Milan Baroš byl obrovský talent českého fotbalu. Potvrdil to, když ho koupil Liverpool. Pak byl démonem EURO 2004. A potom už to s ním jelo buď po rovině nebo z kopce. Starších hráčů si vážím a těch, co měli kariéru jako Baroš, který se stal letní posilou Liberce, o to víc. Jenže nemám pocit, že si jich váží i ti zodpovědní za jejich další fotbalové kroky. Alespoň se k nim tak nechovají.
Neustále takovým hráčům podkuřovat, jací jsou borci, neustále se opírat o jejich minulost, to je lichý přístup. Lžou sobě, lžou legendám. Minulost už neplatí.
Manažer dobře uvědomělý, silný a vzdělaný, rozpozná, že nadešel čas. ‚Milane, měl jsi báječnou kariéru, gratuluju ti k ní a za celý český fotbal děkuji. Tady je ocenění, uznání, ale do pole s tebou nadále nemůžeme počítat,‘ mohl by z úst odpovědného člověka znít sice tvrdý, ale zcela upřímný verdikt.
Když pak někdy přijde oprávněná kritika legendy, všichni se otáčí na média, co si to dovolila. Nikdo už neupírá zrak na manažera, který to dopustil... Zpátečnické.
Na začátku Barošových posledních sezon se pořád jen mluví o tom, že se nejdřív musí dostat do kondice a že to přijde… Zachází se s ním opatrně, jako by byl ze skla.
Chyba. Jak je možné, že není na sezonu připraven jako ostatní hráči?
I tyhle opakující se nedostatky o lecčems svědčí…
Související články
