Hamrlík má rekord v počtu zápasů NHL, ale výluku by asi odskákal

Víte, že co skončil Nicklas Lidström, máte ze všech aktivních hráčů NHL nejvíc sehraných zápasů?
„To není možné! A o kolik má víc? O dvě sta?“

Přesně o 185. Ještě tři sezony a máte ho…
„Tak nevím, jestli mám tvrdit, že to je skvělé číslo, nebo že jsem už tak starý. Lidström je pojem, jeden z nejlepších obránců, který kdy hrál, navíc celou kariéru strávil v jednom týmu, v Detroitu.“

Cítíte se na to, že byste ho jednou mohl překonat?
„Bude mi 39 let, jdu sezonu po sezoně. Doufám, že v té příští se bude hrát a že nezačne nějaká blbá stávka, protože starší hráči to jinak odskáčou. Nikdo už nás nevezme. Doufám, že se domluvíme, taky snad vydrží zdraví. Po příští sezoně uvidím, jak na tom budu. Zatím to vypadá dobře, už mám zase chuť začít hrát. Ale strašně to letí. Ty roky si uvědomuju, ovšem když se ohlédnu, nepřijde mi to tak dávno. Tím víc se snažím si to teď užívat, protože nikdy nevíte, kdy to skončí.“

Říkáte, že to uteklo. Jak se za tu dobu hokej změnil?
„Hlavně nebylo tolik mladých hráčů. Začínal jsem já s Jašinem, všichni okolo byli starší a zkušenější, mladí dostávali málo šanci, byli od toho, aby se učili. Co jsem si všiml poslední roky, je to naopak. Mladí nemají ke starším hráčům žádný respekt, z toho jsem byl až překvapený. Jakmile jste starý a nemáte jméno, tak vás kopnou, nikoho nezajímáte. Nemáte šanci.“

Mluvíte z vlastní zkušenosti s trenérem Hunterem?
„Zpočátku jsem si s ním nesedl. Nevím, co mu vadilo. Ale stejně jako mě zařízl Mika Knublea, Jeffa Halperna. A taky Tomáše Vokouna. Nejstarší hráče týmu. Všichni čtyři jsme v jednu dobu seděli nahoře v pressboxu. Já bych neměl problém, kdybych hrál špatně. Ale cítil jsem se dobře, a trenér si najednou vymyslel, že jsem se nechal špatně vyloučit. Deset zápasů po sobě jsem nehrál.“

Takže bude docela výzva překonat Huntera v počtu zápasů, když vám jich na něj schází 28 a jako trenér vás o pár utkání připravil, co říkáte?
„Výzva to je. My jsme proti sobě už hrávali a dost se řezali. Asi mi chtěl vrátit, že jsem ho někde v rohu seknul…“ (směje se)

Kdy se vám tohle stalo naposledy?
„V Tampě, když ji vedl Terry Crisp. Potkalo mě to poprvé po těch téměř dvaceti letech. On byl na Evropany magor, dával čočku mně a (útočníku) Šelivanovovi. První tři roky to vůbec byla tvrdá škola, teď najednou přijde kouč, co dává najevo, že on je pán a bude si dělat, co chce. Kdybych neměl smlouvu na další rok, asi bych měl problém sehnat místo.

Snášel jste těžce, že po dlouhé době nehrajete?
„Dost mě to zaskočilo, nic příjemného. Trénoval jsem a čekal na příležitost. Začátkem sezony se mi nedařilo, měl jsem minus 11 bodů (podle účasti při vstřelených a inkasovaných gólech). To bylo ještě za kouče Bruce Boudreaua, sám jsem si říkal, ať už mě posadí. Taky jsem měl problémy s třísly, hrál na jedné noze. Pak se to otočilo, z těch minus 11 jsem se dostal na plus 11. Mezitím přišel Hunter a začal mi házet klacky pod nohy. Nějak jsem se mu znelíbil a nemohl nic dělat.“

Co jste si říkal, když vás nestavěl?
„Že to nějak přečkám a uvidíme. Pak se vrátil Greeny (Mike Green), dařilo se nám, taky asi zjistili, že jen s mladými to nejde. V play off jsme byli na ledě skoro nejvíc. Taky zachytal výborně Holtby. On měl největší zásluhu, že jsme postoupili do druhého kola. Překvapili jsme hodně lidí, vyřadili silný Boston. Ale v play off dost záleží, kdo chce víc a taky kdo má víc štěstí. Rangers byli hratelní, ale v tomhle nás předčili, jejich nejlepší hráči mužstvo táhli.“

Hamrlík se těší na spolupráci s novým trenérem Adamem Oatesem.

