Celkem nevinný střet uvnitř šestnáctky, jehož důsledky byly fatální. Michael Krmenčík půjde za několik týdnů na operaci poškozeného zadního křížového vazu v levém kolenním kloubu. Vedení Viktorie Plzeň šlo do vědomého rizika, které se nevyplatilo. Reprezentačního útočníka mohlo prodat už v zimních měsících, stejně tak v létě. Nabídky ležely na stole, jen je podepsat. Dostala by bratru dvě stě milionů korun (možná i víc), zhruba polovinu ročního rozpočtu. Teď nemá nic a je vysoce pravděpodobné, že lukrativní obchod se v budoucnu už nikdy neuskuteční. Jde o první opravdu hrubou manažerskou chybu Adolfa Šádka a spol.
Případ Krmenčík má dvě roviny.
Z pohledu hráče se jedná o velkou tragédii, kterou si fyzicky nadupaný kanonýr – alespoň soudě z prvních reakcí – ještě plně neuvědomuje. Operativní zásah do dolní končetiny sice neznamená konec fotbalového živobytí, leč výrazně komplikuje skvěle rozjetou kariéru a staví před ní řadu otazníků.
Povede se operace?
Bude rekonvalescence probíhat úspěšně?
Jak bude operované místo reagovat na zátěž?
A pokud ano, dovede se hráč po více než půlroční pauze vrátit zpět do úžasné formy?
Přál bych Michaelovi, aby se léčba dařila, aby nedošlo ke komplikacím, s kterými se musí při tomto typu zranění nutně počítat. Aby se vrátil ještě silnější, jak má v plánu. Pak by to byla ta nejlepší zpráva pro Plzeň, pro českou reprezentaci, ale především pro samotného hráče.
Nezměrné úsilí a dřina, kterou podstoupil v uplynulých letech, by nepřišla vniveč. Ke Krmenčíkovi cítím veliký respekt, jakým inspirativním způsobem se dovedl vyškrábat bez extra velkého talentu až do pater, kam sám možná nikdy nesměřoval. Proto si zaslouží maximální podporu na zpáteční cestě.
Druhá rovina je čistě byznysová.
Tedy sféra, kam nepatří emoce a slušné zacházení, ale čistý kalkul. Ukázat, prodat, zajistit klub na měsíce, někdy roky dopředu. Viktoria se v případě Michaela Krmenčíka rozhodla vsadit na riskantní kartu. V zimě – navzdory výraznému zájmu ze zahraničí – svoji hvězdu odmítla prodat s vysvětlením, že nechce přijít o mistrovský titul, potažmo vstupenku do Ligy mistrů a pohádkový bonus v hodnotě 380 milionů korun. I když Krmenčík na jaře stejně jako celá Plzeň nezářila, plán vyšel.
Po mistrovské sezoně byl odchod znovu na spadnutí, zase k němu nedošlo. Dokonce ještě v srpnu projevily výrazný interes Bruggy, ke konci prázdnin Bordeaux, které přispěchalo s nabídkou šplhající do výše 180 milionů korun. Jenže Plzeň v té době nebyla na odchod svého nejlepšího hráče připravena. Adekvátní náhrada chyběla. Proto ani nevstoupila do jednání.
Byla to chyba. Generální ředitel Adolf Šádek měl mít se svými pobočníky v rukávu plán B. Ve fotbalovém zákulisí bylo možno zaslechnout nikterak ojedinělé hlasy, že Plzeň si zahrává. Že místo prodeje zaručující náramný zisk – v Česku navíc velmi ojedinělý – dobrovolně aktivuje scénář, jenž může skončit obchodním harakiri.
K tomu i došlo. Krmenčík se zranil, momentálně je neprodejný a existuje tisíc argumentů, proč už vedení Viktorie dvěstěmilionovou nabídku za své eso nikdy nedostane.
Klubový management Plzně byl vždy dáván za vzor, jak chytře se chová na přestupovém poli, byť k přešlapům také došlo. S otálením ohledně odchodu Krmenčíka ale pochybil.
Jedná se o první velkou prohru Adolfa Šádka.
SESTŘIH: Plzeň - Slovácko 2:1. Gól z penalty i tlak, hosté měli šance
Video se připravuje ...
Témata:
fotbal, blog, sport, Viktoria Plzeň, Michael Krmenčík, Adolf Šádek, Radek Špryňar, 2018/19, FORTUNA LIGA, Sport na Heureka.cz
Související články
