O trestech pro sudí ne? Ať Damková mluví aspoň o chybách
Není snad ligového kola, v němž by nedošlo k podivným verdiktům rozhodčích, které mají vliv na vývoj nebo výsledek zápasu. Ať je to seriál špatně posouzených ofsajdů, nesprávně nařízené penalty a různý metr při posuzování zákroků v šestnáctce nebo záhadné důvody vedoucí k odpískání konce poločasu či celého utkání. Následky toho všeho jsou zhoubné.
Šéfka sudích Dagmar Damková to však vytrvale podceňuje. A kupodivu nejde tolik o tresty rozhodčím, jež zásadně nezveřejňuje a jež si mají tipnout fanoušci. Je klidně možné, že to nedovoluje UEFA – byť nevím, zda zase Češi nejsou papežtější než evropský (fotbalový) papež.
Nic však Damkové nebrání v tom, aby pravidelně a detailně rozebírala a vysvětlovala konkrétní případy, jež hráče i diváky právem i neprávem přivádějí k zuřivosti. Rádi jí dáme prostor.
Zatím to ale dělá jen výjimečně, a ještě si nezřídka vybere míň důležitý, a okatý pomine. Pak se nemůže divit, že místo ní hovoří v médiích třeba bývalý sudí Robert Henn, jehož odbornost zpochybňuje.
Damková sama napomáhá tomu, že se šíří spekulace, v čí prospěch se falešné tóny z píšťalek ozývají (dříve pro Spartu, teď prý pro Plzeň), že se málokdo vyzná v aplikaci pravidel či aktuálních instrukcích pro rozhodčí a graduje nepřátelská atmosféra vůči nim.
Neochota Damkové odpískat vlastní mlčení je na škodu celého českého fotbalu – i jí samotné.
