JAN JAROCH - Bylo potřeba velkého díla náhody, aby člověk konečně dostal šanci promluvit si s Nicole Vaidišovou. V sobotu odlétám do Paříže odpolední linkou ČSA, nastupuji na palubu tradičně mezi posledními a ejha, moje místo je hned vedle bývalé tenisové star.
„To je trapas, promiň,“ omlouvám se Nicole, se kterou se známe už nějaký rok. Letí za svým manželem Radkem Štěpánkem do Paříže na French Open, jak jinak.
Je to soukromý rozhovor o všem možném, ale nedokážu si odpustit, abych ostatním nesdělil, jak se to má s jejím tenisem. Snad se nebude zlobit.
Je přesně pět let poté, co sama v antukové Paříži senzačně proletěla do semifi nále a proti Světlaně Kuzněcovové ji jen pár míčů dělilo od titulového zápasu. Tehdy jí bylo sedmnáct, budoucnost ležela před touhle dlouhonohou dívkou s tenisem podobným Venus Williamsové.
Dnes je jí 22 let a na sport moc nemá pomyšlení. Před pár týdny si na Floridě zle natloukla na kolečkových bruslích, poranila si loket a koleno. Ale už je fajn.
Raketu však prý nedržela v ruce od loňského února, chvíli poté řekla, že už to stačilo. Tehdy figurovala na 176. místě žebříčku. Přišla letní svatba s Radkem Štěpánkem, nový život.
Prý je sama překvapená, že jí tenis vlastně nechybí. Proč se nikdy neodhodlala promluvit o konci kariéry? Prý nevěděla, co by měla říkat, co vlastně bude.
A také měla pocit, že jsou v tu chvíli její dosažené tenisové úspěchy dehonestovány v novinách. Dnes vypadá spokojeně.
„Vrátíš se někdy na kurty?“ ptám se. „Je mi dvacet dva. Nikdy neříkej nikdy,“ opáčí.
Související články
