Mám radost, ale jsem bolavej, oddechl si liberecký hrdina Šimek
Před sezonou neznámý hráč, teď podle libereckých spoluhráčů adept na národní tým. V případě Radima Šimka nikterak ustřelená představa. Ne s tím, co 22letý zadák předvádí. Jeho body (8 v posledních 6 zápasech) pomáhají Bílým Tygrům ukusovat ztrátu na postupovou desítku. Bek s životní fazonou v neděli v Plzni i přes bolest v ruce obstaral bilancí 1+2 dvoubodový triumf.
Z vaší hokejky přišlo v Plzni klíčové srovnání na 3:3. Chvíli potom jste ale musel na trestnou. Chápal jste, proč vás rozhodčí vyloučili za posunutí klece?
„Já blokoval přihrávku zpoza branky a podle mého názoru byla v tu dobu branka už vychýlená, já ji jen odkopl dál. Bohužel, rozhodčí to neviděli a vyloučili mě za zdržování hry. My předtím šlapali, abychom vyrovnali, a kdybychom kvůli takovéhle věci nedej bože dostali gól na 4:3, hrozně by to mrzelo.“
To se nestalo a vy jste nakonec byl i u vítězné rány, což jen podtrhlo váš skvělý příspěvek…
„Jsem za to samozřejmě rád. Už delší dobu mám problémy s rukou, mám zánět šlach a v tomhle zápase jsem do toho ještě dostal ránu. Proto jsem půlku druhé třetiny nehrál, musel jsem jít na injekci. Zaplaťpánbůh jsem pak vyrovnal a vyhráli jsme.“
Čím víc si toho člověk vytrpí, tím sladší je pak triumf, že?
„To jo, je to samozřejmě hezké. Ale ono není důležité, že jsem vyrovnal zrovna já, ale že jsme vůbec vyhráli. Mám ohromnou radost, i když teď jsem strašně bolavej. Zaplaťpánbůh, že jsme to ubojovali.“
Váš výkon proti Plzni nebyl ojedinělý, už jen pohled na osobní body ukazuje, že zažíváte nejlepší seniorskou sezonu, souhlasíte?
„No, bodů mám nejvíc asi od přípravky… (směje se) Je to tím, že mám velký prostor na ledě a dostávám se do přesilovek. Podstatný je pro mě ale pohled na tabulku. Je znát, že teď v týmu všichni šlapeme a táhneme za jeden provaz, takže doufám, že desítku nakonec uhrajeme.“
