Ondřeji Bankovi maminka od malička říkala: Děláš mi ostudu! Stroj se slušně, vypadáš jak vágus! Bývalý lyžař zareagoval, jak je jeho zvykem, po svém… Už během aktivního ježdění přivedl na svět stejnojmennou značku lyžařského oblečení a doplňků. S Vagusem plánuje průlom na zahraniční trhy, díky značce skautuje i nové české lyžařské talenty. A také ho plně zaměstnává Ester Ledecká, obojživelnice, která jezdí Světový pohár na snowboardu i lyžích. Její trenérský tým Bank před startem letošní sezony rozšířil.
Po konci závodní kariéry máte na byznys více času. Jak se značce Vagus daří?
„Neplatí to úplně, myslel jsem, že ho bude více, přece jen dost času trávím s Ester Ledeckou , chci být letos na každém jejím závodě, takže to je strašně cestování, do toho rodina. Ale baví mě to moc, chystáme na letošní rok hodně novinek, takže je to fajn.“
Takže jste už povýšil hobby na regulérní výdělečnou činnost?
„Dá se to tak říci, zrovna dnes jsem koukal na výsledky prodeje, a jde to dobře. Musím zaklepat. Momentálně je to jedna ze tří věcí, které mě živí. Snad to bude tak fungovat dál a bude to generovat peníze i více lidem.“
Kolik lidí ve Vagusu v současné době kromě vás pracuje?
„Asi nějakých šest, je to ale stále v takovém nadšeneckém módu, takže ostatní mají své jiné práce. Ale i v tomto směru se zlepšujeme, děláme postupné krůčky.“
Co přesně spadá do vaší kompetence?
„Design, to je asi můj hlavní pracovní úkol. Prostě vymýšlím nové věci, nádech, jak bychom chtěli vypadat a co vyrábět. Týmové stejnokroje a sporťácké soupravy se třemi pruhy nebo fajfkou mě nikdy moc nebraly. Jsem takový kreativec, ale snažím se i nějak plánovat budoucnost, jak se dostat do více obchodů a tak, tady si ale nechávám poradit.“
Ruku na srdce, značek s lyžařským oblečením je spousta, čím se lišíte?
„Tak třeba brýle na lyže bývají buď kvalitní, super technicky vychytaný, ale absolutně nudný a nezajímavý. Naopak snowboarďácké brýle jsou hezký a originální, ale na sjezd by si je vzal jen blázen. My se snažíme to nějak skloubit dohromady, aby to bylo cool i funkční. A také se snažíme všechno vyrábět v Česku, třeba komponenty jsou od čtyř různých českých firem, aby to bylo kvalitní. Výrobní cena je sice vysoká, ale takový směr jsme si vybrali.“
Letos bude ve vaší přilbě jezdit i sjezdař Jan Hudec, rodák ze Šumperka, který reprezentoval i Kanadu.
„Je to tak, řešili jsme to dlouho a jsem rád, že jsme se nakonec domluvili. Hodně se psalo, že bude mít i vlastní unikátní design, podobný jako jsem míval já. Ale to není pravda, bude jezdit v přilbě v motivech, které normálně prodáváme i pro běžné zákazníky. Může si ji koupit opravdu každý, ani není nijak zvlášť drahá, je to vlastně jediný typ, který v současnosti máme, takže neměl moc na výběr.“ (usmívá se)
Při zmínce o helmě mi hned vytanul na mysli váš děsivý pád na MS 2015 v Beaver Creeku. Tam jste ji asi řádně otestoval, že?
„Jo jo, měl jsem tam na hlavě svojí helmu, naštěstí. (směje se) Jsem rád, že se ukázalo, že funguje, a že mi vlastně zachránila život.“
Zajímá mě, jak verbujete další lyžaře, aby doplňky Vagus vyzkoušeli. Všichni vás ve Světovém poháru znají, je to díky tomu snazší?
„To je pravda, všichni vědí, že Vagus je moje značka. Snažím se to teď určitě řešit aktivněji než dříve, vymýšlím, jakým směrem se vydat. Komunikuju s klukama z Francie, Itálie nebo Německa, líbí se jim to, takže nějaké spolupráci nebo sponzoringu se nebrání. Často samozřejmě už ale mají jiné sponzory, takže to bude běh na delší trať.“
Na webových stránkách Vagusu je kromě vás nejzvučnějším jménem olympijská vítězka ze Soči a snowboardcrossařka Eva Samková . Jak probíhá spolupráce?
