Nejkrásnější jsou triumfy s velkým příběhem. Druhé místo Šárky Strachové ve slalomu Světového poháru je přesně ten případ. Nejlepší sjezdařka české historie v Küthai na pódium pro nejlepší závodnice Světového poháru vyskočila po dlouhých pěti letech. Během nich pozice mezi absolutní slalomářskou elitou vyklidila. Z části i proto, že v životě upřela síly do daleko těžších a důležitějších bitev.
Vlastně je naprosto symbolické, že česká sjezdařka poprvé slaví velký výsledek ne jako Záhrobská, ale jako Strachová. Ta změna příjmení totiž v celém příběhu hraje naprosto zásadní roli.
Výborná slalomářka byla až do svých 24 let v jistém smyslu „produktem“ svého velmi cílevědomého otce. To on jí k lyžování přivedl, to on jí vyprojektoval velkou kariéru vyšperkovanou medailemi z mistrovství světa i olympiády.
Jenomže na druhou stranu, jak už to v takových příbězích nejednou bývá, nedokázal pochopit, že z jeho úspěšné Šárky, co poslouchala na slovo, vyrostla žena. Žena, která chce, tak jak je to normální, o svém životě také sama rozhodovat.
Chtěla mít přítele a svůj tým lidí kolem sebe. Měla i jiný pohled na to, kdy a kolik má trénovat a jestli ještě stojí za to změnit techniku jízdy tak, aby byla schopná konkurovat nastupující generaci dravých slalomářek.
Šárka Strachová je pro mě hrdinkou především proto, že do tohoto boje za vlastní svobodu šla. I přes hysterické výpady jejího jemně řečeno tvrdohlavého otce. I přesto, že v jistém slova smyslu by pro ni bylo jednodušší nic neměnit, dál se podřídit a ještě chvilku žít z vydobyté podstaty...
Dlouho to vypadalo, že v tomto boji bude pro Šárku Strachovou největší výhra právě vybojovaná možnost svobodně dýchat a rozhodovat o vlastním životě. Od operace nezhoubného nádoru mozku v létě 2012 se ale daly do pohybu i ty sportovní okolnosti.
Už na konci loňské sezony přišla tři umístění v elitní desítce Světového poháru a po posledním závodě se dá bez přehánění říct, že česká lyžařka je zpět mezi světovou slalomářskou špičku. Šťastnější, svobodnější, s novým slalomářským stylem, s jinými lidmi kolem sebe a s novým příjmením Strachová.
Tento úžasný comeback, který si zaslouží jako málokdo, je pro Šárku v jistém smyslu bonus. Ale nejen to. Je to i důkaz o tom, že je opravdu mimořádnou lyžařkou.
K ideálnímu happyendu vlastně zbývá už jen jediné – opravdu upřímná gratulace od táty...
Související články
