Šlégr a Ton před Open Air: Show, mimořádný zážitek! Němci to umějí

Sparťanský sportovní ředitel, nejlepší střelec v historii klubu, dvojnásobný šampion. Legenda, která si Open Air zahrála v roce 2016 ještě za Kometu. „Užil jsem si to od prvního do posledního střídání,“ vzpomíná 46letý kanonýr Petr Ton.

Jeho protějšek, o dva roky starší litvínovský boss Jiří Šlégr , si venku nezahrál. Tedy když nepočítá rybník v mládí… „V zatopeném lomu jsme to mydlili pořád,“ vybavuje si někdejší nekompromisní bek, olympijský šampion z Nagana a člen historického kádru, který pro Litvínov vybojoval titul v roce 2015. Ale kdo ví, jak by to dopadlo, kdyby Ton tehdy v pátém semifinále ještě v dresu Komety proměnil obří šanci v prodloužení… I o tom mluví ve společném dvojrozhovoru.

Už máte nakoupené teplé zimní oblečení?
Ton: „Doufám, že budu koukat někde ve VIPu, stejně jako jsem zvyklý v této sezoně!“ (usměje se)
Šlégr: „Tam to asi v teple sledovat nepůjde, uvidíme.“
Ton: „Je pravda, že když je člověk uvnitř, nemá to takovou atmosféru. Já s fotbalovými stadiony nemám velkou zkušenost. Ale můžu říct, že už se moc těším!“
Šlégr: „To já taky. Původně jsem si plánoval, že budu stát na střídačce, ale to se bohužel nepovedlo.“

Hodně vás to mrzí? Že jste po neúspěšném vstupu do sezony odvolal z pozice klubového šéfa sám sebe a o tuto mimořádnou akci z trenérského pohledu přijdete?
Šlégr: „Takový je hokejový život. Ne všechno se povede, jak by si člověk představoval. Pro mě je zásadní, abychom zápas zvládnuli. A jestli na to koukám z tribuny, nebo ze střídačky, je jedno.“

Vás to, Petře, netáhne zpátky na led?
Ton: „Je pravda, že to budou čtyři roky, co jsem si to zahrál za Brno proti Spartě. Navíc to není tak dlouho, co jsem s kariérou skončil. Takže ve mně pořád je, že bych si takový speciální zápas moc rád zahrál. Ale věk člověk nezastaví. Budu si to užívat na dálku.“

To vy, Jirko, byste si asi musel vyměnit záda, abyste mohl naskočit.
Šlégr: (usměje se) „Nejenom záda, ale skoro celé tělo. Musel bych se dát hodně zdravotně do kupy. To všechno už odnesl čas…“

Vás možnost zahrát si venkovní utkání během kariéry minula, nelitujete?
Šlégr: „Zase jsem měl možnost zahrát si jiné významné zápasy. Tohle každopádně bude výjimečná věc. Pro hráče i všechny okolo. Pro fanoušky je to asi větší než show než pro hokejisty. Když vidím, jak při venkovních zápasech sněží, kolik je na ledě vloček, není to až taková sranda.“

V sezoně jste se dlouho trápili u dna tabulky. Měli jste vůbec myšlenky na to, že se blíží Open Air?
Šlégr: „Když jsme koukali, že Sparta byla první a my poslední, nebyl to kdovíjaký pocit. Ale v každém případě chceme udělat maximum, abychom vyhráli! To je to hlavní. Jde o tři body. Pořád je to sportovní hledisko nejdůležitější.“

Když jste to nakousl, o kolik let jste už v této sezoně zestárl?
Šlégr: „Strašně moc. Věci si beru hrozně osobně. Když je nějaký problém, vždycky začínám u sebe. Kouknu se do zrcadla, řeknu si, co pro to ještě můžu víc udělat. Dá se říct, že jsem sám sebe odvolal. Nebo tedy představenstvo, kde jsem ale členem i předsedou. Přivedli jsme Láďu Kýhose, který krizové situace umí zvládat výborně. Chceme udělat všechny kroky k tomu, abychom se posunuli výš, směrem k play off.“

