Francouz: Doma na titul snad dosáhneme, do Třince už nechceme
Předvedl parádní představení, odměny se za něj nedočkal. Litvínovský hokejový brankář Pavel Francouz pochytal v Třinci devětačtyřicet střel svého soka. Ještě v 60. minutě sahal jeho tým po titulu. Nakonec nemá nic. Padl na nájezdy 1:2 a finálová série v úterý pokračuje.
Jak těžké je teď všechno vstřebat?
„Náročné to bylo. Zápas byl dlouhý, hodně se střílelo a bylo to napínavé do poslední chvíle. Člověk nemohl polevit ani na sekundu, byl to nádherný hokej. Věřím, že pro fanoušky po celé republice a ve finále i pro nás. Bohužel neskočil, jak bychom si přáli. Nejsme na konci ti šťastní.“
Protože Třinec vyrovnal v poslední minutě třetí třetiny, co se stalo?
„Hráli power play, pochopitelně do toho šlapali totálně naplno a udělali to dobře. Bohužel se nám nepodařilo dostat puk ven, propadli jsme na mantinelu a propadlo to na prostředek. Tam si to (Tomáš) Plíhal dobře pokryl tělem a vystřelil mi bekhendem přímo nad rameno do horního růžku.“
Pak přišly nájezdy. Připravoval jste se na ně u videa?
„Ani to nemá tolik cenu. Samozřejmě víme, co ti hráči dělají. Jenže u Jakuba Klepiše nebo Zbyňka Irgla to stejně dopředu neodhadnete. Oni mají těch zakončení tolik, že pokaždé mohou udělat něco jiného. Těžko se něco odhaduje. A konkrétně u Irglova nájezdu jsem měl velké štěstí, že se mi to snažil vrátit mezi nohy, protože u tyčky jsem tam měl hrozně místa.“
Překonal vás trochu nečekaný střelec. Vladimír Dravecký. On sám říkal, že chtěl jiné zakončení, puk se mu postavil na hokejce a z toho střílel.
„Samozřejmě, tohle je pro brankáře skoro to nejhorší. Když vlastně ani ten střelec neví, kam vlastně míří, tak se to těžko dá odhadnout. Ten led byl hodně špatný, všem to tam poskakovalo. I Robinovi Hanzlovi v závěru. Ale nedá se nic dělat. Mrzí to moc, ale takový je hokej.“
V prodloužení se zranil váš protějšek Peter Hamerlík, jak jste tu situaci viděl?
„Nepříjemné. Asi mu někdo seknul do vyrážečky, pak bylo vidět, že měl vyhozené rameno. Chtěl bych ho pozdravovat a ať se dá brzy do kupy. Je mi ho opravdu líto.“
Co teď očekáváte od šestého klání?
„Doufám, že doma toho už dosáhneme. Nechceme se vracet zpátky do Třince. Když ze sebe vydáme všechno, co v sobě máme, tak to zvládneme. Nepochybuji o tom.“
