Připoutejte se, zamotejte se. Jak Češi letěli domů
EXKLUZIVNÍ VIDEO - Roman Červenka žertoval do mikrofonu, do kterého obvykle mluví jen letušky. Od sedačky k sedačce potom roznášel sušenky. Mluvka Petr Vampola si v jednom kuse střílel z Jakuba Klepiše. Jakub Voráček fixou úplně pokreslil čelo jednomu z brusičů bruslí. Všichni do toho zpívali: „Tak jsme mistři no a cóóó…“ Takhle vesele se čeští mistři světa vraceli letadlem domů. A deniksport.cz byl u toho.
Moc toho nenaspali. Čeští hokejisté se po vítězném finále s Ruskem dostali do postele kolem druhé v noci, už po deváté přitom museli být na kolínském letišti. Velké slavení? To začalo vlastně až v letadle směr Praha.
Z kolínské ranveje se jejich speciál měl odlepit v pondělí v jedenáct hodin, hokejisté ale nakonec nabrali čtyřicetiminutové zpoždění. A to už bylo uvnitř rušno. „Jágr, sundej tu beranici! Klepiš, ty to piješ jak ženská!“ hecoval tým útočník Petr Vampola.
Podívejte se na exkluzivní video přímo z paluby letadla
Právě on byl ze všech zlatých hochů jasně nejhlasitější. Vedle sedícího forvarda Jakuba Klepiše, který to se slavením nesmí kvůli antibiotikám moc přehánět, neustále popichoval. Dobíral si i Romana Červenku, jenž se na dlouhou dobu letu odstěhoval dozadu k letuškám.
„Ty si hlavně vypni telefon,“ odpovídal slávista s úsměvem.
Vampola byl ale k nezastavení. Přes celé letadlo křičel, že „támhle panu Králíkovi by z pěti penalt aspoň gól dal“. Celá kumpanie se rozesmála, o pár řad před Vampolou totiž neseděl Jiří Králík, ale jiná česká brankářská legenda Jiří Holeček.
To už byl ale let se zlatou partou ve vzduchu a nad sedačkami se vznášela slova kapitána letadla. „Je pro nás velká čest, že vás můžeme kousek svézt,“ vykouzlil šéf aeroplánu povedenou říkanku.
Do teď téměř všichni pasažéři způsobně seděli na svých místrech, najednou ale bylo v uličce rušno jak na Václaváku. Každý chtěl mít svůj podepsaný dres se jmény všech hrdinů. A každý chtěl mít taky rychle něco k pití.
„Kdo bude mít žížu, ať si u mě řekne,“ hlásil u letušek zabydlený Červenka. Za chvíli chodil od jednoho k druhému a nabízel miňonky nebo kalíšky se šampaňským.
Skvělou náladu mu na chvíli zkazilo jen to, když si všiml zapnuté kamery jednoho z televizáků. „Ty vole, vypni ten kompjútr, dyť spadnem!“
To už se ruch přesunul ze zadní části letadla dopředu, kde seděl třeba Jaromír Jágr nebo Vladimír Růžička. Hokejisté se chytali kolem ramen. Útočník Jakub Voráček si půjčil fixu a spícímu kanadskému brusiči bruslí nakreslil na čelo sprostý obrázek. Kanaďana to nevzbudilo, děsně se začal té malůvce divit až kdesi nad Prahou.
„Tak jsme mistři no a cóóó, no a cóóóó, no a cóoo,“ pouštěli se Češi do zpěvu. Náladu jim vzápětí vylepšila i písníčka Boreček od kapely Bow Wave.
Zase si při ní nejvíc užil kvítko Vampola, zpíval na celý stroj. A ke svému podřimujícímu spoluhráči Karlu Rachůnkovi, semifinálovému hrdinovi, křičel podle vzoru Roberta Záruby „Rachna kachna!“
Za chvíli už svíral v rukou mikrofon letušek. „Připoutejte se, zamotejte se,“ vyřizoval kamarádům. „Už brzo budeme přistávat. A Ondro Němče, po levé straně letadla jsou Vary. Děkuju za pozornost.“
Jakmile skutečně došlo na přistávání, hráči si jen pomalu sedali na svá místa. Nejvíc otálel Červenka, jenž si k tomu vyžádal asistenci letušky. Pak už to šlo.
Bylo něco po půl jedné, když letadlo přistálo v Praze. Na vedlejší ranveji ho přivítalo rozjeté auto s divoce třepetající se vlajkou. Už tady bylo jasné, že Praha přivítá své miláčky ve velkém. Večírek nekončil, teprve se pořádně rozjížděl.
