Po skončení podzimní části Synot ligy si Miroslav Pelta pochvaloval, že se sudími je to už v lize lepší. A pár týdnů po srpnovém propuknutí kauzy, kdy Libor Kovařík a další bývalí rozhodčí obvinili Romana Berbra z bezprecedentního zasahování do jejich práce, byl opravdu klid. Teď už je jasné, že to byl jen klid před jarní bouří. A že se v zásadě zatím nic nezměnilo.
Je smutné a ubíjející, že hlavními tématy posledních kol jsou místo parádních gólů opět rozhodčí a jejich selhání. Slavia tlačená v Jihlavě Patákem tak okatě, že to vadilo i vlastním fanouškům, Váchova neodpískaná ruka v Olomouci, Lerchův šílený karetní mariáš v Olomouci zakončený trapnou lží nebo Petrželův nepotrestaný kopanec v souboji s Jihlavou. Toto a řada dalších sporných momentů image ligy jasně poškodily.
Poslední skandál ve Zlíně je ale přesto ještě daleko většího kalibru. V čem? V cynismu a v chladnokrevnosti s jakou byl proveden. Už jen Patákova nominace na zápas Plzně byla vzhledem ke všem okolnostem drzost první třídy. A žádný předseda komise, který jako svou prioritu vidí budování dobrého jména sudích v Česku, by takové rozhodnutí vzhledem k pověsti „řezníka z Horní Břízy“ neudělal.
Miroslav Tulinger se toho při své premiéře v roli předsedy nebál a liga už před víkendem řešila horké téma. Zlín prý dokonce zvažoval vetování sudího a o obavách z možného ovlivnění zápasu ve prospěch Plzně se diskutovalo nejen v zákulisí, ale i veřejně v médiích. Ani to všechno však aktéry v jejich plánu nezastavilo.
Muž s koženou brašnou prostě nesměl projet. A tak Paták a jeho asistenti splnili rozkaz.
Je frustrující, když po takovém zápase posloucháte rozhovory se zlínskými hráči, kteří částečně naštvaně a částečně rezignovaně přiznávají, že dopředu počítali s falešnou hrou. Normální fanoušek musí cítit zhnusení a bezmoc, protože sledoval cinknutou show.
Tulinger pouze jako Berbrova loutka
A Miroslav Tulinger? Ten jen potvrdil dohady o tom, že do funkce byl po abdikaci Dagmar Damkové dočasně instalován coby loutka muže, jehož výlevy v minulosti na seminářích sudích mlčky coby člen komise poslouchal – tedy Romana Berbra . A že jeho loajalita k tomuto muži je možná ještě vyšší než v případě Berbrovy manželky. Protože coby svazový zaměstnanec teď prostě jen splní svou krátkou historickou úlohu a za odměnu si pak bude dál chodit pro výplatu do pokladny s nápisem FAČR.
Dobré na tom všem je snad jen to, že Tulingerova mise je časově ohraničená. Protože džungle v současné podobě je dlouhodobě neudržitelná a v červenci startující samostatná liga, pokud má být úspěšná, nutně potřebuje daleko větší transparentnost.
Muž (ženy už na tomto poli došly), který přijde v létě po Tulingerovi, musí komisi rozhodčích především otevřít světu. Není možné, aby tu veřejně nefungoval princip, podle kterého bude každý zločin (rozuměj i ve smyslu chyba) spravedlivě potrestán. Současný stav, kdy nikdo oficiálně nic neví - možná i proto, že za některé chyby se netrestá, ale chválí – zcela rozkládá celé prostředí. Díky tomu je nyní jakákoliv chyba sudích okamžitě vykládaná jako zářez a každý rozhodčí má automaticky nálepku lumpa.
Důležitou roli na cestě z džungle do civilizace musejí sehrát i samotné kluby. Ty by v první řadě měly dát najevo, že chtějí změnu. Bylo by dobré, aby si konečně naplno uvědomily, že liga je především jejich živobytí.
K tomu je ale třeba přestat spekulovat ve smyslu „tak teď se bez velkých řečí necháme šmiknout a budeme doufat, že nám to mocipáni jindy vrátí“. Nesmí se bát říct, že „král je nahý“ a že například „Michal Paták je řezník, který v jejich lize nemá co pohledávat“.
Témata:
fotbal, Plzeň, berbr, komentář, Damková, Paták, Lukáš Tomek, sport, Zlín, synot liga, Tulinger, Fotbal na Heureka.cz
Související články
