Slovensko bude hrát ve čtvrtfinále s Kanadou. Vrátily se vám vzpomínky na mistrovství světa z roku 2002, kdy jste Kanadu vyřadili a pak šli až pro zlato?
„Samozřejmě se mi to připomnělo, tohle si budu pamatovat pořád. My na Slovensku, na rozdíl od Čechů, vyhráváme mistrovství světa jednou za tisíc roků. (usmívá se) Takže to máme všichni pořád v živé paměti. Hráči i fanoušci.“

Kolik vám v tehdy bylo? Dvacet tři?
„Ano, byl jsem mladé ucho. V mém případě spíš mladé velké ucho. Ale bylo to už mé třetí mistrovství měl jsem odchytané i nějaké zápasy v NHL, užíval jsem si to, nic moc jsem neřešil. Měli jsme tam super partu, výborný mančaft. Všechno nám tam klaplo, lidsky i hokejově.“

Dá se to porovnat se současným týmem trenéra Vůjtka?
„Nedá. Současný tým mi spíš připomíná partu z roku 2000, kdy jsme až ve finále podlehli Česku. Taky tam byla hromada hráčů z extraligy a já byl stejně jako Ján Laco nováček. Taky jsem byl nový, nepoznaný a na mistrovství světa v Rusku jsem si hodně pomohl. To by se dalo porovnat.“

Překvapil vás brankář Laco?
„Znám jej, není to mladý kluk, už má něco za sebou. Hokejově i životně. Vím, že umí chytat, ale musím přiznat, že mě překvapil. Chytá skvěle, sedlo mu to. Formu načasoval výborně.“

Mají Slováci na Kanadu?
„Je tam šance, můžeme hrát uvolněně. Trošku je škoda, že nás nečeká evropský tým, protože Kanaďané a Američané se chodí na mistrovství světa zabavit. Nejsou pod takovým tlakem jako Češi, Slováci, Švédi nebo Fini. Když zachytá gólman a podaří se dát nějaký gól na začátku, tak je šance. Klukům věřím a budu jim u televize držet palce!“