Jejich výsledky vzbudily zasloužený ohlas. Hokejová osmnáctka na Memoriálu Ivana Hlinky zdatně staví proklamace o tom, jak je na tom český mládežnický hokej bídně, do své perspektivy. Kanonáda proti Rusku (11:2) to ve středu večer jen potvrdila. Rozjásaní mladíci po ní už rozdávali autogramy, fanoušci po nich žádali hokejky. Tým se těší na páteční semifinále proti Švédsku.
Tři zápasy, tři výhry. Takovou bilanci na Hlinkově memoriálu, dříve Světovém poháru reprezentací do 18 let, česká mládež nepamatuje. Hlavně středeční pokoření stejně starých Rusů bylo efektní, čeští teenageři jim při výhře 11:2 nasázeli pět gólů ve druhé třetině, tři z toho v rozmezí 56 vteřin. „Chtěli jsme tady ukázat celému světu, že na to máme,“ hlásí spokojený kapitán týmu David Kaše.
Překvapili jste sami sebe, jak jste sbornou přejeli?
„To asi ano. Hlavně jsme i za stavu 5:1 nebo 7:1 v ničem nepolevovali. Přestože jsme vedli o několik gólů, ještě se to dalo ztratit. Snažili jsme se, abychom nic nevymýšleli. Uspěli jsme a jsme za to nesmírně rádi. Takový výsledek proti Rusům je parádní.“
Co čekáte od pátečního semifinále proti Švédsku?
„Švédi budou podobným soupeřem jako Finsko. Hodně bruslí, jsou silní jeden na jednoho, umí si poradit s pukem. Sedneme si u videa a probereme to.“
Ostatně, u videa už jste strávili něco času po posledním přípravném zápase před turnajem, který jste prohráli 5:7 s Kanadou. Nastartovalo vás to?
„Je to tak. Dopředu jsme hráli dobře, ale vzadu jsme měli problémy. Podívali jsme se na to na videu a zlepšili jsme to.“
Roste vám s jídlem chuť?
(směje se) „Jo, roste! Jsme rádi, že se nám daří. Hned je to poznat i na atmosféře v týmu, je v něm legrace. Všechna sranda ale musí mít své meze.“
Prý vás nabudilo i to, že se před turnajem víc než o samotném týmu mluvilo o tom, že v něm chybí talentovaný Pavel Zacha, případně že za Kanadu hraje David Musil.
„Hodně nás to nahecovalo. Chtěli jsme ukázat, že to jde i bez Zachyče, přestože je škoda, že tady není. To se nedá nic dělat. Chtěli jsme ukázat celému světu, že na to máme. Zatím se nám to daří a jsme za to rádi.“
Jak by pro vás vyznělo srovnání s loňským týmem, který v Břeclavi vybojoval bronz a v sezoně i stříbro na MS, a tím stávajícím, který po roce už vedete jako kapitán?
„Vyznělo by nastejno. Každý z nás má něco svého, svoje kvality, svoje herní vlastnosti, a dává je ve prospěch týmu. Každý z nás dře, s tím jdeme zápas od zápasu. Je to vidět. Každý přinese do týmu něco jiného a proto vyhráváme.“
Co s vámi dělá hraní před zraky desítek skautů, kteří zápasy v Břeclavi sledují?
„Nemyslím na to. Řekli jsme si, že budeme hrát týmově.“
Má pro vás Hlinkův memoriál stejnou prestiž jako třeba pro zámořské výběry, které sem posílají to nejlepší, co mají v danou dobu k dispozici?
„Je to nejprestižnější turnaj v mládeži, který se hraje. Jezdí na něj velká konkurence, nejlepší hráči ročníku. Musím říct, že v jednotlivých zápasech jsou to opravdu velké boje, až na výjimku nás s Ruskem… (směje se) Dost často rozhodují jeden dva góly.“