• 
• 
• 4 zobrazit galerii

Lídři Capitals ne?
„Ovie (Ovečkin), ani Sjomin v posledním, sedmém zápase nebyli moc vidět. Je to škoda. Letos bylo play off moc dobře rozjeté, tři nejlepší týmy vypadly: Pittsburgh, Boston, potom Philly. I na západě mužstva z popředí taky brzy skončila. A vyhrál až ten osmý. Letos se otevřela obrovská šance získat Stanley Cup.“

Nicméně hrát s Ovečkinem bylo asi příjemnější, než proti němu, že?
„Ovečkin je s Greenem největší hvězda, nejvíc mě však zaujal Bäckström. Všiml jsem si ho už dřív, ale v týmu ho mohl sledovat blíž. Nejlepší útočník, s kterým jsem hrál. Ovšem soupeřů, co dovedou napáchat škodu, by se našlo beztak dost. Crosby, Malkin, Stamkos. Ten může střílet z nádraží a spadne mu to tam. Taky mě překvapil Džegr. Na to, kolik má roků.“

Jak na vás Jágr zapůsobil?
„Pár zápasů jsme proti sobě hráli. Menší kluziště mu vyhovuje, sílu na bruslích má pořád, hrál úplně s přehledem. Když mu vydrží zdraví, dva tři roky tam klidně ještě může zůstat. Docela jsem koukal, že jde do Dallasu. Myslel jsem, že zůstane ve Philly, třeba za míň peněz. Měl dobrou sezonu, ovšem takhle aspoň zkusí Západní konferenci. Je to tam rychlejší, to on sám pozná.“

Původně toužil po Montrealu. Vás nemrzí, že jste tam nezůstal? Manažerem se stal váš bývalý parťák Marc Bergevin…
„Strávili jsme spolu docela pěkné roky v Tampě, já byl bažant a od starších hráčů jako on se učil. Bydleli jsme spolu na cestách, byla s ním úžasná pr…. Překvapilo mě, že je manažer. Zavolám mu, jestli by mě nevzal zpátky do Montrealu. (směje se). Ale ne, ve Washington jsem spokojený.“

Tím víc, že se tam už nepotkáte s trenérem Hunterem?
„Teď přijde Adam Oates. Co mám informace od Patrika Eliáše, který ho zažil v New Jersey, prý výborný trenér a skvělý člověk. Všem měří stejně, doufám, že nám pomůže. Hunter byl taky dobrý kouč, jen komunikace s ním vázla, s námi staršími se nebavil vůbec. Bylo znát, že dřív vedl juniory, u nás pořád nechával hrát mladé, i když chybovali. Tomu jsem nerozuměl. Jeho předchůdce Boudreau věděl, jak s hráči jednat. Na začátku sezony jsme vyhráli deset zápasů, pak se to zadrhlo a přišel Hunter. Ale časem se to s ním zlepšilo, dal mi pokoj a nechal mě hrát svoji hru.“

Čeští zadáci v NHL stárnou a noví moc nepřicházejí. Proč se vytrácejí?
„Pokud dneska zkusí kemp a nevyjde to, zamíří do Ruska nebo zůstanou doma. Přijdou si taky na dobré peníze, navíc v posledních letech se od nás nedraftuje moc obránců. Například Davida Musila znám ještě z časů, kdy jsem s jeho tátou Frantou Musilem hrál za Edmonton. Taky si to vydřel. Záleží, jakou dostane šanci, jestli bude mít štěstí a na jakého narazí trenéra.“

Neodrazuje mladší hráče tahle nejistota a dřina tím spíš, že mají i jiné možnosti?
„Je to možné. Dost těch kluků se nechce mydlit na farmě za sedmdesát tisíc, kodrcat se autobusy a nic si nevydělat. Hokej se tam taky nehraje moc dobrý, na užším kluzišti se to řeže, dohrávají se souboje a to všem nevyhovuje. Dvakrát třikrát ho zbourají a už nemá chuť pokračovat.

Kdyby sezona nezačala, vrátíte se do Zlína jako před sedmi lety?
„To nedokážu odhadnout. Já doufám, že žádná výluka nebude. Taky už jsem si tak zvykl na menší kluziště, že kdybych přišel sem, trápil bych se. Tenkrát jsem se začal dobře cítit až v posledním finálovém zápase proti Pardubicím. Trvalo mi přes šedesát zápasů, než jsem si mohl říct, že by to šlo. Není sranda přejít z NHL sem a naopak.“

Do reprezentace byste se ještě nechtěl vrátit? Petr Nedvěd hrál ve čtyřiceti mistrovství světa, Jaromír Jágr v devětatřiceti. Za rok a půl je olympiáda…
„Kdybych měl formu a cítil se dobře, na věku tolik nezáleží. Ale už ne. V posledních letech jsme pořád hráli play off, když to skončilo, neměl jsem sílu, ještě abych hrál na tom obrovském letišti. Minulou sezonu za mnou byl Sláva Lener. Potěšilo mě, že mají zájem, ale řekl jsem, že si chci po sezoně odpočinout. Můj sen je vyhrát Stanley Cup. A ty poslední zápasy jsem zatím prohrával.“