Ten, co UMÍ dát gól. Schick je v „pracovité“ době úkazem
Výborný týmový výkon podpořený vynikajícím Tomášem Vaclíkem v bráně a dvougólovým zabijákem Patrikem Schickem na hrotu, taková byla úspěšná česká premiéra na EURO. U druhého jména se musím zastavit. Snajpr Leverkusenu je totiž zjevením, bohémem, na jejichž (ne)pracovitost sice mnohdy nadáváme, ale za jejich nádherné kousky je milujeme. Jen houšť.
Nemohli jste si toho v běžných pozápasových hodnoceních nevšimnout.
„Sice se netrefil, ale poctivě to odmakal a pomohl mančaftu,“ říkají trenéři většinou, když popisují práci bezgólového útočníka a nechtějí být moc přísní.
V dnešní době, kdy je ryzích kanonýrů jak šafránů, se koučové spokojí s málem. Musí.
A tak jim opravdu mnohdy stačí, když jejich forvard přesně podle taktického plánu agresivním presinkem zavře konstruktivnějšímu stoperovi rozehrávku či když napadáním vybojuje roh či aut.
Že se hrot občas ani nedostane do šance (nebo dostane, ale nepromění), bývá už bohužel standardem. Hlavně že to odpracoval pro spoluhráče.
Nic proti ničemu, moderní fotbal tyhle nároky vyžaduje. Bez správného chování bez míče, včasného přepínání či vysoké intenzity už máte na nejvyšší úrovni problém.
A pak jsou tady hráči jako Patrik Schick.
Fotbaloví umělci, kterých je sice málo, ale zaplaťpánbůh za ně! Frajeři, kterým stačí minimum na to, aby napnuli síť. Ti, co baví fanoušky.
Možná na první pohled nepůsobí úplně zaujatě, často se stává, že kolegové za ně hrábnou dozadu víc, než je správné. Je to důsledek až přílišného spoléhání na svůj talent a schopnosti.
Ale oni prostě UMÍ. Rozhodují zápasy, střílejí nádherné branky. Nepotřebují na to mraky šancí ani přihrávky před prázdnou kasu. Najdou si správný prostor a chladnokrevně zakončí.
Ani jedna ze Schickových tref proti Skotsku nebyla z kategorie jasných či snad jednoduchých. U hlavičky prokázal perfektní timing, balon mezi dvěma obránci trknul přesně za háčky. Famózní záležitost.
A o druhé snad ani není třeba diskutovat. Herní inteligence per excellence a technické provedení světové extratřídy. Fláknout to takhle z poloviny hřiště kroucenou ranou? Bomba!
Umění vstřelit gól je ve fotbale zaplaťpánbůh pořád ta nejcennější vlastnost ze všech. Važme si takových hvězd, važme si mistra Schicka.
Ne náhodou o něm experti před EURO mluvili jako o největší zbrani českého nároďáku. „Takového útočníka jsme x let neměli,“ shodovali se.
Podepisuji a těším se na další nádherné kusy. A taky snad na dlouhou cestu turnajem.
