Že umí trefně zahlásit slovem a někoho popíchnout (slovně i jinak), to se v prostředí českého hokeje dobře ví. Radek Duda býval vždy specifickým článkem týmů, kabin, soutěží. Reprezentant špičkových tuzemských celků i národního týmu, záruka jinakosti. Třeba v upřímnosti. „Takový jsem a vždycky budu. Pravda nebo kritika kolikrát bolí, ale je to něco, co vás posune vpřed,“ míní vládce žebříčku TOP hokejových hlášek roku 2018.
Bylo léto, venku hic a v aréně pražských Letňan po tréninku plno současných i bývalých hokejových hvězd. Tady David Pastrňák, támhle Tomáš Hertl s Vladimírem Sobotkou, v druhém koutu Petr Nedvěd nebo Radek Duda.
V tu dobu po návratu z druholigového Freiburgu bez angažmá, zato lačný po zajímavé šichtě. Ale pozor, páni manažeři, zadarmo to nebude, bylo cítit vzduchem varování. „Určitě nebudu hrát hokej za sumu, kterou berou holky na pokladnách v Lidlu. Člověk má svoji taxu, pod ni nemůžu jít. Čas je drahý a rodina důležitější,“ vypadlo z Dudy originální přirovnání a deníkem Sport vybrané jako hokejový výrok roku 2018.
Radku, nakupujete někdy v Lidlu?
„Pozor, já mám Lidl rád. Možná byste to do mě neřekli, ale je to můj hodně oblíbený supermarket. Nejen doma. Zvykl jsem si v něm nakupovat v Německu, v Rakousku, v Itálii. Chodím tam moc rád, to říkám naprosto upřímně.“
Za pokladnu byste si nesedl?
„Všichni víme, že holkám se zvýšily peníze, ten jejich rohlík ve tváři se rázem obrátil na druhou stranu. Dřív mi ta děvčata přišla naštvaná, zadumaná, ale co jim prize money vylítly nahoru, nasadila úplně jiný výraz. A je to tak v pořádku, holky si ty kačky zaslouží. Klobouk dolů před nimi, špatně namarkuješ a máš hned problém. Zákazníci ve frontě u kasy umí být nevrlí, málokdo je tak příjemný a vstřícný jako já…“ (směje se)
Mzda obsluze kasy vylítla během roku někam ke třiceti tisícům korun měsíčně. Nepřijde doba, kdy se za pokladnou objeví některý bývalý hokejista?
„No, řeknu vám, jsou to kolikrát smutné příběhy, jak někteří kluci po kariéře končí. Doufám, že jich co nejvíc bude rozumných a naloží s penězi uvážlivě.“
Zmínil jste, že máte svoji taxu, pod kterou nemůžete jít. Dostal jste ji v Chomutově?
„Jednoznačně. Vím, že nejsem mladé zboží, spíš inventář. Ale jsem si jistý, že tomu byznysu mám pořád co dát a klukům v týmu pomoci. Moje cena je samozřejmě jinde, než bývala kdysi, a jde o to, aby obě strany by spokojené. To platí pro každý kšeft. S Vláďou Růžičkou jsme si něco řekli před prvním podpisem smlouvy, podali jsme si ruku na spolupráci. Během poslední repre pauzy jsme si sedli znovu a domluvili se do konce sezony. Pro svý parťáky v Chomutově chci být dobrým spoluhráčem, hráčem, kterému můžou věřit. Aby věděli, že je nenechám ve štychu. Moje role u Pirátů je trochu jiná než zkraje sezony v Benátkách, kde jsem řadě kluků mohl posloužit i jako mentor. Mám vždycky radost, když se za klukama v Liberci (Benátky jsou farmou Bílých Tygrů) stavím a vidím, jaký progres za ten čas udělali. Celý hokej je o tréninku, to je stará pravda.“
Na vašich výrocích si cením, že jste schopný mluvit upřímně, tak jak to cítíte, nebojíte se jít s kůží na trh. Jistě sám cítíte, že to v českém hokeji není tradiční vlastnost...
„Cítím a mrzí mě to. Odjakživa mám s tím, co říkám, problémy. Ale já se nechci měnit a nehodlám se měnit. Kdo se mnou přijde do kontaktu a pozná mě zblízka, myslím, že ocení, jaký jsem. Ví totiž, že se na mě může spolehnout. Snažím se být stoprocentní rovina a doma usínat s pocitem, že se na sebe můžu podívat do zrcadla. Něco jiného je, pokud se ke mně někdo chová jinak, než bych já považoval za správné. Pak se takovému chování sám přizpůsobím. To ani jinak nejde.“
Ve vašich komentářích pro deník Sport a iSport.cz jste ohodnotil desítky hokejistů, dočkal jste se od některého z nich reakce přímo na ledě?
„Jednoznačně. Většinou na mě kluci zahlaholili něco ve smyslu, ať ho ve Sportu tolik nechválím, že tak dobrej zase není. Takhle a podobně, zkrátka v tomhle stylu.“
A co vy na to?
„Já si do svých komentářů nenechal kecat. Jak to vidím, tak to povím. Ale beru samozřejmě v potaz názory lidí z branže, kteří to třeba vidí trochu jinak. Nikde není psáno, že Radek Duda ví všechno. Takhle jsem to nikdy nebral a ani jsem nechtěl, aby si to někdo mohl myslet. Není to tak. Dostal jsem od Sportu možnost psát pravidelné komentáře k extralize a k reprezentaci, rád jsem ji využil s tím, že jsem od začátku věděl, že budu maximálně upřímný a tím pádem i férový. Ale nebral jsem to tak, že se mnou přijde tisíciprocentní pravda a žádná jiná neexistuje. Žádné Šalamounovo hovno jsem nesnědl.“
Naplňovala vás nová role v médiích?
„Komentáře mě bavily moc. Ohromně jsem si to užíval, tímto děkuju Sportu za spolupráci. Měl jsem plno skvělých ohlasů od lidí. Ať už z hokejového byznysu nebo i z mimohokejového. Myslím, že jsme spoustě lidí otevřeli oči. Nemyslím si, že jsme vyloženě kritizovali, to rozhodně ne. Ani to nebyl smysl. Mnohem víc jsme lidem, jejichž životním krédem je sport, chtěli dát nahlídnout pod pokličku. Dát vědět, o čem ten hokej je, popsat některé zákonitosti, vylíčit, co hokej ovlivňuje a podobně. Hlavně mu dát popularitu, kterou si zaslouží. Pořád se bavíme o nejpopulárnějším kolektivním sportu v republice.“
S psaním svých postřehů na nějakou dobu a vynuceně končíte. Jakmile opustíte mantinely extraligy, míníte pokračovat?
„Pokud bude zájem, tak jednoznačně. Já hokej miluju, je nedílnou součástí mého života, v hokeji se pohybuju přes třicet let a nedokážu si bez něj svůj život představit. Vrcholový hokej mě bere pořád, proto stále švihám nohama, je to tak silná vášeň, že se jí nedá odolat. Těším se na každý trénink a zápas víc než dřív. Do toho hltám informace odjinud, bavím se s lidmi, kteří v hokeji něco dokázali, a z toho čerpám, zajímá mě každý názor, obohacuje mě. V kariéře jsem si i po světě udělal spoustu přátel, s nimiž komunikuju, navzájem sdílíme informace a zkušenosti. Český hokej má obrovskou tradici, není na tom zle, ale musíme ho postrkávat výš a dál. Že teď přišla závora, stane se… Já toho v kariéře ušel dost a mílovými kroky, svoje ego si zvládnu schovat do trenek, umím se s tím prostě vypořádat.“