Říkáte si, že to byly zlaté časy, když jste ještě jenom hrál a měl čistou hlavou?
Šlégr: „To si člověk uvědomí, až když skončí. Jak byl hokejový život vlastně krásný. Člověk stráví sice na zimáku celé dopoledne, je to hrozná makačka, ale jakmile na sebe navlékne sako a je jako funkcionář, zjistí, že tam tráví daleko víc času. Má větší zodpovědnost, navíc to bohužel nemůže tak ovlivnit jako někdo na ledě. Takže jenom drží palce a doufá… Kdybych to mohl vyměnit, radši bych ještě hrál.“ (usměje se)

Jeden ze životních zážitků, vzpomíná Ton

Teď se potkáváte jako výrazné tváře svých klubů, předtím jste váleli na ledě. Jak na sebe navzájem vzpomínáte?
Ton: „Nepovím nic nového, když Jirku popíšu jako tvrdého nekompromisního obránce, který skvěle bruslil, měl výbornou střelu, podporoval útok. Když jsme se spolu střetávali, byl hrozně silný v rozích, před bránou. Patří k němu historky, co všechno zvedl v posilovně. Kdo ho viděl do půl těla, neušla mu jeho muskulatura. Když vás nachytal, hodně to bolelo. Prezentoval se tvrdou hrou, ale co si ho pamatuju, vždycky byl férový, nebyl zákeřný.“
Šlégr: „Tahle slova mě těší, vždycky je fajn, když o vás soupeř řekne něco pozitivního. Byl jsem považovaný za ochránce všech, snažil jsem se být férový, měl jsem to v sobě. I když jednou se mi to nepovedlo, když jsem onehdy panu Krulišovi na Kladně při podávání rukou pustil pěstí. Ale on moc dobře věděl, proč to bylo. Nebyl jsem na to pyšný, stalo se, ujely mi nervy. Ale to byla výjimka.“

A jak vy si vybavujete někdejšího excelentního střelce?
Šlégr: „Byl to super střelec a rychlík. Člověk si musel dávat pozor, kde je. Protože když do toho kopnul, nebylo možné ho chytit. Když jsem stárnul a zpomalil jsem, o to víc jsem musel být pořád ve střehu. Hlavně je to výborný kluk i člověk, kdykoliv se bavíme a o něčem jednáme, máme korektní vztahy.“
Ton: „Tak to je oboustranné, je pravda, že pracovně teď komunikujeme docela dost.“
Šlégr: „No, a když se o tom bavíme, musím ještě připomenout, jak nás Toňák mohl vyřadit během semifinále v roce 2015, když hrál za Kometu. Měl super šanci, ale Růča ( Martin Ručinský ) ho zázračně na brankové čáře vychytal. Možná hlavně díky tomu jsme vyhráli titul my, ne oni.“

Vybavujete si to?
Ton: „No aby ne! Nebylo to jenom jednou, měl jsem tam dvě jasné tutovky. Když jsem potom gratuloval Růčovi k titulu, bavili jsme se i o tomhle okamžiku, byl to opravdu důležitý moment. I když nikdo neví, jak by to dopadlo, kdyby z toho byl gól, jestli bychom vyhráli další zápas. Ale jak se vždycky psalo o příbězích velkých hráčů, kteří nakonec vyhráli titul, jako byli Petr Čajánek ve Zlíně, Martin Straka v Plzni nebo potom právě Martin Ručinský, tak si myslím, že se na ně někdo seshora usmál, aby se jim to nakonec podařilo. Protože Růča se při tý šanci objevil v bráně zničehonic. Skočil tam, do místa, kde snad v životě nebyl. A vychytal mě. On, jako útočník! (usměje se) Nahradil brankáře na poslední chvíli. Takže možná už v tu dobu mu někdo nahoře namaloval, že si ten titul zaslouží vyhrát…“

