Transparentnost. Tohle slovo používají vrcholní představitelé českého i světového fotbalu často. A nebylo by na tom nic špatného, pokud by se ve jménu tohoto hesla opravdu chovali. Poslední případ podezřelého ligového utkání, na které upozornila Fotbalovou asociaci ČR společnost Sportradar, ale bohužel ukazuje, že slova a činy jsou si často pořádně vzdálené.
O co jde? Fotbalová asociace přiznala, že dostala podnět na konkrétní zápas. Šéfka komise rozhodčích Dagmar Damková ho prozkoumala z pohledu sudích, ředitel sportovně-technického oddělení Fotbalové asociace Dušan Fitzel pak ze strany chování hráčů.
A oba pak s úlevou konstatovali, že zápas byl v pořádku. Nic podezřelého (tedy kromě neobvyklého výskytu sázek, s nímž pracuje právě Sportradar) se prý nestalo.
OK, do téhle chvíle je všechno v pořádku. Co ale není v pořádku? Že na otázku, o jaký zápas se jednalo, nepřijde žádná konkrétní odpověď. Proč? Strategie UEFA je prý taková, že pokud je prozkoumání zápasu z pohledu komise negativní, tak se prostě nic dalšího nezveřejňuje.
Upřímně tomu naprosto nerozumím. Tady nejde o žádné ctění presumpce neviny ani hon na čarodějnice. Protože pokud komise řekne, že je všechno v pořádku, o vinících tu přece není řeč. Tady jde o transparentnost. O to jednat s fanoušky na rovinu a bez obav jim dát maximum informací a možnost udělat si vlastní úsudek.
Tímhle mlčením vytváří fotbaloví bafuňáři jen zbytečný prostor pro spekulace. Byl to ten, nebo onen zápas? A ten či onen rozhodčí? A komise měla při posuzování regulérnosti otevřené, nebo zavřené oči?
Jisté je v téhle chvíli jediné – kdo tohle hloupé nařízení v centrále UEFA vymyslel, fotbalu rozhodně neposloužil. A fotbal se takhle nikdy nezbaví pověsti sportu, v němž se podvádí.
