Dostala se na vrchol a rozhodla se jít dál. Česká kickboxerka Sandra Mašková v červenci získala zlatou medaili na Světových hrách v polské Vratislavi a rozhodla se, že pro příště natrénuje na jiné odvětví. Než se ale vrhne do víru MMA, zkusila jsem si s ní já, redaktorka iSport.cz, zatrénovat.
„Pořádně zpevni břicho. Musíš počítat s tím, že tě tam může soupeř kdykoliv udeřit,“ vysvětlovala mi po cvicích na rozehřátí vysmátá vítězka Světových her v kickboxu. Bum! „Vidíš, nemáš to dost zpěvněný,“ ukázala názorně. Sandra Mašková se kromě zápasení kickboxem živí i jinak. Jako koučka nabízí osobní tréninky, a tak ví, jak co nejlépe vysvětlit správnou techniku. Opravdu, po dvou ukázkách už jsem si na nezpevněné břicho dávala pořádný pozor.
Bojové sporty má v krvi. I přesto, že jsme si daly sraz na devátou ráno, tedy na čas, kdy já většinou teprve vstávám z postele, hýřila úsměvy a energií. V pankráckém Tiger Gymu je totiž doma a je to vidět. Její optimismus by mě snad probral i v pět ráno.
Já sama už druhým rokem trénuji thajský box, i proto jsme se se Sandrou domluvily, že si vyzkoušíme sparring, tedy tréninkový zápas. Jelikož jsem se ale přes prázdniny dostala z formy, bylo to spíše jednostranné. I když popravdě by to bylo jednostranné, i kdybych v té formě byla.
Po zahřátí mě nechala rozbouchat na lapech (úderové bloky) a po slibu, že na mě bude v rámci možností hodná, jsme si daly tříkolový sparring. I když se mohla snažit jen na půl, bylo hodně těžké se jí dostat k tělu. Když na mě přišla s čistě kickboxerským kouskem, tak se smála: „No jo, na tohle thajboxeři moc reagovat neumí.“
Ze tří kol jsem nakonec trefila snad jen pár ran na tělo a prošel mi jeden čistý round kick na žebra, já toho inkasovala mnohem víc. Ve třetím kole mi navíc ukázala, co už umí z MMA, když mě nečekaně a naprosto bez odporu strhla na zem. No dobrá, příště se budu ptát na techniky z MMA raději až po tréninku, ale dostala jsem, co jsem chtěla.
Po třech kolech jsem byla ráda, když jsem si mohla vyndat chránič na zuby a pořádně se nadechnout. Zničeně jsem oddychovala, zatímco na Sandře nebyla žádná známka únavy. „Lidi mi tipují 25 let a já se cítím na 20,“ popisovala na poznámku, že už jí za rok bude 30 let. A přestože je o dva roky starší než já, fyzičku by mohla rozdávat.
Na oddechnutí teď moc času nemá. Na podzim ji čeká mistrovství světa i Evropské hry, v prosinci plánuje debut v MMA. „Do MMA ale nepřestupuju! Srdíčkem jsem pořád kickboxer,“ upozorňuje bojovnice.
Na konci letošní zimy jsem si vyzkoušela i sparring s Lucií Pudilovou, která o měsíc později podepsala jako první Češka smlouvu s UFC. A co vy víte, třeba se příští rok budu moci chlubit, že jsem si mohla bouchnout hned do dvou holek, které to v MMA dotáhly na vrchol.
