Klíma: Pořád vidím tu akci…
Byla to dlouhá bitva. Ovšem ne rekordní. Před osmnácti lety se nastavovalo téměř o šest minut více, než vstřelil gól Petr Klíma z Edmontonu.
Pondělní utkání si Klíma nemohl nechat ujít. Stanley Cup sice získal v dresu Oilers, ale k Red Wings ho to táhne víc. V Hockeytownu kariéru v NHL začínal i končil. A navíc zde s rodinou žije. „Škoda. Doufal jsem, že do Pittsburghu už kluci nepojedou,“ posteskl si.
Když začalo třetí prodloužení, hned jste si vzpomněl na rok 1990 a svůj vítězný gól v prvním finále proti Bostonu?
(Přikyvuje) „Aby ne! Vždyť jsem to hned povídal svojí dceři, která tady byla na zápase se mnou, že určitě budou ukazovat ten můj gól v prodloužení. A víte, co mi řekla?“
To netuším…
„Že prý těžko, protože na historický kanály se už nikdo nedívá.“ (směje se)
Pořád držíte v hlavě přesný čas, kdy jste skóroval?
„Počkejte, v kolikáté mi to tam padlo…“ (dlouho přemýšlí)
Ve 116. minutě.
„Jasně! Jasně! Zbývalo něco málo přes čtyři minuty do konce třetího prodloužení. Když jsem teď v hledišti seděl, v duchu jsem si přál, aby to dal někdo od nás, z Česka. Jestli má někdo můj rekord překonat, ať to stojí za to. A hlavně jsem to přál Jirkovi (Hudlerovi). Škoda, že zrovna seděl na trestné.“
Jste překvapený, jak se váš rekord dlouho drží?
„Přiznám se, že docela jo. Vždyť je to už osmnáct let a to je hrozně dlouhá doba. Ještě delší mi ale tehdy připadal ten zápas. No zápas, vlastně skoro dva zápasy.“
Na takové okamžiky se obvykle nezapomíná. Jak jste na tom vy, máte rozhodující akci pořád před očima?
„Samozřejmě, pamatuju si ji přesně (směje se). Jeli jsme tehdy s McTavishem a Jari Kurrim. Jari mi to pak nahrál a já to dával Andymu Moogovi mezi betony. Musím říci, že to byla šťastná střela. Ale co, hlavně že prošla a byl konec.“
Tehdy jste odehráli téměř šest třetin. Došel jste do autobusu po svých?
„Musel jsem, ale ne hned. Já byl ještě ve tři hodiny ráno v šatně ve výstroji.“
Cítí hráč po tom dlouhém maratonu vůbec nějakou radost?
„Spíš úlevu. A hroznou únavu… Umím si dost dobře představit, jak na tom teď naši kluci jsou. Doufal jsem, že nepojedou do Pittsburghu, protože se to může celé otočit. Nezbývá mi než jim držet palce.“
