Koleno mu natékalo tak, že nemohl chytat. Jakub Kovář skončil v Jekatěrinburgu po prvním zápase sezony. Ve vzduchu visel úplný konec kariéry. Klid a speciální cviky mu pomohly, teď se dostává do velké formy v Curychu. V létě mluvil o tom, že se přetrhne, aby se dostal do olympijské nominace. „Nejspíš jsem se vrátil moc pozdě,“ lituje teď. Přidává svůj pohled, proč by měli mít brankáři v národním týmu jasnou pozici. Sám si na olympiádě 2014 v Soči užil gólmanské zmatky.
Skončil v Jekatěrinburgu a od podzimu navštěvoval Jakub Kovář odborníky, aby mu řekli, co bude s kolenem dál. Operace? Konec? Pomohla pauza a speciální cviky. Od narození mu chybí svaly kolem kotníku, s tím se naučil fungovat i chytat. Teď se mu povedlo vyřešit další problém. V Curychu válí s procentuální úspěšností 94,4. Jestli se vrátí do extraligy, tak maximálně od nové sezony.
Na konec kariéry to tedy moc nevypadá?
„Snažím se kvůli tomu kolenu dělat všechno možné, co mi doporučovali doktoři i fyzioterapeut. Hodně musím cvičit, ale efekt to má, zatím všechno vypadá dobře. Koleno někdy zabolí, ale na to mě připravovali, že ho občas ucítím. Neomezuje mě, což je základní.“
Po čtyřech zápasech máte ve švýcarské lize úspěšnost zákroků přes 94 procent, tři výhry. Dávají i čísla klid, že forma je zpátky?
„Pro mě je důležitý víc pocit. Poznám, jak na tom pohybově jsem, jestli puky chytám s jistotou, nebo to ze mě padá.“
Takže?
„Cítím postupné zlepšování, výkony mají vzestupnou tendenci.“
Stály o vás kluby v Česku, variantou byl i návrat do Ruska. Proč jste si pro restart vybral nakonec Curych?
„Shánět angažmá v prosinci není úplně sranda. Doma se hlásilo nejdřív dost týmů, ale třeba tam měli nějakou dvojici gólmanů, kam se mi lézt nechtělo. Pak tam pro tým byl i finanční problém. Moje práva totiž pořád patří Hradci Králové, takže pořád potřebujete kalkulovat s tabulkami. Tohle je kouzlo našich podělaných extraligových pravidel, že i když jsem v Hradci nikdy nechytal a osm let v Česku vůbec nebyl, tak stejně se za vás musí platit tabulka. Informoval jsem i Jekatěrinburg, že se budu vracet, pořád na mě mají v Rusku práva.“
Ale tam se kolene báli hodně?
„Pro ně to byl moc velký risk, já o tom taky nepřemýšlel. Najednou se z ničeho nic zranil brankář Curychu, tým má velké ambice a do páru mu jeden chyběl. Chtěli vidět, jak na tom jsem, zrovna to bylo v době, kdy jsem byl připravený chytat a sháněl angažmá. Domluvili jsme se, že nejdřív přijedu na pár dní na zkoušku, okouknou si mě, já klub. Z mé strany nebylo co řešit, skvělý klub, dojedete sem po dálnici, krásné město. Teď zrovna sedím u stěny slávy a kouká na mě, jak za posledních osm let vyhráli čtyři tituly... Zkrátka jsme se do konce sezony domluvili.“ (usměje se)
Takže zůstanete ve Švýcarsku, i když se třeba ve Spartě, která vás naťukávala taky, situace změnila? Najednou je bez
Alexandera Saláka
a brankáře hledá.
„Co se týká hokeje, jsem tady hodně spokojený. Nedovedu si představit, že bych týmu, který mi dá po dlouhém zranění šanci, řekl, že chci domů, protože to někde hoří. To by bylo blbý. Navíc já a nějaké přesuny...
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