Jirko, a co ta vaše muskulatura? Pořád se udržujete v kondici v posilovně?
Šlégr: „Akorát ta kila nějak jdou pořád nahoru! (uměje se) Už stárnu, ubývá sil. Ale cvičení mě pořád baví. Když mám chvíli, jdu si zacvičit, akorát mě mrzí, že už nemůžu dělat sporty, které mě bavily. Vedle hokeje to byl fotbálek, tenis. Záda mi to bohužel nedovolí. Anebo když na ně zajdu, pak si čtrnáct dnů nemůžu zavázat tkaničky od bot. To mi za to nestojí.“

Petr Ton a Jiří Šlégr se před speciálním utkáním v Drážďanech nechali i vzájemně vyfotit v dresech, ve kterých oba týmy nastoupí • Foto Barbora Reichová (Sport)

Jak si, Petře, vybavujete zápas pod širým nebem z roku 2016? S Kometou jste prohráli právě se Spartou 2:4.
Ton: „Byl to jeden ze životních zážitků. Neskutečné. Byl jsem hrozně šťastný, vracel jsem se do akce po třech měsících. Vyrůstal jsem ještě na rybnících, takže na sklonku kariéry jsem se k tomu vrátil. Led byl vynikající, přálo nám počasí. Akorát si člověk musel zvyknout na jiné osvětlení, akustiku, jinak se to odráželo. Když se tribuna zaplnila, bylo to něco jiného než při tréninku. Báječný zážitek, ale pochopitelně mě mrzelo, že jsme prohráli.“

Kometa hrála venku dvakrát krátce za sebou, ale vy jste o ten první duel s Plzní přišel, na tréninku vás smolně zranil spoluhráč. Zrovna v době, kdy jste se chystal po dlouhé pauze způsobené zraněním ruky do akce.
Ton: „To mě hrozně mrzelo. Doktoři mi to zakázali, měl jsem zlomenou lícní kost. Dlouho jsem nevěděl, jestli mě lékaři pustí do toho druhého utkání, nakonec to klapnulo, ale musel jsem hrát s celoobličejovým krytem. Nešlo ani tak o tu ránu, která krvácela, tu mu zašili, s tím hraje každý. Ale bral jsem silná antibiotika a čekalo se, jestli se to zacelí do příštího týdne, nebo ne. Naštěstí se to povedlo, ale doktoři mi to posvětili až den před utkáním, do té doby jsem byl v nejistotě. I tak jsem musel dostat před utkáním nějaké prášky.“

Jak jste zvládal hraní s celoobličejovým krytem?
Ton: „Nejhorší bylo, že když jsem si sednul na střídačku, okamžitě se mi to zamlžilo. Protože ze mě šlo teplo, ale venku byla velká kosa, asi okolo minus osmi stupňů. Buď jsem si to plexi musel zvedat sám, nebo mi chvíli pomáhal kustod. Celou helmu jsem si sundat nemohl, vlasů jsem moc neměl, to bych mohl nastydnout od hlavy. Na to je člověk náchylný.“

Zima vám jinak nebyla?
Ton: „Vůbec ne. Vzpomínám si, že jsem si to užíval od prvního do posledního střídání. Zápas mi hrozně rychle utekl. Soustředil jsem se hlavně na sebe, abych byl platný, protože jsem věděl, že po třech měsících tréninku jsem na tom kondičně dobře. Ale zápasová praxe trošku chyběla.“

V Litvínově se hrálo vždycky nejlíp!

Hráči vaší generace se shodují, že pro ně první Open Air byl už v mládí na rybníku. Měli jste to také tak?
Šlégr: „No jasně, chodil jsem s taťkou Josefem bruslit do zatopeného lomu, vzali jsme si škrabky, odklidili sníh a mydlili jsme to.“
Ton: „To máme podobné, jsem taky ročník, kdy jsme se učili v kanadách na rybníku. V Kladně jsme v mládí ještě neměli druhou plochu zastřešenou, takže jsme hráli venku. Takže sněžení, mráz a vítr dobře známe.“
Šlégr: „Udělali jsme si z nahrabaného sněhu pomyslné mantinely, z větších kamenů branky a hrálo se. Byli jsme rádi, že jsme vůbec mohli být venku.“

