Poolympijské období plné společenských akcí, besed a mediálních povinností rozbil zlatý kajakář z Tokia Jiří Prskavec dovolenou na Maledivách s dalším českým zlatým hochem, judistou Lukášem Krpálkem. S rodinami si užili klid. I když… „Po jednom našem focení už to věděl celý ostrov, ale naštěstí nikdo nic neřekl,“ usmíval se Prskavec. A jak je to s jeho tréninkem na kanoi a rybařením?
Splnil si dětský sen, přivezl zlatou medaili z olympijských her. „Jsem rád, že jsem si šel za tím, co jsem chtěl odmala a dokázal jsem se tam pílí dostat,“ měl radost Jiří Prskavec. Kajakář nyní znovu přechází do tréninkové fáze, kterou si zpestřuje i jízdou v kanoi. Jak mu to jde a jak vznikla myšlenka natočení dokumentu o jednom z nejúspěšnějších českých vodních slalomářů, který budete moci v televizi sledovat o Vánocích?
Už se vám sice blíží odjezd na soustředění do Paříže, kde prověříte trať pro olympijské hry v roce 2024, ale zavzpomínejme ještě na příjemnější část uplynulého období. Jak jste si užil dovolenou na Maledivách?
„To byla opravdu ta krásná odpočinková dovolená, deset dní, moc jsem si to užil. Byli jsme tam s Krpálkovými, dětičky si vyhrály, my jsme pokecali. Fakt to bylo hezké, moc se mi to líbilo. A přiznám se, že jsem měl deset dní prakticky vypnutý telefon, nic jsem neřešil a bylo to moc fajn.“
Jiří Prskavec |
|
| Narozen: | 18. května 1993 (28 let) v Mělníku |
| Disciplína: | vodní slalom – K1 |
| Klub: | Victoria VSC |
| Trenér: | Jiří Prskavec starší |
| Největší úspěchy: | 1. místo na OH 2020, 3. místo na OH 2016, 1. místo na MS 2019 a 2015, 2. místo na MS 2013 a 2018, 1. místo na ME 2013, 2014, 2016, 3. místo ME 2011, 2017, 2018, 1. místo MS23 2015, celkový vítěz SP 2018 a 2019 |
Byli jste s Lukášem Krpálkem domluvení dlouho dopředu?
„Relativně ano, dovolenou jsme řešili po olympiádě. Mělo tam být překvapení pro Lukášovu manželku v tom, že jedou s námi a také v tom, že jedou na Maledivy. Maledivy se prokecly, ale my jsme to překvapení pořád byli. Potkali jsme se až na letišti. Ona měla radost, bylo to fajn.“
Dovolená s maličkými dětmi může být někdy náročná. Jak to vnímáte vy?
„Není i je. Po olympiádě jsem měl spoustu mediálních a dalších povinností. Nechci říct, že bych děti zanedbával, ale toho času na ně nebylo tolik. Takže čas strávený s dětmi, i když částečně energii bere, tak hlavně tu psychickou dodává. Takže pro mě to opravdu odpočinek byl, a velký.“
Poznával vás někdo i na Maledivách?
„Bylo tam pár Čechů, ti nás poznali. A potom jsme se tam šli fotit, a fotograf se Lukášovy manželky ptal, jestli může fotky použít, tak říkala, že se zeptá Lukáše. A pak pan fotograf zjistil, kdo jsme. To už jsme cítili, že to ví celý ostrov, ale nikdo nic neřekl, takže to bylo fajn.“
Jaké povinnosti jste v poslední době musel zvládat?
„Byla toho spousta, mezi tím jsme dotáčeli časosběrný dokument. Pak jsem tam měl ještě nějaké sponzorské věci, besedu ve škole. Po neděli začínám zase s tréninkem a fakt se těším.“
Jak jste si během různých akcí zvykl na to, že vás představují jako olympijského vítěze?
„Je to hezké. Docela mi trvalo, než jsem si uvědomil, co jsem dokázal, že je to opravdu ten splněný dětský sen, který tam někde vzadu byl. Že jsem si šel za tím, co jsem chtěl odmala a dokázal jsem se tam pílí dostat. Je to hrozně krásné, a věřím, že i inspirace pro děti, které se sportem začínají.“
Jak vznikla myšlenka vytvořit dokument s režisérem Janem Celnerem?
„Začátkem minulého roku mě oslovili David Lhota se Standou Ježkem (z vedení divoké vody), že by chtěli něco takového udělat. Řekl jsem, že ano, ale poté, co si olympiádu vyjedu. Rozhodně ne před tím, protože jsem v těchto věcech trochu pověrčivý a opravdu se mi nechtělo ještě před tím, než jsem to měl jisté, točit, že jedu na olympiádu.“
Kdy jste tedy s natáčením začali?
