Mladé pušky? Hloupý a zbytečný experiment
KAREL HÄRING - Trenér Michal Bílek povolal před kvalifi kačním dvojzápasem ve Španělsku a s Lichtenštejnskem pět hráčů úspěšné „jednadvacítky“. Jedním z důvodů bylo, že je chce začít postupně zabudovávat do kádru. Na tom není nic špatného, jenže načasování bylo totálně nevhodné a šlo proti krokům, které svaz doposud učinil.
Postup „jednadvacítky“ na červnové EURO do Dánska je v posledních letech jedním z mála úspěchů tuzemského reprezentačního fotbalu. Aby se vytvořily podmínky pro dostatečnou přípravu týmu před šampionátem, bylo přesunuto 17. kolo (původně první jarní) ještě do podzimní části Gambrinus ligy a program odvetné (necelé) poloviny byl zkrácen.
Ani tohle není nápad, který by si zasloužil kritiku. Jenže pak přijde březen, pro reprezentaci významný dvojzápas, v němž není čas na experimenty, a svěřenci trenéra Jakuba Dovalila mají ve stejném termínu naopak poslední příležitost, jak si před svým vrcholem sezony zahrát dvě přátelská utkání (s Běloruskem a Francií), procvičit standardní situace, připomenout některé automatismy.
 |
Trenéři národních týmů obvykle žehrají na nedostatek času pro koncepčnější práci s týmem, omezenou jen na pár dní během srazu.
Jenže když ho úspěšný kouč Dovalil dostane, naloží s ním tak, že nechá pět poměrně důležitých hráčů odcestovat s áčkem se zdůvodněním, že chce před závěrečnou nominací dát ještě prostor fotbalistům širšího kádru.
Ovšem před střetnutím s Francií přizná, že utkání v Olomouci už v jeho rozhodování vlastně příliš velkou roli hrát nebude. „Kostra týmu je dlouho daná, i ten výběr pro mistrovství už pomalu krystalizuje,“ řekl.
Není jasné, jestli se takto rozhodl dobrovolně, nebo uposlechl příkaz shora. Pokud by platila první varianta, byl by kouč hloupý, a to Dovalil rozhodně není. Mnohem pravděpodobnější je, že trenér Bílek využil pravidla „vyšší bere“, a tak přivalil do týmu mladou vlnu.
Její vytíženost ale byla minimální! Morávek odehrál 56 minut, Hloušek, který jako jediný naskočil coby střídající do obou duelů, dohromady poločas. To se ještě dá obhájit.
Třetí gólman Vaclík odseděl oba zápasy na tribuně. Sice podle očekávání, ale i tak tento krok postrádá logiku. Útočníky Kozáka s Kadlecem potkal stejný osud. V Granadě mohli z ochozů pokukovat na vrcholky zasněžených hor Sierry Nevady, v Českých Budějovicích seděli na lavičce náhradníků.
Ano, splnila se tím Bílkova slova, že se hráči postupně začlenili do týmu. Ale samotným fotbalistům by vzhledem k blížícímu se malému EURO víc než nasávání atmosféry v „áčku“ prospělo sehrávání se s „lvíčaty“.
Až budou funkcionáři a zodpovědní lidé příště obhajovat svá rozhodnutí, že jsou ve prospěch českého fotbalu, nesmí za pár měsíců popírat sami sebe.
