Všechny čtyři zápasy s Chomutovem v základní části hájil ústeckou branku 40letý matador Zdeněk Orct. Před úvodním finálovým zápasem ale bylo všechno jinak. Trenér Petr Rosol ukázal na o dvacet let mladšího Pavla Francouze. Ten s nabídnutou šancí naložil na jedničku, vychytal Slovanu důležité první vítězství. Navíc málem udržel ceněnou nulu.
„To je mi úplně jedno, že jsem o ni v závěru přišel. Byl bych stejně šťastný, kdybychom vyhráli třeba 9:8. V play off se na statistiky nehraje, jen na vítězství,“ podotkl po utkání.
Byl jste hodně překvapený, když vám trenér dva dny před zápasem oznámil, že budete chytat první finále?
„Určitě mě to nezaskočilo, jsem tady od toho, je to moje práce. Když mi trenér řekne, abych šel do brány, rád tam půjdu.“
Naordinoval jste si nějakou speciální přípravu?
„V hlavě jsem zápas ty dva dny určitě měl. Snažil jsem se co nejlépe připravit jak fyzicky, tak i psychicky.“
Jaká jména vám šla myslí, Duda, Hruška, Kraft?
(usměje se) „Přesně tahle. V Chomutově ale jsou i další výborní hokejisté.“
Hvězdy ale dlouho spaly, co říkáte?
„Byl jsem trochu nervózní, přece jen jsem tak důležitý zápas ještě nechytal. Určitě mi pomohlo, že jsme na ně vlítli a v první třetině jsme měli mnohem více šancí. Horší by bylo, kdybychom prohrávali.“
Chvílemi jste si musel připadat jako nezaujatý divák, když jste sledoval dlouhé pasáže odehrávající se na opačné straně kluziště.
„Je pravda, že se toho přede mnou dlouho moc nedělo. Snažil jsem se v bráně aspoň hýbat, abych tam nezmrznul.“
Pořádný kolotoč přišel až v závěru, kdy jste soupeři nabídli dvě přesilovky pět na tři za sebou. Ve druhém případě za dvě vyhození puku mimo hřiště. Byl jste na spoluhráče hodně naštvaný?
„Taková situace se moc často nestává, ale nemohl jsem jim nic vyčítat. Věděl jsem, že to udělali v nejlepším úmyslu dostat puk v době soupeřova tlaku z naší třetiny. Měli jsme smůlu, ale zároveň i štěstí, že to soupeř nepotrestal. Šedesátou minutou se všechno maže, teď je před námi další zápas.“
Jakubovi Jeřábkovi, vašemu někdejšímu parťákovi z Plzně, se za zákrok, kdy vás zastoupil na brankové čáře, nějak odměníte?
„Hned jsem mu poděkoval, že to zachránil. Známe se dlouho, před lety jsme spolu s hokejem začínali. Honzu Kováře znám od plzeňského dorostu. Snažil jsem se jim usnadnit příchod do Ústí, ale ani to moc nepotřebovali. Oba to jsou pohodoví kluci, se zapadnutím do týmu neměli žádný problém.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