„Prvním dnem, kdy jsem si to vyjel, to znamená třetí nominační závod někdy vloni v létě. A od té doby byl Honzík takový další člen rodin. Protože se mnou strávil za tu dobu opravdu spoustu času. Ale bylo to moc fajn, bylo super, že to byl jeden člověk, i děti si na něj zvykly. Protože to opravdu nebylo málo času, který u nás strávil. Myslím, že to bude pěkné. Má to vyvrcholení, ten šťastný konec, který mám rád.“
Příprava na další sezonu vám sice teprve začne, ale v lodi jste seděl i po sezoně. A během toho jste začal trénovat i na singl kanoi. Co si od toho slibujete a plánujete v kategorii C1 i závodit?
„Závodit bych v tom plánoval ve chvíli, kdy bych si řekl: Ty jo, jezdíš fakt dobře. Ale to si neřeknu. Slibuju si od toho to, že při trénincích techniky na kajaku už dneska nemám až tolik pocit zlepšení. Tak si říkám, že když část tréninků odjedu na singlu, tak mě to za prvé bude bavit, protože se budu relativně rychle zlepšovat. A za druhé budu moct některé aspekty techniky ze singlu přenést do kajaku. To je můj cíl.“
Jak dlouho vydržíte nyní klečet v lodi?
„Tři minuty. Tam jde taky o to, že když si loď člověk vylepí sobě na míru, tak je klečení příjemnější. Ale já jsem klečel v nějaké takové univerzální testovačce, a tam jsem teda strašně trpěl. Ale určitě si loď přizpůsobím, budu kutat tu černou hmotu, ve které se klečí, a doufám, že to zvládnu udělat tak pohodlné, abych v tom vydržel aspoň deset až patnáct minut. Táta se na mě totiž byl podívat, když jsem v tom zkoušel jezdit, a říkal, že to není zase tak strašné, když jsem projel prvních pár kombinací. A pak jsem z toho začal vylézat. On vytřeštil oči jakože: Co děláš?! Tak jsem říkal, že nemůžu, že mě to strašně bolí, chytá mě křeč. Načež řekl: No tak to nemá cenu.“
Takže od sebe neočekáváte, že byste byl jako Jessica Foxová (Australanka, olympijská vítězka v kategorii C1 a bronzová v K1)?
„Od toho fakt nejde nic čekat. Slibuju si od toho opravdu jen to, že budu objevovat něco jiného, bude mě to bavit. A třeba i v tom Brandýse, kde na to půjdu, to pro mě bude těžké, což je fajn.“
Když jsme u jiných lodí, jak plánujete trénovat extrémní slalom, novou olympijskou kategorii?
„Na mistrovství světa jsem měl novou loď a zase je mi líto jet v tom jen jeden závod, to je málo. V tuto chvíli jsem se dostal do komise sportovců ICF (Mezinárodní kanoistické federace) a takový můj hlavní cíl je, aby se část kvót z kajaku vyčlenila pro extrémní slalom. S tím souvisí to, že ti závodníci, kteří soutěží na kajaku, budou moct duplikovat disciplíny. Podobně jako to bylo teď v rychlostní kanoistice. Že když kajakář slalomář bude chtít jet i cross, tak bude moct, a naopak když krosař bude chtít jet kajak, taky bude moct.“
Kam se tentokrát chystáte na přípravu do tepla?
„Máme ji naplánovanou na Réunionu, loni se nám tam líbilo. Pojedu tam s celou rodinou. Je výhoda, že nemusím jet nominační závody a tím, že neteče Troja, nemá smysl se sem vracet příliš brzo. Takže vyrazím až někdy začátkem února. Docela se těším, že tady budu měsíc a půl v zimě, což jsem už dlouho nezažil. A doufám, že bude tolik sněhu jako minulou zimu a budeme stavět sněhuláky na zahradě.“
Takže do přípravy potom zařadíte i běžky?
„To určitě. Jezdil jsem i loni do Bedřichova. Vyrazil jsem vždycky na otočku. Ona je to od nás hoďka do Bedřichova, dvě až tři hodiny na běžkách a zase hoďka zpátky na oběd.“
Vytáhnete zase i Lukáše Krpálka?
„Jojo, už to máme naplánované. On teda teď říkal, že mě vytáhne na ryby. Já jsem totiž nikdy v životě nerybařil. A jak to na Maledivách zjistil, tak říkal, že to je ostuda, že musíme jít.“