Už tehdy na rybníku jste byli slavná třída s Martinem Ručinským nebo Robertem Reichlem ?
Šlégr: „Ano. Bydleli jsme kousek od sebe, Litvínov je malý. Takže jsme se jenom domluvili, kdy půjdeme ven. Neměli jsme mobily, takže jsme nejdříve museli vyběhnout ven, abychom si vůbec řekli čas, kdy se sejdeme.“
Ton: „I my jsme se hrozně těšili. Nejdřív jsme si shrabali sníh, každý přiložil ruku k dílu. Protože jsme chtěli mít co nejlepší podmínky. Hlavně techničtí hráči, kteří chtěli něco ukázat. Z vyprávění rodičů vím, že když jsme jezdili někam na návštěvu za příbuznými a měli jsme čas, bral jsem si brusle, abychom si mohli na rybníku zahrát. Ale oni se mnou hrát nechtěli.“

Proč?
Ton: „Prý jsem byl moc malý a překážel bych jim. Tak jsem jim přišel ukázat, jak se to hraje!“ (směje se)

Vy jste si během kariéry docela hodně potrpěl na kvalitu ledu, že?
Ton: „Nechci to tady radši moc říkat, aby někdo nebyl jako já. (usměje se) Ale já jsem na to byl fakt extra. Rozmazlilo mě Finsko.“
Šlégr: „Led je hrozně důležitý. To by mohli vyprávět v Edmontonu, kde byl spoustu let nejlepší v NHL. Celá liga potom najala tamní ledaře. Hokej je pak jiný, v jiné rychlosti, když se hraje na dobrém ledu. Ale já jsem zase nebyl ten hráč, který by na tom až tolik lpěl. Já jsem prostě miloval hokej, mně bylo dobře, že jsem ho vůbec mohl kdykoliv a kdekoliv hrát.“

Petr Ton a Jiří Šlégr se před speciálním utkáním v Drážďanech nechali i vzájemně vyfotit v dresech, ve kterých oba týmy nastoupí

• 
• 
• 
• 
• 21 zobrazit galerii

Měl jste nějaký oblíbený stadion?
Šlégr: „Výborně se mi hrálo třeba v Montrealu, kde byla vždycky super atmosféra. Hodně si vážím toho, že jsem měl možnost si zahrát na všech originálních stadionech v NHL, než je zbourali a postavili nové. Tuhle vzpomínku mi nikdo nevezme. Ale pochopitelně nejlíp se mi vždycky hrálo v Litvínově.“
Ton: „Když se bavíme o ledech, s tím souvisí i broušení. Když u nás na Spartě ještě působil Petr Nedvěd , vybavuju si, jak si posílal brousit nože až do New Yorku do Rangers. Hynek Svoboda, náš masér, ale potom dokázal, což přiznal i Méďa, že brousí ještě líp než ten slavnej chlápek v NHL, který tím byl proslulý. A co se týče ledu, mám jednu historku.“

Tak prozraďte.
Ton: „Když jsem hrával v Kometě, měli jsme ráno výborný led, ale při zápasech byl špatný. Tak jsme to začali řešit. Přišli lidi, led se začal štípat a trhal kotníky. Hlavní ledař říkal, že je to kvůli vlhkosti a kvůli tomu, že musel přimrazit. Ale mně to nedalo, tak dlouho jsme se v tom šťourali, až se zjistilo, že byla špatně nastavená úpravna vody. Takže se led rozpustil, udělal se nový a od té doby už byl lepší. Nechci říkat, že člověk má nějaké slovo, ale já to nedělal pro sebe. Ale přece na nás hráče chodí lidi, ne? Tak když to jde zlepšit, proč to neudělat? Něco jiného je hrát v O2 aréně, která je hrozně vytížená, takže led je pořád přikrytý a nedýchá, nebo ve starých studených zimácích. Tam je lepší.“
Šlégr: „Jak říkám, proto se mi vždycky nejlíp hrálo u nás v Litvínově!“ (usměje se)

Petře, vám při venkovním utkání kvalita ledu seděla?
Ton: „Tehdy jsem měl jiné starosti, tohle jsem neřešil. Byl jsem hrozně natěšený.“

