Krásná atletka Seidlová mezi chlapy: Co je v domě, není pro mě!

V jednadvaceti letech má to nejlepší teprve před sebou. Aktuální osobní rekord 53,08 na čtyřstovce může stlačit klidně o celou vteřinu. Což už je známka evropské třídy, navíc s parťačkami ze štafety si v blízkém budoucnu činí zálusk na velkou medaili, na navázání na partu „Rychlých holek“. Kde se vzala půvabná atletka, jež málokterého fanouška nechá chladným a své obdivovatele rozpaluje příspěvky na instagramu? Svěřenkyně uznávaného kouče Dalibora Kupky vám poví svůj příběh.

Už vám někdo řekl, že mu trochu připomínáte Gabrielu Koukalovou?
„No, nejste první, to musím říct. Hodně lidí mě k ní přirovnává, jednak vzhledem a pak i některými příhodami.“

Roztržitostí?
„Přesně tak. Spěchám, zapomínám… Musím si kontrolovat, zda si beru s sebou obě tretry, jsem totiž schopná vyrazit na závody s jednou… Kdysi jsem přišla do haly na trénink s jednou botou a musela se vrátit na pokoj.“

Lákalo by vás stát se v českém sportovním prostředí nástupkyní Koukalové? S přesahem mimo sportovní svět.
„Nevím, jestli zrovna já… Gábina je třída, veleúspěšnou sportovkyní.“

A pro mnohé se smutným koncem.
„Vím, bylo to hodně propírané téma. Samozřejmě, kdo by nechtěl být díky sportu slavný a středem pozornosti. Jenže ono to vedle spousty příjemných věcí přináší i ty horší. Jakmile se vám daří, nabalí se na vás houfy lidí, všichni se k vám chovají hezky a vlídně. Těžko pak rozpoznáte, kdo to s vámi myslí upřímně a kdo je vypočítavý.“

Máte čuch na lidi?
„Já už se nejednou spálila, stala jsem se proto opatrnější. Trvá mi teď delší dobu, než někomu začnu důvěřovat. Na druhou stranu jsem velký extrovert, nemám problém se bavit s každým. Něco jiného je připustit si někoho k tělu. Na to si dávám pozor.“

Váš instagram je plný hezkých, atraktivních fotografií. Baví vás sociální sítě?
„Ale zase tam nedávám úplně všechno jako někteří jiní, toho schopná nejsem. Přece jen, na instagramu vás vidí každý, kdo o to má zájem, čili tam nebudu dávat něco, co nechci. Fotka v plavkách mi ale přijde v pohodě, jako atletka běhám v dresu s odhaleným břichem a je vidět i zadek. Z toho vyplývá, že tyto partie se na instagramu budou vyskytovat.“ (usmívá se)

Máte svoji hranici, za kterou nepůjdete?
„Nesvlékla bych se kvůli fotkám, nenechala bych se fotit nahá. Ani za nic. Ač se to někomu nemusí zdát, jsem stydlivá. Některé věci mají své hranice.“

Podzim je tady, baví atleta trénovat, když má po hlavní sezoně?
„Je pravdou, že Berlín byl vrchol a já jsem strašně ráda, že jsem se na šampionát dostala, bylo to vyloženě na poslední chvíli. Ještě mě čeká republika do 22 let, kde poběžím sprinty. Právě na nich s trenérem potřebuju zapracovat, směrem ke čtvrtce, včetně haly. Musím se přiznat, že už trochu cítím únavu, ale s trenérem se ještě zvládneme namotivovat k dobrému času.“

Je reálné zaběhnout si na soumraku sezony osobák?
„Trenér mě k tomu tlačí, moc by si to přál. Chce po mně, abych do každého závodu šla s cílem vylepšit si svoje maximum. V nejlepší formě běhám prakticky jen čtvrtku, sprinty jdou bokem a kouč by si právě přál, abych si vylepšila čas na dvoustovce. Doufejme, že se to posune.“

Jaké kariérní mety nosíte v hlavě: jde o čas, nebo spíš o medaili?
„Já si dávám postupné cíle. Osobák, splnění limitu, ale pak mám i vysoké cíle. Jako každý atlet. Jen o nich nerada mluvím. Můj osobák na 400 metrů je lehce nad 53 vteřin, přála bych si moc prolomit tu hranici, aby můj nejlepší čas začínal dvaapadesátkou. To už je známka kvality, evropský čas. Je ale pravdou, že takových časů bylo letos v Berlíně hodně. Je to o tom neusnout na vavřínech a dál tvrdě makat.“

Jednadvacetiletá Zdeňka Seidlová patří mezi nejtalentovanější a nejkrásnější české sportovkyně • Barbora Reichová / Sport

Štve vás, jakmile si osobní maximum nezaběhnete na vrcholné akci roku?
„Štve, určitě ano. Hrozně moc bych si to přála. Je fakt, že letos jsem si osobáky zaběhla několikrát, šlo to dobře, takže jsem doufala v lepší čas i v Berlíně na Evropě, bohužel o dvě, tři desetiny to nevyšlo.“

Přijde mi, že si řada českých atletů zajistí osobní rekordy na domácích mítincích, ale málokdy v cizině, nota bene na stěžejních akcích. Je to jen můj dojem?
„Ale zrovna u mě to tak není. Jako juniorka nebo dorostenka jsem si osobáky běhala na mistrovstvích světa nebo Evropy. Uvidíme, jak to půjde mezi dospělými. Loni jsem se hrozně trápila, vůbec mi to nešlo, až letos jsem se vrátila zpátky.“

Co bylo příčinou?
„Asi víc věcí naráz. Přestoupila jsem z malého města do Prahy, pod nového trenéra, nastoupila na novou školu, do toho různá zranění, nemoci, záněty, zvrtlé kotníky…“ (kroutí hlavou)

Semenyaová? Nesouhlasím, aby závodila s ženami

Ráda byste běhala pod 53 vteřin, což stojí dost úsilí. Když si vezmete hodnotu světového rekordu 47,60 z osmdesátých let z laboratoře NDR, co si tak pomyslíte?
„Takový čas je sci-fi představa. Nechci nic zpochybňovat, taková nejsem, ale moje cíle jsou trochu nižší než časy kolem 48 vteřin. Co si budeme povídat, je to nereálné.“

A také asi tenký led…
„Co na to říci… Na druhou stranu, na Polce Justyně Swiety-Erseticové se ukazuje, že lze v dnešní době běhat čtvrtku i pod 51 vteřin. A nemusí být ani tmavé pleti, aby to šlo zvládnout. Polka je pro mě velkou motivací.“

Nikdy jste nepřemýšlela nad tím, zda má smysl bojovat proti geneticky lépe vybaveným atletům tmavé pleti?
„Já mám atletiku ráda, baví mě, nedělám ji jen kvůli potřebě vítězství. A pokud vidíte, že i bílí sportovci se dokážou prosadit, věřím, že i jednou já to dokážu.“

Dobrá, ale pak tu máte například osvalenou Caster Semenyaovou…
„Kdybych byla na její úrovni a měla s ní pravidelně závodit, úplně nadšená bych nebyla. Ona sice říká, že nemůže za to, jak se narodila, že má zvýšenou hladinu testosteronu. Tomu věříme. Ale pořád je to zvýšená hladina testosteronu a tudíž výhoda oproti ostatním závodnicím. Je to v podstatě stejné, jako kdyby někdo běhal se třema nohama, byl rychlejší než ostatní a používal argument, že za to nemůže, protože se tak narodil.