Často stál sám proti všem. Gólman Jakub Sedláček musel sledovat, jak se mu před očima bortí celá defenziva. Dlouho držel finskou tsunami pod kontrolou, ale nakonec i on drtivému tlaku podlehl. Reprezentanti do dvaceti let ztratili třígólové vedení a v klíčové bitvě šampionátu padli 3:4. „Je to obrovské zklamání,“ smutnil po prohře zlínský brankář.
Šlo téměř o všechno. Už druhý zápas na mistrovství světa do velké míry rozhodoval o výsledku celého turnaje. Den po porážce 1:10 od Švédska čekal české mladíky zásadní duel s Finskem. Pokud by vyhráli, měli by velkou naději na postup do čtvrtfinále. Takto na ně pravděpodobně zbudou jen nevyzpytatelné boje o záchranu.
Dále čtěte:
Kouč Šindel: Musíme se pokusit o zázrak »
Dvacítka vedla už 3:0, přesto prohrála »
Kanada zostudila Lotyše šestnácti brankami! »
Jakube, vedli jste 3:0, čím jste utkání ztratili?
„Ve druhé třetině jsme dali gól a najednou totálně přestali hrát. Nechápu to. Jen je jisté, že na této úrovni si podobný výkon absolutně nemůžeme dovolit. Zase jsme dělali stejné chyby jako proti Švédsku, to byl náš konec. Vůbec jsme nedokázali podržet puk, rozehrát, nic.“
Proč se to stalo?
„Těžko říct, třeba je to naše nezkušenost. Jenže na to se nemůžeme vymlouvat. Všichni máme devatenáct let, něco už jsme odehráli. Opravdu si to nedovedu vysvětlit. Hrajeme první polovinu perfektně a druhou stejně tragicky jako se Švédskem. Nedovedu si to vysvětlit, opravdu ne.“
Švédská dvacítka slaví, gólman Sedláček nikoliv • Foto ČTK/AP
„Vlétli jsme do toho, protože jsme si na Finy věřili. Už dvakrát jsme je v sezoně porazili a podle toho začátek i vypadal. Vedli jsme po první třetině o dva góly, všechno bylo super. V kabině jsme si řekli, že když budeme dál hrát stejně dobře, tak nemůžeme prohrát.“
Nepodrazilo vám pak nohy podlomené sebevědomí? Zdálo se, že hráči v poli začali po finském snížení dost panikařit.
„Myslím, že ne. Přeci jenom jsme pořád jasně vedli, nebyl důvod se něčeho obávat. Navíc jsme si v kabině říkali, že je všechno dobré, povzbuzovali se. Jenže najednou začala být naše hra hrozně špatná. Snažil jsem se to udržet, ale ten tlak byl obrovský. Měli veliké šance, a všechno chytit nešlo. Bohužel.“
Obrana českého týmu byla chvílemi opravdu hodně chaotická, jak se vám za ní chytalo? Přeci jen ze Zlína jste zvyklý na precizní defenzívu.
„Určitě je to velký rozdíl. Nechci na nikoho házet špínu, to v žádném případě. Ale každý vidí, že to je jiné než ve Zlíně. Tam bráníme v pěti hráčích, každý má své pevné úkoly a pozici. Tady se lítá nahoru dolů.“
Zkrátka juniorský styl hokeje. Není vám líto, že jste po domluvě s trenéry vynechal poslední přípravný turnaj a tím pádem přišel o možnost sehrát se s obránci?
„Byla dobrá volba do Ruska nejet. Hodně jsem chytal v extralize, potřeboval jsem si odpočinout. S nároďákem jsem byl na Slovensku na začátku sezony a tam jsem odchytal dva super zápasy. A s beky bych se stejně moc sehrát nemohl, protože z Evropy jsou tu asi jenom tři kluci. Myslím, že z toho naše problémy neplynou.“
Jaká je po dvou porážkách v mužstvu atmosféra? K šanci na postup by bylo nutné porazit Rakousko a Rusko, je to reálné?
„Nálada je hodně špatná. Nemá cenu si nic nalhávat. Teď si spolu musíme promluvit, odpočinout si. Do zápasu s Rakouskem musíme jít s cílem uhrát vítězství o co nejvíc gólů. A pak se pokusit porazit Rusko, ale to bude hodně složité.“
Sám jste před odjezdem na mistrovství mluvil o touze získat medaili. Byl to nereálný cíl?
„Bohužel. Taková je realita. Po první třetině se Švédskem jsem viděl, že jejich výkonnost je někde úplně jinde. Hodně jsem vystřízlivěl.“
