Voráčkův kouč ze základky: Že bude zářit v NHL, jsem nečekal

„Když byl malý, asi bych do něho neřekl, že bude hrát špičku v NHL. Oproti ostatním nebyl tak vysoký, ale hrál s o rok staršími. Hokejově to v sobě ale měl, mezi vrstevníky u nás na Kladně dominoval,“ popsal kouč.

Samotný Vosický je zajímavou postavou českého hokeje. „Rukama“ mu prošla ta nejlepší generace posledních let. Těmi největšími osobnostmi jsou Jakub Voráček, Michael Frolík, Ondřej Pavelec, Jiří Tlustý či Jakub Valský. „Šlo o nejsilnější ročník, který jsem kdy trénoval. Asi deset kluků se hokejem živí. Ať už v NHL, nebo třeba i na Slovensku. Oni byli strašně soutěživí, až jsem je musel kolikrát utlumit, soutěžili úplně ve všem. Občas se pohádali, ale to k tomu patří, každý chtěl vyhrávat. Měli v sobě něco, co dnes ty děti nemají,“ přiblížil Vosický.

Malý Voráček (vpravo) hraje se svými kamarády karty • Archiv Ondřeje Tvarůžka

Voráček přiznal, že na začátku kariéry ho nejvíce posunul právě Vosický. „Ze všech trenérů mi pomohl nejvíce. Pak mě trénovali také pánové Lidický, Kopecký, Tatíček, Kasík a Blažek. Všichni mi něco dali a nějak moji kariéru ovlivnili,“ řekl v šestnácti letech pro Hokej.cz.

„Viděl jsem ho do extraligy, ne do NHL“

Pětadvacetiletý útočník už v NHL nasázel přes 114 gólů, zakončení ale nebylo jeho silnou stránkou. „Kuba se v mládí trochu trápil s koncovkou, ale výborně bruslil a uměl číst hru,“ pravil Vosický, který i v současné době trénuje mládež v PZ Kladno, což je klub spadající pod Rytíře.

A tak talentované hráče, jako byli Voráček a spol., už trenér Vosický neviděl. „Můžou za to počítače. Vidím to i u těch, co u nás hrají. Tehdy ti kluci ale neznali nic jiného než hokej. Počítače je ještě tolik nezasáhly, dnešní děti přijdou ze školy a zasednou k nim. Tím pádem nemůžou být tak šikovní, nemůžou se rozvíjet. Dnešní děti neumí hrát ani na babu.“

PZ Kladno - mistři republiky 7. tříd. Voráček v kroužku. • Archiv Ondřeje Tvarůžka

Podobně jako Vosický Voráčka popisují i jeho tehdejší spoluhráči. Ani brankář Ondřej Tvarůžek by nečekal, že největší hvězdou z jejich kladenského týmu bude právě Voráček. „To tam byli jiní lidi: Michael Frolík, Jiří Tlustý. Působili výrazněji, silněji na puku.“

A obránce Marek Zápotocký dodává: „Vorase jsem do budoucna viděl třeba v extralize, že by zářil v NHL, jsem si fakt nemyslel.“ Na nynější hvězdu Flyers vzpomíná současný extraligový hokejbalista Ústí nad Labem s úsměvem. „Povahu měl naprosto perfektní, přátelskou, žádný machýrek. A byl to největší vtipálek v týmu.“

Zlom ve Voráčkově vývoji přišel v pubertě a po přesunu do kanadské juniorské soutěže. „Do patnácti byl strašně malinký, až potom vytáhl. A když se později vrátil po sezoně v zámoří, měl o patnáct centimetrů a patnáct kilogramů víc,“ vzpomněl si Tvarůžek. Ten s Voráčkem zůstává dál v kontaktu a za ty roky se z nich stali blízcí přátelé. Během sezony si píší nebo volají a v létě se scházejí třeba na grilování.

Voráček se do Kanady vydal už v sedmnácti letech a ukázalo se, že vykročil správným směrem. Poznal zámořský hokej, prosadil se i v silném týmu Halifaxu. A zmohutněl. „Hodně mu to dalo. Ujali se ho různí specialisté a to mu nesmírně pomohlo,“ přiznal Vosický. „Dostal k sobě trenéra, který mu upravil i jídelníček,“ doplnil Tvarůžek.

Voráčkův herní projev je podobný jako před patnácti lety. Nikdy moc nesóloval, jako malý na Kladně si však dovolil obehrát dva až tři hráče a pak přihrál spoluhráči do gólové šance. Na to už v NHL nemá takový prostor, dál je však spíše tvůrcem hry – rychlým křídlem do kombinace, přímočarost mu však nechybí.

„Držím mu palce, aby se na vrcholu udržel co nejdéle, protože je to veselý kluk. Pokud nepřijde nějaké závažnější zranění, mělo by se mu dál dařit. Umístit se v první dvacítce bodování je velký úspěch a v ní by měl skončit určitě,“ odhaduje Vosický. „Jsem hrdý na to, že jsem ho trénoval. Rád se na něj koukám, zajímá mě, jak si vede.“

Nyní se Voráček pohybuje v čele produktivity NHL, dál však zůstává při zemi. „Beru to tak, že sbírám body, protože máme výborný tým. A daří se nám. Hraju hodně minut, nastupuju na přesilovky. Nemyslím si, že hráč dělá tým. Tým dělá hráče. Přesně takhle k tomu přistupuju. Dostávám šanci a věřím, že ji splácím,“ řekl skromně v polovině listopadu deníku Sport.

Je potěšující, že zůstal skromný i po těch patnácti letech. To je dobrý základ pro to, aby dál zářil. 

Bodování NHL