Stanley Cup není Voldemort. Noční trénink Sparty mě zaskočil
Je skoro půlnoc. Českého času už neděle ráno. Zrovna jsem přijel domů ze zápasu s Vancouverem. Před pár dny jsme je smetli 7:2, teď to bylo mnohem těžší. Dělali jsme blbé chyby, několikrát jsme propadli v obraně a dali jsme jim přesilovky. Naštěstí jsme to zvládli a nakonec ubránili výhru 3:2.
Na ledě jsem pobyl nějakých 22 minut, v závěru jsem tam chodil ob střídání. Říkám to pořád, alemoc si cením toho, jak mi trenér věří a že mě posílá na ty nejdůležitější chvíle. Hodně mě to posiluje. V posledních sekundách jsem byl dvakrát na buly, proti mně byl jeden z nejlepších centrů v této disciplíně Bo Horvat. I když jsem obě vhazování vyhrál, puk po nich získal soupeř. Mladý Elias Pettersson naštěstí trefil v závěru jen tyčku.
Buly se mi v poslední době docela daří. V hokeji, a v rychlé NHL obzvlášť, je to velice důležitá činnost. Proti Canucks jsem jich vyhrál čtrnáct, prohrál jen osm. Po každém zápase dostaneme papír se svými statistikami. Přiznám se, že svoje čísla sleduju. Na statistiku buly se kouknu i během přestávek v utkání. Je to pro mě opravdu podstatné. Úspěšností se už blížím elitní dvacítce centrů celé NHL. Je pro mě velká výzva porážet ty nejlepší střední útočníky.
