Před dvaceti lety sloužil hodonínský zimní stadion jako vietnamská tržnice. Místo ledu pár prodejních stánků, v prostorách šaten se válely opuštěné a zaprášené skříňky. Kdo chtěl hrát hokej, musel jinam. První z řady překážek pro Michala Kempného tak byla pětadvacet kilometrů dlouhá trasa z Hodonína do Břeclavi, kde odstartovala jeho hokejová kariéra. Dvacetileté úsilí se zhmotnilo v pondělí, kdy obránce zvedl v rodném městě nad hlavu Stanley Cup.
Z pódia uprostřed Zimního stadionu Václava Nedomanského sledoval Michal Kempný na obrazovce umístěné za jednou z branek záběry z dětství. První hokejové krůčky v dresu Dukly Trenčín vystřídala nefalšovaná radost, když v osmi letech našel pod vánočním stromkem suspenzor. Na mládežnická léta však kromě samotného hráče vzpomínali také dva muži, kteří významně ovlivnili jeho hokejovou cestu.
„V Hodoníně tehdy nebyl zimní stadion, tak jsme ještě s kolegou Jožkou Kujou jezdili trénovat do Břeclavi. A jednoho dne za námi přišel jeho tatínek, jestli by Michal nemohl jezdit s námi,“ vzpomíná trenér Zdeněk Ševela na počátek Kempného hokejové kariéry. „Řekli jsme: Proč ne, je jedno, jestli tam máme jezdit s dvěma nebo třemi chlapci, alespoň bude plnější auto.“
Hokej byl jedním z řady sportů, který Kempný v dětství okusil. Po stolním tenisu, fotbalu a tenisu přišly na řadu brusle a hokejka. Již odmalička se proháněl na zamrzlých rybnících v okolí Hodonína, vášeň pro zimní sport u něj definitivně vzplanula až po olympijském triumfu českých hokejistů v roce 1998. „Impulsem pro mě bylo Nagano. Když jsem to šílenství viděl, strašně mě to uchvátilo,“ vypráví Kempný.
Vždy chtěl vyhrávat
Zatímco trenéři na něj vzpomínají především jako na výborného bruslaře, on sám připomene výbušnou povahu, která je ale pouze odrazem jeho soutěživosti.
„Pár hokejek to odneslo. Jsem impulzivní člověk,vím to a někdy prostě vybouchnu. Zlomím hokejku o tyčku, o mantinel...
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