Jak jste vnímal fanoušky?
Ton: „Když jste zatažení do hry, moc neregistrujete, kolik přišlo lidí. Atmosféra byla vynikající, ale akustika v hale je jiná. Tam se to víc rozléhalo do výšky. Ale i tak to bylo super. Zároveň bylo vidět, jak to prožívají fanoušci, když jsme na ně koukli cestou z kabiny. Jak se zahřívali, kouřilo se jim od pusy, mělo to celkově krásnou atmosféru.“

Zápas na Letné? Těžko říct...

I teď věříte, že to bude prvotřídní zážitek?
Šlégr: „Stoprocentně. Moc bych si přál, aby to byla opravdu skvělá show. Tím, že to organizují Němci, to bude skvělé. Protože oni to umějí. Pokusíme se vytvořit rekord extraligy, i přesto, že to bude za hranicemi. Doufám, že to bude pěkný hokej. Nastoupí proti sobě dvě tradiční mužstva, jejichž vzájemné zápasy mají vždycky jinou energii. Bude to mít super náboj.“
Ton: „Souhlasím. Byl jsem se na stadionu podívat v létě, je parádní. Jsem přesvědčený, že kulisa bude skvělá.“

Měli jste při organizaci z něčeho vrásky?
Ton: „To bych ani neřekl. Muselo se upravit pár věcí, udělat pár výjimek, protože se hraje podle pravidel extraligy. Jsou o trochu jiné přestávky, máme to dál do kabin. Bude malinko větší chaos, ale to jsou drobnosti. I když tohle vesměs řeší litvínovská strana, která je jako domácí tým.“
Šlégr: „Měli jsme štěstí, že spolupracujeme s Drážďany, které už s tím mají zkušenosti. Vzájemně si pomáháme několik let, když jsme se bavili o dalších projektech, neváhali jsme a šli jsme do venkovního utkání. Je to pro nás jednodušší, i když to zase není tak, že bychom nic nedělali, zajišťujeme spoustu věcí. Chceme připravit pro fanoušky nezapomenutelný zápas. Chystáme upomínkové předměty, aby si mohli i něco odnést domů. A řadu dalších doprovodných akcí.“

Petře, nechtěli byste i vy jako Sparta venkovní zápas zorganizovat?
Ton: „Zaznamenal jsem, že se šeptalo o tom, že by se to mohlo udělat výhledově na fotbalové Spartě. Ale těžko říct. Tam kapacita není tak velká, je otázka, jak by se to celé zaplatilo. Za sebe ale můžu říct, že by jednou bylo moc hezké to uspořádat, tak uvidíme.“

Proti komu byste si rádi zahráli?
Ton: „Nejlepší by byla Slavia, ale to by se musela nejdřív probojovat zpátky do extraligy. Pokud jde o fanouškovskou základnu, asi by to byla Kometa. No a Jarda ( Jágr ) nám sliboval, že bude hrát do padesáti. Takže kdyby to bylo v nejbližších třech letech, týkalo by se to i Kladna. (usměje se) Ale to je budoucnost, teď se chystáme na zápas s Litvínovem.“

Hockey Open Air 2020

Těší vás, Jirko, že právě vy jste po letech přišli s touhle myšlenkou? Jste na klub hrdý?
Šlégr: „Já byl vždycky pyšný na Litvínov. A vždycky budu, ať se bude dít cokoliv. Je to příjemný pocit. Ale nejde o nás, jde o fanoušky. Právě pro ně se hraje. Snažíme se řídit klub tak, aby byli spokojení, i když to není žádná legrace. Ale jsme rádi, že jim dáváme možnost si užít venkovní utkání. Doufám, že si to všichni společně užijeme.“
Ton: „Bude to něco unikátního.“

