Zbrojení na mistrovství světa dopadlo z českého pohledu tak nějak napůl. Žádný Dream Team jako v případě Rusů nebo Švédů se nekoná, nejsou v něm jména, která dovedou uhranout tak, jako když vyslovíte zaklínadlo Malkin či Zetterberg.
Na šampionátu ale mnohdy ani nezáleží na tom, co má kdo napsáno na zádech. V minulosti se o tom přesvědčili i Češi. Pokud dokázali poslepovat sestavu snů, dopadlo to většinou hůř, než když na turnaj odjížděli bez velkých očekávání.
Trenér Alois Hadamczik může být se získanými posilami spokojen, i když mohl být i veselejší. Pokud by vypadlo New Jersey místo Floridy, mohl mít Patrika Eliáše a na přesilovku ofenzivního stratéga Marka Židlického. Přesto není důvod vyhrnovat nohavice, když brod je v nedohlednu.
Tým chystající se na šampionát má dobrou skladbu. Lídra má v kapitánovi Tomáši Plekancovi, k tomu nabitý útok s úderným potenciálem i obětavými dříči ochotnými přijmout roli, jakou si vyžádá situace. A nikde ani není psáno, že obránci z Evropy, zocelení mnoha mezinárodními zápasy a turnaji, musejí být horší než ti, jimž se podařilo prosadit se v zámoří. Tihle se navíc vybrousili se v klubech, kde jsou na ně kladeny stejně vysoké nároky, hned tak něco je nerozhodí.
Samozřejmě nejvíc záleží na tom, jak si to všechno sedne, jak bude šlapat celý tým. Pak má velkou šanci překvapit jako Růžičkova parta předloni v Německu nebo Hadamczikův výběr před šesti lety v Lotyšsku.
