Snažíte se šlapat na plyn, ale máte cihlu na brzdě. Český paradox na mistrovství světa? Má zaručeně nejsilnější výběr, jaký se v sezoně podařilo dát dohromady. Jenže nejlepší hokej nepředvádí. I když v kádru najdete bombarďáky Filipa Zadinu, Jakuba Vránu a Dominika Kubalíka. Z Česka pořád nejde strach. Necítíte geniální nápady Jana Kováře. Jediný strach měl národní tým, o vlastní výsledky. Teď má přijít jiný příběh. Skončilo testování.
Po dvou porážkách na mistrovství světa jste od kouče Filipa Pešána slyšeli: „Do práce, vzít si montérky. Hokej, který nebolí, nefunguje.“ Dobře. Proti Bělorusku pod dresem pracovní oděv byl. Jenže stejně to není ono. Ani jednou se Česku ještě nepovedlo posadit soupeře na svoji ofenzivní centrifugu, aby se mu z pár otoček udělalo pořádně zle.
Takže? „Chybí nám lehkost a chemie. To je moje práce, abych ji našel a uměl ji spojit. Kluci udělali obrovský pokrok v nasazení montérek,“ poznamenal Pešán po třech bitvách. Sumář? Dva body. Herní projev? Toporný, rozháraný, s chybami.
Český tým vlastně pořád něco hledá. Sestava se mění, míchá, objevuje. Nutno dodat, že pořád nenachází. Ovšem už musí. „Tým máme dobře poskládaný, systém máme taky super. Jen musíme doladit nějaké věci, které jsme v prvních dvou zápasech nedělali. Až si to sedne, věřím, že můžeme hrát hodně dobrý hokej,“ je přesvědčený útočník Michael Špaček.
Sám Pešán teď tvrdí, že materiálů, aby se všechno k sobě poskládalo a nastavilo, má po třech zápasech dost. Tím pádem by sestava znovu do mixéru už letět neměla.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