„Na Evku nedám dopustit, probíhá to všechno úplně přirozeně. Dva roky před Soči jsem viděl, jak je nesmírně talentovaná a víceméně jsem tušil, že na olympiádě ve snowboardcrossu, hodně mladé disciplíně, by mohla získat medaili. Tak jsem ji oslovil, byla mi hrozně sympatická. Domluvit se nebyl žádný problém a naše partnerství funguje doteď. My ji do ničeho netlačíme, nechceme po ní žádné velké akce, takže je to pro ni hodně přátelsky nastavené. Jsme ale strašně rádi, že v našich produktech jezdí a že jí helma sedí.“
U Samkové jste ukázal zlatou ruku, co další čeští lyžaři?
„To je hodně vtipné, kdysi jsem se domlouval právě i s Ester Ledeckou, kterou nyní trénuji. Ale pak jsem toho měl nějak hodně, byl jsem v cizině na svěťáku, a úplně jsem na ni zapomněl a už ji nezavolal, takže se pak domluvila na sponzoringu s někým jiným. Škoda.“ (směje se)
A nějaké nové české talenty, máte někoho v merku?
„Určitě se pohlížím a snažím se dění v Česku sledovat. Hlavně ale chci, aby ten závodník nebo závodnice nějak zapadali do našeho koloritu. Toho jak chceme, aby se Vagus profiloval. Zlatá medaile je sice samozřejmě super, ale není to vůbec podmínka. Klidně budu podporovat někoho, kdo jezdí poslední, je to úplný looser, ale bude mi sympatický. To je nejdůležitější.“
Já od vás nosím čepici Trpaslic, přítelkyně má čelenku. Jaký je váš nejoblíbenější kousek?
„Překvapivě asi přilba. (směje se) Dále pak brýle, ty nosím asi všechny, snažím se je střídat. Vlastně asi všechno, abych odpověděl diplomaticky.“
Plány do nejbližší budoucnosti jsou jaké?
„Určitě expanze do zahraničí, začneme asi na Slovensku, kde mám hodně kamarádů. Ale těch variant je více. Přemýšlím teď, co všechno je tajné, a co všechno vám můžu říct. Asi za měsíc prozradíme spolupráci s jednou velkou firmou, na to se moc těším. Rád bych také zefektivnil výrobní proces v Čechách, který je, jak už jsem říkal, hodně finančně náročný.“
Vagus je za mě hodně cool název, řekněte mi ale, nelitoval jste někdy, že jste nevymyslel nějaké učesanější označení?
„Vůbec ne, právě naopak! Jsem rozhodně přesvědčený, že je to správně, jedno z mých nejlepších rozhodnutí. Možná je to i jediná věc, kterou jsem vymyslel sám a je správně… V České republice to funguje velmi dobře, samozřejmě druhá strana mince je zahraničí, kde si ze mě dělají srandu, servisák od Elanu třeba říká, že se to jmenuje Vaginus. Tohle se snažíme komunikovat a vysvětlovat, ještě to zřejmě budeme muset nějak ošetřit.“
Z Ester bych si hned vzal asi deset věcí
Vraťme se k Ester Ledecké. Když jí vidíte, jak letí po svahu, vrací se vám vzpomínky na vaše závodní ježdění?
"Jasně, vzpomenu si, jak jsem na této sjezdovce několikrát sám jel. Ale že by mi to nějak moc chybělo, se říci nedá. Strašně mě baví moje nová pozice a to, co tady společně vytváříme. Takže netrávím čas vzpomínkami na minulost, snažím se plnit, proč tu jsem. Zrychlit Ester a pomocí jí, jak nejlépe umím.“
Hlavním lyžařským koučem Ester je váš bratr Tomáš, který trénoval během aktivní kariéry i vás. Má k dámě rozdílný metr?
„Žádná velká změna tam není, my jsme si s Ester hodně podobní, mě také musel v tréninku spíš brzdit. Kdyby bylo jen na Ester, snad by na sjezdovce i spala. Ale zase na druhou stranu se v nějakých věcech lišíme, díky bohu pro ni.“ (směje se)
Teď jste zněl trošku tajemně, v čem má nad vámi Ester navrch?
