AKTUALIZOVÁNO - Poprvé od červencové nehody, při níž jeho vinou zemřel otec fotbalisty Lokvence, poskytl větší rozhovor. Ladislav Lubina promluvil na jihu Slovenska, kde trénuje druholigové Nové Zámky, exkluzivně pro deník Sport.
Jednačtyřicetiletému kouči hrozí až pět let vězení. Ale on se hodlá bavit jen o hokeji. „Baví mě to tady,“ prohlásil bývalý reprezentant ve svém „azylu“. Otázky na soukromí odmítl zodpovědět.
Do Nových Zámků to má z Pardubic zhruba 350 kilometrů. Od tragické havárie ale za volant nesedá. „Neřídím,“ přiznává. Na Slovensko se nejčastěji dopravuje vlakem.
| OČIMA VRATISLAVA LOKVENCE |
| „Nerad bych se už k tomu, co se stalo, vyjadřoval. Vše má v rukou právník a pravidelně mě informuje, jak se vyvíjí situace. Čekáme, že dojde k obžalobě, a já osobně samozřejmě doufám, že dojde i k odsouzení. To, že Lubina trénuje na Slovensku, jsem se někde dočetl, ale jinak se o něj nezajímám. Jak jsem řekl, vše řeší právník a já jen čekám, jak to dopadne.“ |
Extraligové Pardubice, kde jste dělal asistenta, a jejich krásnou ČEZ Arénu jste vyměnil za druholigový slovenský klub se stařičkým zimákem a amatéry v kádru. Jak to nesete?
„Jsem zvyklý z Chrudimi. Tady je to podobné. Nevidím v tom problém. Veškerá práce směřuje k tomu, abychom se zachránili a případně postoupili do play off .“
Máte podepsanou smlouvu, nebo pracujete na podání ruky?
„To snad nebudeme rozebírat. (rozhodně) Budu tu tak dlouho, jak budu chtít. A s nikým se nebudu dohadovat.“
V červenci jste zavinil dopravní nehodu, při níž umřel otec fotbalisty Vratislava Lokvence. Jste vyšetřovaný policií a hrozí vám několikaleté vězení. Musím se zeptat, jak se cítíte…
„Hele, na něčem jsme se domluvili. Takže to buď budeme respektovat, anebo toho rychle necháme. Za chvíli mám trénink.“ (naštvaně)
Dobře, pojďme zpátky k hokeji. Když jste mužstvo před devíti dny převzal, bylo na posledním místě. Nechystáte se mu pomoci také jako hráč?
„Nechystám. Nevím, kdo s takovou blbostí přišel. S nikým jsem se o tom nebavil. A osobně mě to vůbec nenapadlo. Tuhle etapu života už mám za sebou.“
Pozvednete Nové Zámky?
„Uvidíme. Určitě nepatříme na poslední místo. Ale to řekne o svém týmu každý trenér. Kluci jsou mladí a od toho se vše odvíjí. Potřebujeme nějaké zkušené hráče. Poohlížíme se po posilách. Ale jen na Slovensku.“
Poslouchají vás hráči?
„Myslím, že jo. A kdyby neposlouchali, tak se to udělá tak, aby poslouchali.“ (úsměv)
Bydlíte ve městě?
„Přes týden jsem tady a na víkend jezdím domů. Město jsem si ještě prohlédnout nestihl. Mám spoustu práce kolem našeho týmu. Dá se říct, že žiju hokejem.“
Naplňuje vás tahle práce?
„Samozřejmě. Hokeji se věnuji celý život. Když jsem se mu nemohl věnovat, tak mi chyběl.“
Jak jste se sem vůbec dostal?
„Bavili jsme se o tom s vedením už někdy před dvěma měsíci. A postupem času celá věc dozrála. Věřím, že tady vydržím do konce sezony. Ke klubu mě vážou dobré přátelské vztahy s vedením. Lidé teď v Nových Zámcích na hokej moc nechodí, protože se nedařilo. Na poslední domácí zápas přišly asi tak tři stovky fanoušků. Ale na to jsem taky zvyklý z Chrudimi.“
V kádru máte i Maďary, že?
„Občas sem nějací přijedou. Maďarsky jsem se nenaučil, takže s nimi mluvím hlavně anglicky.“
Nejste naštvaný na Pardubice, že vás po nehodě hodily přes palubu?
„Nejsem naštvaný na nikoho.“
