JONÁŠ BARTOŠ - "Naše šance skončily, dohráli jsme." Takhle odevzdaně mluvil José Mourinho po domácí prohře s Barcelonou. Portugalský kouč už týden dopředu, tušil, že v odvetě jeho Real nemá šanci. "Borci" z Madridu skutečně vypadali, jako by zápas dopředu odpískali. Místo útočného pekla a pokusu o smazání dvougólového manka většinu času jen bojácně přihlíželi kombinacím Barcelony. Ne, takhle se o finále Ligy mistrů opravdu nehraje.
Potrestaný Mourinho, který semifinálové utkání Ligy mistrů sledoval jen z tribuny, musel tentokrát přijít s jinou taktikou. Žádné boření, ale hezky tvořit, presovat, napadat, tlačit se do útoku.
Proti Barceloně samozřejmě sebevražedná strategie. Jenže Realu nic jiného nezbývalo, pokud chtěl zlikvidovat náskok, který si Barcelona přivezla z prvního klání v Madridu. Navíc týmu chyběly defenzivní opory Pepé a Sergio Ramos. O to víc nebylo na co čekat. Heslo dne znělo jasně: jedině útok!
Tohle krédo však nechali hráči "bílého baletu" za dveřmi šatny Nou Campu. Přesněji řečeno s ním vydrželi zhruba prvních pět minut střetnutí. Pak se znovu stáhli do pasivní, obrannné ulity a bojácně čekali na to, s čím přijde Barcelona. Kaká se bezcílně potuloval po hřišti, Ronaldo se schovával u lajny. Na straně Realu nebyl nikdo, kdo by vzal míč a provětral obranu Katalánců.
|
Jít do bitvy na Nou Campu s dvougólovou ztrátou samozřejmě není nic příjemného. Přesto nešlo o nepřekonatelný handicap.
Obzvlášť pro klub, který se pasuje k těm nejlepším na světě. Vždyť stačilo dát na začátku kontaktní branku a utkání dostalo úplně nový náboj.
"O finále Ligy mistrů se bojuje jinak. Real musí něco změnit, takhle nemá šanci. Pokud nepřevezme iniciativu, neuspějě," všiml si o přestáce v televizním studiu fotbalový expert Luděk Zelenka.
Vždyť za první poločas Real nevystřelil na bránu, mohl dopadnout stejně neslavně jako nedávno Arsenal.
Nic se však nezměnilo ani na začátku druhé poloviny. Míč na kopačkách opět mnohem častěji kontrolovali Iniesta, Messi, Pedro a spol. Když posledně jmenovaný rozvlnil síť za zády Casillase, bylo hotovo. "Do finále jde Barcelona," docvaklo téměř každému už v 54. minutě utkání.
Obdržený gól sice Real trošku probral, zrodilo se vyrovnání Marcela na 1:1. Jenže šlo pouze o chvilkovou záležitost. Závěr se opět odehrál pod taktovkou hvězd katalánského souboru. Konečná remíza posouvá dál Barcelonu, která už může objednávat letenky na finále do Wembley.
Pravda, Real sice Barceloně sebral Španělský pohár. Ale v důležitějších soutěžích se svým sokem na celé čáře prohrává. Vypadl z Ligy mistrů, téměř jistě nezíská ani primát v La Lize.
Mourinho se může vymlouvat, na co chce. Na simulanty, nefér vyloučení nebo i na nepřízeň osudu. Ale na faktu, že španělskému (a možná i evropskému) fotbalu opět vládne Barcelona, už nic nezmění.
JONÁŠ BARTOŠ - "Naše šance skončily, dohráli jsme." Takhle odevzdaně mluvil José Mourinho po domácí prohře s Barcelonou. Portugalský kouč už týden dopředu, tušil, že v odvetě jeho Real nemá šanci. A měl pravdu. Barcelona si postup v pohodě pohlídala, vyjma vyrovnávacího gólu Marcela nepřipustila jakékoliv drama. Kataláncům notně pomohl odevzdaný přístup "borců" z Madridu. Ti, místo aby rozpoutali útočné peklo a pokusili se smazat dvougólové manko, většinu času jen bojácně přihlíželi kombinacím Barcelony. Ne, takhle se o finále Ligy mistrů opravdu nehraje.
