První zápas, první výhra, první děkovačka s nadšenými fanoušky. Ti si olympijského vítěze a mistra světa Jiřího Dopitu vyvolali z kabiny, neboť nový kouč druholigového Vsetína neznal pozápasové rituály. Nakonec vše stihl, poklekl na led a vychutnal si oslavu triumfu 6:1 v derby nad Valašským Meziříčím. „Pořád je co zlepšovat,“ shrnul povedený vstup do angažmá na Lapači.
Jak se vám zamlouvala premiéra?
„Bylo to trošku nervózní. Jsme rádi, že jsme dali rychlé tři góly. Druhá třetina nebyla ideální, ale takové jsou začátky sezony. Hlavní jsou tři body. Určitě je pořád co zlepšovat.“
Chytla vás práce ve třetí nejvyšší soutěži?
„Jasný. Vsetín má postupový cíl, a to mě na tom láká. Kluky to žene dopředu. Přístup hráčů je zatím v pořádku. Nějaké věci, které trénujeme, už se v zápase objevují. Ale samozřejmě to není ideální. Jestli budou chodit lidi, na kluky bude tlak. Atmosféra na stadionu bývá výborná a oni si na to musí zvyknout. Kdyby na ni byli zvyklí celou minulou sezonu, tak možná psychicky zvládli čtvrtý finálový zápas s Frýdkem-Místkem jinak.“
Přišla vám atmosféra na Lapači podobná jako za slavných extraligových časů?
„Klukům se v takovém prostředí musí hrát výborně. Je to srovnatelné s extraligou. Zimák sice nebyl úplně plný, ale na druhou ligu je tohle něco fantastického. Diváci fandili, patří jim velký dík. Na to se nedá říct nic špatného.“
Proč jste hned po utkání zmizel do kabiny?
„Nevěděl jsem, že mají takovou děrovačku. Moje chyba, příště budu chytřejší. Tyhle věci nemusím, ale pokud je to tady zaběhlé, nemám problém se s toho zúčastnit.“
Jak máte s Lubošem Jenáčkem rozdělené role na střídačce?
„V zápase se starám o střídání útočníků a on o obránce. V tréninku to děláme na půl. Každý si řekne, co potřebuje. Luboš je Vsetíňák, hokejem žije. To je dobře.“