„Je daleko zodpovědnější a také více cílevědomá. Dává tomu víc! Ne že bych tomu já nedával všechno, ale v přístupu k přípravě je úplně jinde než já, já se tomu dokázal oddat jen při ostrém závodění. Vlastně už na prvním závodě, co jsem s ní byl, mě napadlo asi deset věcí, co jsem mohl dělat také a nedělal, a určitě by mi to také pomohlo k lepším výsledkům. Je stoprocentní profík, desetkrát více než já."
V lyžařském týmu má kromě vás a bratra ještě další dva muže, musíte se někdy krotit, abyste ji svými postřehy úplně nezahltily?
„Naopak, Ester je taková, že si žádá maximum informací, je věčně nespokojená a přemýšlí, jak se zlepšit. Chce vědět všechno, co může vědět a mohlo by jí pomoci. Ale krotit se snažíme, přeci jen je to strašně náročné, kloubit prkno a lyže.“
Sám jste platil za velkého obojživelníka, jezdil jste sjezdy i slalomy. Kloubení těchto disciplín je ale ještě o pár tříd jinde, viďte?
„To ano, je to neskutečné. Plánování závodů, ale i tréninků na prkno a lyže je opravdu náročné, nesmíme ji přetáhnout, na to hodně dbáme. Ale sám s tím mám nějaké zkušenosti, jezdil jsem různé disciplíny, takže je mi to strašně sympatické. Proto jsem se do trénování Ester i pustil a chtěl jí v tom pomoci. A vypadá to, že to vlastně není úplně nereálné dělat oba sporty na nejvyšší úrovni. I když si spousta lidí klepala na čelo. Já před dvěma roky dělal to samé, ale teď zjišťuju, že to jde, a to mě ohromně baví.“
Zmínil jste náročnost při plánování tréninků, kde jsou další úskalí kombinování snowboardu a lyží?
„Oproti jiným závodnicím má Ester polovinu tréninků, to je velký hendikep. Proti těm nejlepším toho odtrénuje jen nějakých 40 procent, to samozřejmě bude vždycky znát. Ale co nenajezdí v tréninku, kompenzuje svým zápalem a obrovským talentem.“
Esteřinu univerzálnost chválil i sedminásobný vítěz Světového poháru Marcel Hirscher, přidalo jí to sebevědomí?
„Strašně jí to potěšilo, ostatně taková slova od nejlepšího lyžaře historie by nakopla asi všechny, kteří se našemu sportu věnují. Ester ale žádnou extra motivaci nepotřebuje, sama je nastavená tak, že všechno dělá na 110 procent, takže v tomto směru už tam moc prostoru na zlepšení nezbývá.“
Když pomineme nasazení, kde vidíte její nejsilnější stránky?
„Je vylyžovaná a má cítění pro rychlost. Ten oblouk v zatáčkách je stejný na lyžích i na snowboardu, musíte to cítit, vnímat sjezdovku, to ona dokáže. A také je neuvěřitelně fyzicky připravená, v tom je oproti jiným holkám úplně někde jinde.“
Co rezervy Ester, na čem chcete nejvíce zapracovat optikou celé sezony?
„Před závody Světového poháru v Lake Louise nestála Ester několik týdnů na lyžích, prostě na to v jejím harmonogramu nějak nevyšlo místo. Takže možná tohle trošku zefektivnit, ale jinak jsou to drobnosti. Až je to skoro úsměvné, ale ona je opravdu výborná lyžařka, skoro hotová. Rezervy tam jsou a budou, ale jdeme dobrým směrem.“
Velkým tématem nejen mezi lyžaři je únorová olympiáda v Pchjongčchangu. V týmu to ale moc neřešíte, že?
„Nechceme ji zbytečně stresovat, opravdu k tomu přistupujeme jako ke každému jinému závodu. Ona sama si to nepřeje, dokonce je nějaké pravidlo, kdo řekne slovo olympiáda, platí pokutu deset euro do kasičky. Já u toho ale nebyl, když to vznikalo, ani jsem nic neplatil.“
Takže i nestresování s velkou akcí máte společné, také jste platil za velkého flegmatika.
„To je pravda, já osobně jsem olympiády určitě nějak přehnaně neřešil, je to jeden závod v roce. Chceme na něj Ester dobře připravit, nijak to v týmu nepodceňujeme, ale opravdu se nedá chystat jen právě na Pchjongčchang. Když dokáže být Ester desátá v Lake Louise, tak je to cennější, než na olympiádě, ta konkurence ve Světovém poháru je mnohem větší. Pro nás je vrchol každý Světový pohár.“
