Liberecký tahoun Nedvěd: Uspokojení nehrozí, na hráče mám bič

Takže vaše radost byla zbytečná.
„Co jsme viděli my hráči, nedošlo k tomu, že by Furchovi někdo skopnul helmu, to bylo asi nějaké imaginární rozhodnutí.“

Nakonec jste vyhráli, takže vás to ani tak štvát nemusí, ne?
„Ne, ale v tu chvíli to mrzelo. Nešlo o to, jestli ten gól dal Franta, Karel, nebo Petr. Ale prostě to byl gól a mohlo to hrubě ovlivnit průběh zápasu, v tu chvíli jsme mohli vést 1:0. Rozhodčí respektuju, mají to těžký, hra je rychlá, takže někdy se dá těžko posoudit, jestli třeba byl faul, nebo ne. Ale teď se bavíme o něčem jiném - a v takovém případě si myslím, že se musí jednat o viditelný a zřetelný prohřešek, aby neuznali gól. Což tady v žádném případě nebylo.“

Přesto jste opět triumfovali, vyhráli jste deset z jedenácti utkání.
„Je to příjemné, jsme bodově někde jinde, než jsme sami doufali. Ale nesmíme usnout na vavřínech.“

Nesvádí to k tomu někdy?
„Já hráče před každým zápasem seřvu! Vezmu bič a je to!“ (směje se)

Neříkali jste si ani před utkáním proti trápící se Slavii, že to půjde samo?
„Ne, my z ní máme zdravý respekt a i malinko strach, protože ona na nás docela umí. Co si budeme povídat, naposledy nás v play off ve čtvrtfi nále porazila v sedmém zápase, přitom jsme byli velcí favorité. Navíc v minulém kole zvítězila v Pardubicích, což se asi taky moc nečekalo. Takže měla na čem stavět a věděli jsme, že to bude těžké utkání. A ono se to i ukázalo.“

V závěru jste na sebe cosi pokřikovali na trestné lavici s útočníkem Svobodou. O co šlo?
„Jenom jsme si povídali, šlo o vysvětlení situace, která tomu předcházela. Nenadávali jsme si.“

Vy jste v čase 59:34 už mířil do kabin, ale nakonec jste si musel trest odsedět.
„Už bylo pár sekund do konce, těšil jsem se do sprchy.“ (směje se)