Barcelona, spolek ledových hvězd. Ignoraci si fanoušci nezaslouží

Když jsem v pondělí vyrážel k hotelu, abych informoval o příjezdu katalánského velkoklubu do Prahy, byl jsem hodně zvědavý. Jaký je doopravdy ten Messi? Co další borci? Velké očekávání jsem viděl i v očích fanoušků, kteří se ve velkém počtu srotili u hotelu.

"Messi! Xavi!" Obrovský ryk se spustil ve chvíli, kdy před luxusní hotel Four Seasons dorazil autobus s obletovanými hvězdami. Hráči se však za skandujícím davem ani neohlédli. Jen popadli tašky a zmizeli do svých pokojů.

Fanoušci místo podpisů schytávali údery lokty od bránící ochranky, fotografům zase bezpečnostní služba dávala ruce před objektivy. Vše prý podle pokynů barcelonského vedení, které si nepřálo focení ani jakýkoliv rozruch kolem svých hvězd.

Ano, kdyby fanoušci chtěli vtrhnout k hráčům, dotýkat se jich a jinak je obtěžovat, ochranka má právo zasáhnout. To už jsou věci, které překračují meze slušného chování.

Ale nic takového se nedělo. Čekající dav chtěl jen podpis či fotografii svého oblíbence. Vždyť před hotelem stáli lidé, kteří Barceloně fandí dlouhá léta. A víckrát už hráče nikdy nemusí spatřit.

Pokud katalánský soubor chtěl v Praze absolutní soukromí, měl k hotelu nechat přistavit tunel a hráči raději nevycházet na denní světlo. Ale když klub dopředu nahlásí, kde bude výprava bydlet, musí předpokládat, že na ně fanoušci budou čekat.

Chápu, také by mně to šílenství lezlo krkem. Messi nemůže na ulici vyjít nikde na světě, podobně jsou na tom i jeho spoluhráči. Jakmile vkročí mezi lidi, okamžitě je obsype dav vřískajících fanoušků. Zkrátka úděl světových celebrit, ať už ze světa sportu, umění nebo dalších odvětví.

Dvě minuty, které by pár autogramů před hotelem maximálně zabralo, zkrátka dychtivým příznivcům Messi a spol. věnovat mohli.