád jsem unavenější, než jsem dřív po nějakém výkonu býval. Kila jsem už nabral zpět, začal jsem znovu cvičit, chodím hrát, ale není to jako předtím. Navíc jak bylo tělo oslabené, začalo mě na olympiádě bolet koleno, teď se ozvala kyčel. A nevydržím taky tolik pít, míň toho snesu. (smích) Trochu se mi změnily chutě a začalo mi chutnat lehčí červené víno.“
Mimochodem tenistky o vašich trablech věděly?
„Jistě, všechny. Péťa, Kája, Bára, když jsme byli na zápase v Bratislavě s Markétou, Terezou a Miri, tak ty samozřejmě taky. Jak říkám, nebyl důvod cokoli tajit. Občas některá z holek i zavolala, jak mi je.“
Teď je povedete do ostré bitvy v O2 areně. Nebude to pro vás velký zápřah?
„Paní doktorka mi řekla, abych na sebe dával pozor, v tom ji poslouchám a určitě Billie Jean King Cup zvládnu. Moc bych chtěl poděkovat všem doktorům a zdravotníkům, jejich péče v nemocnicích byla perfektní. Plus samozřejmě na mě dohlížel profesor Kolář, se kterým jsem různé věci konzultoval a moc mi pomohl i on.“