Sparta se v minulých letech trápila, tentokrát v extralize válí. Takže o to víc si můžete hokejový svátek vychutnat?
Ton: „V roli sportovního ředitele jsem první rok, takže nechci moc hodnotit, co bylo. Jsem každopádně moc rád za to, jak jsme do sezony vstoupili, má to oproti předešlým rokům vzestupnou tendenci. Ale myslím si, že si tenhle zápas užije i Litvínov, i když měl v úvodu sezony opačné starosti. Je jasné, že aby z toho měl člověk co nejlepší pocit, je třeba, aby vyhrál. To je náš hlavní cíl. Pořád se hraje o tři body. Všichni víme, jak to chodí, každý bod je důležitý, potom se to každý snaží honit na poslední chvíli.“
Šlégr: „Přesně tak. Je jedno, jestli je Sparta první, nebo ne. Pochopitelně v době, kdy jsme byli poslední, oni první, nebyl to kdovíjak příjemný pocit. Ale my víme, že ji chceme porazit. Za jakýchkoliv okolností.“
Ton: „Když už jsme se o tom před časem s Jirkou bavili, říkal jsem mu, že tyhle ojedinělé zápasy nevyhrávají domácí, ale hosté!“ (usměje se)
Šlégr: „Tak tohle pravidlo bychom hrozně rádi přerušili. Uděláme pro to maximum. Už kvůli tomu, v jaké jsme situaci, můžu zase na oplátku říct, že Sparta ty body tolik nepotřebuje. Kdežto my jako domácí musíme zamakat, abychom vyhráli. Nám se ty body sakra hodí!“
Ton: „Myslím, že ať zápas po sportovní stránce dopadne jakkoliv, nevezme to nikomu radost z celkového zážitku. Ale vyhrát chce každý, to je jasný. Jsme sportovci. Hrajeme o body.“

Třicet tisíc lidí? Magické číslo, přeje si Šlégr

Hraje se v Německu, takže dorazí valná většina tamních fanoušků. Věříte, že si získáte jejich přízeň i díky německému trenérovi Uwemu Kruppovi?
Ton: „Je pravda, že je v Německu hodně populární. Fanoušci tam asi půjdou hlavně na svůj klub, který bude hrát před námi, ale myslím si, že i Sparta by jich mohla hodně nalákat. Nechci, aby to vyznělo nějak moc sebevědomě, ale naše značka je v Německu hodně populární, to jsme viděli i v létě během turnaje v Mannheimu. Hlavně díky Uwemu. Mohlo by hrát roli také to, že fanoušci budou víc zvědaví na elitní český hokej než na druhou německou ligu.“

Nebude mít díky německému trenérovi Sparta navrch?
Šlégr: „Myslím si, ani jeden tým nebude mít výhodu, oba jdeme do něčeho nového. Uvidíme, jak to dopadne. Nechme se překvapit.“

Budete mít vůbec domácí prostředí?
Šlégr: „Těžko říct, asi to nebude úplně domácí, přeci jenom se to hraje jinde. Na druhou stranu drážďanský fotbalový klub má stejné barvy jako my, černo-žluté, takže alespoň barevně to tak bude působit. Nemyslím si, že bude rozhodovat úplně domácí prostředí, spíš celková atmosféra. A ta jistě bude parádní.“

Přípravy kluziště v Drážďanech finišují • Foto Martin Sekanina/CNC

Na stadion se vejde přes 32 tisíc lidí, celý Litvínov má 24 tisíc obyvatel. Takže i kdyby dorazili všichni, nebude to stačit.
Šlégr: „To je pravda. Ale lidi přijedou odevšad, to nemám obavy. Vím, že tam má být opravdu hodně Němců.“
Ton: „Počty jsou tedy jednoduché, což by mělo hrát pro nás! (usměje se) Ale to je spíš tak na odlehčení. Pravdou je, že když jsme byli se Spartou na Spengler Cupu v Davosu a nehrál švýcarský tým, lidi fandili nám, když jsme zrovna měli v sestavě nějakého jejich hráče. Takže věřím, že když teď máme německého žolíka na střídačce, budou fandit taky nám. Jsme hostující tým, většina lidí budou Němci, a já věřím, že těch litvínovských fandů tolik nebude a dopadne to tak, že budeme hostující tým, který vyhraje v domácím prostředí! (usměje se) Naplánoval jsem to dobře, teď už jde jenom o to, aby to kluci odehráli…“

