Dává to logiku. Ve fotbalové Slavii přichází neúspěch za neúspěchem a tak se objevují spekulace o tom, že se její současný majitel Aleš Řebíček rozhlíží po zájemcích, kteří by od něj mohli červenobílé břemeno převzít. Image pošramocenou svým politickým angažmá si bývalý ministr dopravy jako prezident neustále klopýtajícího klubu jen těžko vylepší. Takže co se Slavií?
Pokud podobným směrem skutečně někdejší člen Topolánkovy vlády skutečně přemýšlí, musí slávističtí fanoušci také ještě věřit, že si před konečným slovem dobře rozmyslí, komu Slavii prodá. Jen výše nabídnuté částky totiž nemusí být zárukou, že by to nový majitel myslel se svojí fotbalovou akvizicí dobře.
Rozhodně by nebylo dobrou zprávou, pokud by se potvrdily zvěsti o tom, že má o Slavii zájem současný majitel CSKA Moskva. Není pochyb, že Jevgenij Giněr určitě disponuje potřebným kapitálem, ale novou pražskou akvizici by zřejmě bral jen jako farmu pro klub z ruské metropole.
Závislost Slavie na penězovodu z východu by se stala téměř absolutní. Na stejném principu fungují v ruském prostředí všechny významné kluby. Jako hračky bohatých oligarchů, kteří si nad nimi drží neomezenou moc. A uznejte, že pod podobným velením by Slavia jen těžko hledala ztracenou sebedůvěru.
Nový vládce v Edenu by měl mít zájem nejen na sportovním rozvoji klubu, ale i na jeho ekonomické stabilitě. Obě složky jdou ruku v ruce. V Česku se už dávno ustálila mylná představa, že fotbal je svým způsobem charitativní činnost. Snad s výjimkou mistrovské Plzně, která jako jediná funguje jako firma s výnosy výrazně převyšujícími náklady, má zajištěné renomované sponzory a současně rozumně hospodaří, ačkoliv by mohla rozhazovat mnohem víc.
Najít movitého investora, který bude příslibem podobného vývoje, nebude lehké. Ale pro Slavii to i tak zůstává nezbytností, pokud se chce pohnout z místa.
Související články
