Telefon zvedl v Praze na Staroměstském náměstí. „Jdu vítat kluky, ale zatím tu nikdo není,“ usmíval se Rostislav Klesla. „Za výkony, jaké předváděli, by si parádu od fandů zasloužili.“

Líbil se vám projev českého výběru?
„Rozhodně! Musím přiznat, že mě i překvapil. Ten výběr působil úplně jinak než v minulých letech. Bylo příjemné vidět, že hraje sebevědomě, a kluci, kteří tam jsou, do týmu patří. Nebyla tam žádná slabina. Čtyři plné a vyrovnané lajny, výborný gólman. I trenérský štáb byl dobře poskládaný – zkušení bardi a mladší kluci, co udělali spoustu práce, kterou lidi normálně nevidí. Dřív byste v našich týmech našli hráče, přes které chodily nějaké góly, ale teď ne. A zahrozit uměla každá lajna. Nejvíc se mi líbilo zdravé sebevědomí a hra obránců. Nebyl tam slabý článek.“

Dokumentuje to třeba i nasazení Aleše Čecha ve finále? Začínal jako sedmý bek a proti Kanadě v boji o zlato patřil k nejvýraznějším hráčům.
„Přesně tak, vůbec nebyl mimo mísu. Mně osobně se nejvíc líbil mladý Špágr (David Špaček). Neudělal chybu, hrál výborně nahoru i dolů. Stáňa Svozil poslední dva zápasy trošku šlapal vodu při hře jeden na jednoho, do té doby zvládal vše suverénně. Jiříček si výkonnost držel, možná ji ke konci ještě stupňoval. Taková síla v obraně se opravdu nevidí, její hra udělá hodně.