Kolik věříte, že přijde lidí?
Šlégr: „Budu rád, když jich bude třicet tisíc, to je takové magické číslo. Když to bude 32 tisíc, což je maximální kapacita, bude to parádní. Pro mě je zásadní, že je o to velký zájem, jak v Německu, tak v Česku. Nepustili jsme se do ničeho, co by lidi nezajímalo. Jsem rád, že to zase zpropaguje celý náš hokej, nejenom extraligu.“
Ton: „Celkově to bude úžasná věc. Hrát pod širým nebem, co víc si přát? I lidé, kteří hokeji až tolik nerozumí, si to užijou stejně jako přímí aktéři nebo fanoušci, kteří vyloženě přejí jednomu klubu. Protože celkově půjde o mimořádnou společenskou událost.“
Šlégr: „Hlavní je, ať si to lidi užijou. To je něco, co se neděje každý den. Pojďme si všichni zafandit, vychutnat si to. Abychom mohli odcházet s pocitem, že to byla show, o které se bude vyprávět ještě dalších několik let.“

Dělá vám vrásky počasí?
Šlégr: „Já měl tolik jiných starostí, že nechci do sebe dostávat další a stresovat se. Kdybych věděl, že se žene průtrž mračen, byla by to pochopitelně škoda. Ale co s tím člověk nadělá? To je matka příroda. Musíme všichni držet palce, aby to dobře dopadlo.“

4. 1. • 19:50

HC VERVA Litvínov

2:3

ONLINE

4. ledna

19:50

HC Sparta Praha

Zobrazit online přenos

VIDEO z utkání ZDE

Góly

Domácí: 36:21. Ščotka, 54:22. Jarůšek

Hosté: 23:48. Košťálek, 46:15. V. Růžička, 48:16. Rousek

Sestavy

Domácí: Janus (Honzík) – Jánošík (A), Ščotka, Kudla, T. Pavelka, J. Říha, Baránek, Kubát – Petružálek, V. Hübl (C), F. Lukeš – Mahbod, M. Hanzl (A), Jarůšek – Kašpar, Gerhát, Hedberg – Jurčík, Válek, Trávníček.

Hosté: Machovský (J. Sedláček) – Košťálek, Tomáš Dvořák, Polášek, Piskáček (A), Kalina, Blain, Poizl – Smejkal, Tomášek, Řepík (C) – Kudrna, V. Růžička, Rousek – Říčka, Pech (A), Forman – Vitouch, Sukeľ, Dvořáček.

Rozhodčí

Hodek, Šír – Tošenovjan, Jelínek

Stadion

Rudolf-Harbig-Stadion, Drážďany • Utkání Open Air

		Z	V	VP	PP	P	Skóre	B
1. Liberec		52	30	5	2	15	179:131	102
2. Třinec		52	27	4	4	17	163:125	93
3. Sparta		52	21	14	1	16	174:145	92
4. M. Boleslav		52	22	10	6	14	155:124	92
5. Plzeň		52	27	2	7	16	162:142	92
6. Brno		52	21	5	6	20	143:156	79
7. Olomouc		52	20	5	7	20	123:129	77
8. Mountfield		52	19	5	7	21	130:136	74
9. K. Vary		52	16	9	5	22	174:168	71
10. Zlín		52	19	4	5	24	151:151	70
11. Pardubice		52	16	3	10	23	121:160	64
12. Vítkovice		52	14	8	5	25	134:175	63
13. Litvínov		52	16	3	9	24	153:173	63
14. Kladno		52	16	3	6	27	130:177	60

• Generali Play-off
• Předkolo Generali Play-off
• Baráž

Tipsport extraliga

3. ledna 2020 • 16:33

Sparta a Litvínov se před Open Air bojí deště. Fotbalisté museli do parku

Tipsport extraliga

3. ledna 2020 • 13:06

Open Air v televizi: Litvínov - Sparta v Drážďanech? O2 TV chystá megapřenos