Kdepak, tohle nebyla tuctová srážka. Zvlášť, když se na sebe natrefili dva tak výrazní hráči jako Dominik Hašek a Petr Nedvěd. V pátečním utkání 43. kola hokejové extraligy Pardubice skolily Liberec 5:1, když o mnohém rozhodla situace ze 33. minuty, srážka gólmana s libereckým útočníkem.
„Jasný faul,“ tvrdil Hašek. „Ani náhodou,“ byl si jistý Nedvěd. Stav 0:1 pro Bílé Tygry dlouho nevydržel. Hosté prohráli a topí se dál v těžké výsledkové bídě.
Pardubice smetly Liberec a už jsou druhé »
Dominiku, jak byste popsal inkriminovaný moment?
„Šel jsem za branku rozehrávat puk a někdo do mě zezadu drcnul ramenem. Já jsem to neviděl, těžko to můžu nějak komentovat. Myslel jsem si hned, že to byl faul. Ale jestli to Petr udělal úmyslně, nebo ne, to nevím. Vzadu oči nemám, tak nevím.“
| OČIMA PETRA NEDVĚDA |
|
Bylo to sbohem rozume! „Dominik si do mě najel a upadl. Udělal to hodně šikovně, on to ví. S tím se nedá nic dělat. Pokud pro to rozhodčí nemá cit, je to problém. Nebylo kam se vyhnout. Za tou brankou nejsme na parkovišti… Dominik jel z pravé strany a vrací se doleva, to je zvláštní, ne? Věděl, že tam jedu. Udělal to vyčůraně. Dobrá. Ale ze strany rozhodčího to bylo sbohem rozume. Dominik je pro mě legendární hrající brankář, je jen škoda, že tady k tomu došlo. Podle mě to nemá zapotřebí. Ano, gólmany musíme chránit, pokud se mu hráč nechce vyhnout a srazí ho. Ale tahle situace byla o něčem jiném.“ |
Podle televizních záběrů Nedvěd objížděl jednoho z vašich spoluhráčů a už se vám nestihl vyhnout. Jako faul se to posuzovat nemuselo, nemyslíte?
„Nevím, jak říkám, oči vzadu nemám. To je věc rozhodčího. On může přerušit hru, pokud brankář nemůže hrát, může vyloučit hráče. Já to opravdu nemůžu moc komentovat. Pravdou je, že povinností hráče je udělat všechno pro to, aby se vyhnul brankáři, pokut to jde. Rozhodčí to musel vidět zblízka.“
Pokud ovšem brankář hraje s pukem mimo brankoviště, stává se řadovým hráčem...
„Tak to není, nemáte pravdu. Brankář je řadovým hráčem v tom smyslu, že ostatní mohou jít po mojí hokejce, ale nesmějí mi jít do těla. V tomhle případě to byl faul.“
Podobná situace se vám v sezoně stala se sparťanem Martinem Ručinským, nebylo to stejné?
„Ani v jednom případě si nemyslím, že by šlo o hrubý zákrok. A pokaždé je to na posouzení rozhodčího. Faktem je, že s oběma těmito hráči jsem toho v kariéře hodně odehrál, hlavně tedy proti sobě.“
Výkon Pardubic v zápase s Libercem vypadal půl hodiny hrozně, proměněná přesilovka při Nedvědově trestu vás navnadila. A co ještě?
„Na rovinu, v první třetině to byl divnej zápas. Mně byla docela zima, byl jsem ztuhlej, musel jsem se rozcvičovat. Prostě zápas, kterej nechceš hrát… Říkali jsme si, že naší povinností je vyhrát, pokud chceme myslet na absolutní špičku. První dvacetiminutovka tomu ale v žádném případě neodpovídala.“
Časem jste se mohl rozehřát, třeba při libereckých přesilovkách...
„V první třetině jsem toho moc neměl, až od té druhé. Liberec měl pár šancí, dostal jsem se do toho. A ve třetí části už jsem se rozehřál, byl jsem v tom zápase, dobře naladěnej. A když začali kluci dávat další góly, bylo to ještě lepší.“
Diváci vám aplaudovali hlavně ve 48. minutě po sérii čtyř výborných zákroků za sebou. Tam jste se cítil hodně dobře?
„Určitě. Byly to pěkné zákroky, na druhou stranu, každý puk jsem viděl, spoluhráči mi vytvořili takový tunel, že když jsem se přemístil, střelu jsem viděl. A to je pak pro brankáře lehčí.“
Zažil jste toho neuvěřitelně moc. Jakmile tribuny skandují „Hašan! Hašan!“ znamená to pro vás ještě něco nového?
„Samozřejmě. Člověk to v tomhle věku vnímá trochu jinak než dřív. Při zápase je to příjemný, ale nechcete se tím moc zabývat, rozptylovat. Ale na konci máte víc času zamávat lidem.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
